Eldiara: Vlčí trůn✓[OPRAVA DOČASNĚ POZASTAVENA]

22.Dcera vrahů

Pharsu nezajímala ani tak krásná, bíle vymalovaná místnost se zlatými obrázky. Nezajímali jí zdobené skříně, nebo drahé deky.
Protože uprostřed místnosti stálo pět vlků, a všichni měli stejnou srst jako ona.
Jednu stranu tváře měli bílou, druhou černou, a tak to pokračovalo i po zbytek těla.
Lišili se jen očima, ačkoliv vlčice úplně vepředu, měla krvavě rudé oči. Pharsa poznala, že to musí být matka.
Vedle ní stál další vlk, nejspíš otec, který měl oči žluté.
A za nimi byli tři další vlci, všichni samci, asi v jejím věku-dva měli oči oranžové, jeden žluté po otci. To museli být synové, čili její bratři.
Měřili se pohledem, Pharsa cítila že v ní bublá zlost. A Magie stále byla zticha.
,,Vítám tě zpátky doma, Airil" usmála se vlčice, ale ten úsměv se Pharse vůbec nelíbil. A už vůbec se jí nelíbilo, když použila slovo doma. A nebo když řekla Airil.
,,Já jsem Pharsa" namítla, a snažila se nedat najevo strach.
Vlčici se zablesklo v očích. ,,Měli bysme si promluvit"
Pharsa měla chuť odseknout: Kvůli tomu jsem přišla, ale neudělala to, jelikož nevěděla, co Ostiovy umí. A byli to přece jen jedni z nejlepších vrahů, tak si s nimi nebude zahrávat.
Proto přikývla.
,,Takže... Předpokládám že jste moje rodina, ano?" Zeptala se váhavě, a doufala že řeknou ne.
Vlčice přikývla, a Pharsa navrhla: ,,Tak byste mi mohli říct svá jména, ne?"
Ostatní přimhouřili oči, ale vlčice se jen znova usmála. ,,Jistě. Já jsem tvoje matka, Akissej"
Pharsa se zachvěla. Její matka. Bylo jí to jasné, ale když to tak řekla, stejně jí to zasáhlo.
,,Tohle je tvůj otec, Nimort" pokračovala Akissej, a vlkovi vedle ní se objevil záblesk v přimhouřených očích.
,,A to jsou tvý bratři-Lachim, Revilo a Divad"
Každý z nich na ní jednotlivě kývl, s chladným, téměř znuděným výrazem.
Pharsa vyčkávala. 
,,Proč jste mě unesli?" Vyhrkla nakonec, když už nemohla vydržet to ticho, které vzniklo.
Akissej se zlověstně pousmála. ,,Jsi si tím tak jistá?"
Pharsa zaváhala jen na chvíli. ,,Naprosto. Co ode mě chcete, a proč tu jsem?"
Vlčice se zatvářila naoko dotčeně. ,,Neunesli jsme tě. Jen tě navrátili do tvého pravého domova"
Pharsa čekala, až jí odpoví na původní otázky, a tentokrát nehodlala ustoupit.
,,Nic po tobě nechceme" prohlásila Akissej sladce. ,,Jsi moje dcera, Airil"
Pharsa se nenamáhala jí opravit. ,,Slyšela jsem že jste vrahové. Co je na tom pravdy?"
Tentokrát jí odpověděl Nimort-měl hluboký, drsný hlas, který byl zvyklý, vydávat rozkazy: ,,Nejsme vrahové. Ti, kteří zemřeli naší mocí, to udělali pro dobro země. Nutná oběť"
Pharsa se při jeho slovech zachvěla.
,,Chcete se zmocnit trůnu" došlo jí. Jak absurdní. Možná to byli vrahové, ale dokud tu je Silen, se svou armádou, a ostatní města, nemají Ostiovy šanci. ,,Víte že je to nemožné. Jen pouhá armáda jednoho města má tisíckrát větší šanci na výhru"
Akissej se znovu usmála. ,,Ne, když nám budeš pomáhat"
Pharsa se ušklíbla. ,,A proč bych to měla dělat?"
Vlčice se zatvářila lítostivě. ,,Pamatuješ si na Hiliovy? Ty, kteří se o tebe starali, když nám tě vzali?"
Pharsa jí přerušila: ,,Jak jsem se tam vlastně dostala?"
Zase promluvil Nimort: ,,Abys věděla, měli jsme nejstarší dceru, Kassi. Když ses s bratry narodila, začala žárlit. Jako první totiž zjistila, že máš v sobě Magii, a věděla, že jí přestaneme brát jako nejmocnější z nás. Proto tě hned jak to šlo unesla. Byla zlá, ale ne dost, aby tě zabila. Proto tě nechala před branami Sarogu, což jsme samozřejmě do nějaké doby nevěděli.
Jakmile se vrátila, zabili jsme jí. Pokoušeli jsme se tě vyhledat, ale stopaři tě nemohli najít, jelikož jsme neměli nic tvého"
Pharsa pocítila vlnu vděčnosti, vůči Kassi. Díky ní vyrostla někde jinde.
,,Zabili jsme i Hiliovy, víš?" Řekla Akissej sladce.
A Magie se konečně ozvala. Reagovala na vztek, který se v ní vytvořil, na zármutek, bolest a nenávist.
Magii bylo jedno, že stojí před vlky, kteří mají v těle nejvíce z její moci. Protože byla moc, a moci je jedno, koho může zničit.
Proměnila se v celé své kráse, a dávala si záležet, aby udělala dojem. Magie byla v tomhle velmi marnivá, chtěla aby si jí vlci zapamatovali jako hrozivou krásu.
Hrdě pozvedla hlavu a vrhla se na Divada-toho žlutookého vlka. Nestačil udělat nic, a vzápětí měl prokousnuté hrdlo.
Jeho rodina se semkla k sobě, a nečinně na ní zírala.
Magie se zasmála. ,,Jste hloupý, když jste si mysleli, že jen kvůli vašemu rodu vás nechám na pokoji"
Akissej se jí nebojácně podívala do očí což Magii rozesmálo ještě víc.
Chtěla se vydat k nim, ale najednou, jakoby se nemohla pohybovat. Zavrčela a tentokrát se zasmála Akissej. ,,Myslela sis, že nepoužiji preventivní opatření?"
Magie zlostně zaburácela, a natáhla celou svou sílu proti bariéře, co jí bránila v pohybu.
Ani s ní nepohnula.
Bylo to jediné kouzlo, kterým se dala Magie aspoň na nějakou dobu uvěznit.
Ostiovy se rozestavili kolem ní, a začali odříkávat jasným hlasem:

,,Teď Magie mocná, už budeš jen má,
sloužit nám budeš, vzdor už je marný.
Nechť každé slovo naše uposlechneš,
nikdo jiný tě neovládne.
Teď Magie mocná, už budeš jen naše"

Magie se vzpouzela, nechtěla se nechat ovládnout. A Pharsa v její mysli to cítila stejně.
Pak rituál skončil, a Akissej řekla: ,,Magie, přikazuji ti, poklonit se"
A Magie musela uposlechnout.

Pharsa byla projednou na stejné vlně, jako Magie. Ani jedna z nich se nechtěla nechat ovládat Ostiovými.
Nacházela se ve tmě a před ní byla jakási velká obrazovka, která jí ukazovala, co se děje venku.
Najednou se vedle jí objevila vlčice, která neustále měnila vzhled.
Pharsa poplašeně ustoupila.
,,To jsem já, Magie" povzdechla si vlčice.
Pharsa se zamračila. ,,Nemůžeš se tomu nějak vzepřít?"
Magie se ušklíbla. ,,Kdybych mohla, nejsem tady a vraždím vlky ve městě"
Pharsa si odfrkla. ,,A jde se toho vůbec nějak zbavit?"
,,Nevím" pokrčila Magie rameny, jakoby jí to bylo jedno.
,,Tobě se snad líbí být uvězněná?" Zeptala se Pharsa nevěřícně.
,,Samozřejmě že ne" odsekla Magie. ,,Ale zase se osvobodím. Dřív nebo později stejně zemřeš, a já se přemístím do někoho jiného"
Pharsa zavrčela. ,,A to se ti chce tak dlouho čekat?"
,,Čas je pro mě nic. Já jsem věčná. Věř mi, pár let uplyne jako voda" prohlásila Magie, a Pharsa zasténala. ,,A pomůžeš mi?"
Vlčice po ní hodila lhostejný pohled, a ona si musela neustále připomínat, že to není živý tvor, ale stělesnění moci.
,,Je to zbytečné, ale hádám, že jinak se nezabavíme" odfrkla si.
Pharsa se zamyslela. ,,Co budeme dělat, zpívat?" Poznamenala sarkasticky, a překvapilo jí, když nad tím Magie začala uvažovat. ,,Můžeme to zkusit" ušklíbla se.
Pharsa tu její písničku znala nazpaměť, a tak obě dvě spustili:
,,Temnota se blíží! Bum bum! Vlci umírajííí! Bum bum, lalala!"
Magie naokamžik zmizela, ale hned se zase objevila. ,,Na chvilku se to podařilo" ušklíbla se. ,,Ale budeme potřebovat něco mnohem hlasitějšího na odvedení pozornosti"
Pharsa se zamyslela. ,,Na něco příjdem" slíbila si, a zase začala spolu s Magií zpívat.
Poprvé od doby, co se projevila, spolupracovali.