Eldiara: Vlčí trůn✓[OPRAVA DOČASNĚ POZASTAVENA]

20.Lokin

Eoz viděl, jak se ta, jenž se vydal hledat, schovává v jeskyni s dvěmi dalšími.
Byl neviditelný, jelikož tady by se jinak neukryl.
Jenže se nemohl vrátit-než by předal hlášení, Pharsa by už mohla být pryč.
Ale jeho úkol nespočíval v tom, aby jí chránil, jen aby jí našel.
Proto se rozhodl, jí sledovat.

Pharsa se nacházela někde na hranici mezi vědomím a spánkem, a až se setmělo, podařilo se jí usnout.
Stále se jí v hlavě promítala smrt toho vojáka, ale když se to dělo po páté, vypadal jinak.
Matka, otec, sestra, teta, strýc, bratr, Gossen. Arcalima, Las, Iris, Silen. Dokonce i Freya a Anya. A nakonec Faramis.
Viděla jak se jeho modré oči rozšířili úlekem, a vzápětí se z nich začalo vytrácet světlo, zatímco se mu kožich v místě, kde ho trefil železný hrot, zbarvuje do červena.
Při tom momentu se probrala, a bylo podivuhodné, že ne s křikem.
Zrychleně dýchala, a snažila se v neprostupné tmě něco zahlédnout.
Vedle ní se choulila Freya, která se nacházela uprostřed-pokud si Pharsa měla vybrat, věřila jí mnohem více, než Anye. Ta nespala, jen jí sledovala pronikavýma, zelenýma očima.
,,Velmi bláhové, usnout" řekla jí, a z jejího hlasu zněl čirý posměch.
Pro Pharsu to byla změna. Kdokoliv, kromě jejích přátel, se jí bál, jakmile zjistil, kdo je.
Ale Anya ne. A zdálo se, že Freya také ne, a nebo to aspoň nedává najevo.
,,Proč?" Zeptala se neohroženěji, než se doopravdy cítila.
Protože tě může zabít, trubko, zachechtala se Magie.
Pharsa sebou cukla, ale neodpověděla jí.
Anya to také nechala bez odpovědi.
,,Proč si byla ve vězení?" Zeptala se po chvíli Pharsa, a nespouštěla z ní oči. Měla pocit, že jestli to udělá, prokousne jí ta vlčice hrdlo.
Teď se Anya usmála, a na tom úsměvu nebylo nic příjemného ani veselého. Byl to úsměv někoho, kdo ví více, než ostatní. Úsměv, který nikdy nepřinášel nic dobrého.
Pharsa napůl čekala, že na ní vlčice skočí, ale to se nestalo. Naopak, to co udělal, jí překvapilo.
,,Slyšela si někdy o městě Ilear?" Zeptala se jí Anya.
Pharsa ho samozřejmě znala. V Sarogu jí učili i zeměpisu, a Ilear bylo jedno z měst v Ledové zemi.
,,Ano, vyhořelo to tam" přikývla Pharsa, a Anya se zachechtala.
,,To mi nemusíš říkat, sama jsem ten oheň založila"
Pharsa ztuhla a snažila se v jejích očích objevit, že to není pravda.
,,Jako sotva odrostlé vlče, jsem zabila své rodiče" pokračovala, a Pharse došlo, že se jí jen snaží zastrašit.
Není si natolik jistá svou pozicí, hlavně proto, že neví, jak moc umí Pharsa ovládat Magii.
Tuhle hru se zastrašováním mohou hrát dva, pomyslela si, a došlo jí, že se opravdu změnila.
,,Víš, já jsem zabila pět Stínobijců" řekla jakoby ledabyle.
Anya až dobře skrývala své emoce, ale v očích se jí na chvíli zableskl úžas. To Pharsu povzbudilo, aby vyslovila něco, s čeho jí bylo i později špatně:
,,A jsem dcera Ostiových"
Hned jak to řekla, toho litovala. Nepovažovala se za členku jejich rodiny. Ale pokud to pomůže, aby si udržela Anyu od těla, řekne to klidně tisíckrát.
,,To mi došlo" ušklíbla se, bez sebemenšího náznaku strachu. Ale Pharse neunikl, její napjatý postoj.
,,Vypadáš jako oni"
,,Viděla jsi je?" Zeptala se Pharsa najednou. Nevěděla, proč jí na tom záleží. Možná chce vyvrátit Freyino tvrzení. Možná chce popřít, že jsou vrazi.
Anya se jen tajemně usmála, a neodpověděla.

Když se Freya probudila, zeptala se: ,,Takže Pharso, Anyu už znáš?"
Pharsa odtažitě přikývla. Jakmile pominulo bezprostřední nebezpečí, nepřála si nic jiného, než najít Faramise, a hlavně, vzdálit se co nejdál od těch dvou.
Pamatovala si na své lekce v Sarogu, a i na to, co jí naučili Faramis se Silenem. Nedat najevo své pravé emoce.
Nasadila kamennou masku, ačkoliv na to nebyla zrovna zvyklá, a zeptala se: ,,Co budeme dělat?"
Freya si povzdechla. ,,To je ten problém, že nevím. Půjde po nás nejspíš celá Lávová země, ale tady zůstat nemůžeme"
Pharsa to věděla také. Měla hlad, ale ještě větší starost jí dělala žízeň.
,,A kde jsme teď?" Zeptala se po chvíli.
,,Někde na půli cesty mezi Lomrestem a Misidirem" odpověděla Anya a vstala, aby vykoukla z jeskyně.
,,Musíme se dostat ke Zrádným horám" prohlásila Pharsa. ,,Mám tam přátele, kteří nám pomůžou"
Freya přimhouřila oči. ,,Říkala si, že jsi cestovala sama"
,,Tak jsem lhala, a co?" Vyštěkla. Cítila se podrážděně, to věděla, ale překvapilo jí, že se cítí i zmateně.
Potřebovala odpovědi a jenom Ostiovy jí je mohli dát.
Byl by to holý nerozum, vkročit tam, ale cítila že to musí udělat. A že to musí udělat sama.
Vstala a vyrazila z jeskyně.
,,Hej, kam jdeš?" Nechápala Anya a Pharsa se k nim obrátila.
,,Potřebuji odpovědi a Ostiovy mi je mohou dát" řekla jen. ,,Díky že jste mi pomohli v útěku, ale teď se rozdělíme"
Freya taky vyšla z jeskyně. ,,Souhlasím"
Anya se na ně podívala, a pokrčila rameny. ,,Ráda jsem vás poznala" ušklíbla se a pak vyrazila někam pryč.
Pharsa se obrátila na Freyu, která na ní kývla. ,,Hodně štěstí," poté se obrátila a vyběhla vlastním směrem.
Pharsa se usmála. Skoro je neznala, ale byla ráda že utekli, ačkoliv udělali tolik špatného.
Zhluboka se nadechla, a otočila k Lomrestu. Šedé město na obzoru, jakoby se jí vysmívalo.
Nechala si vyrůst křídla a nedovolila Magii, o nic se pokusit.
Měla podezření, že Magie něco chystá, jelikož se ani moc nevzpírala.
Teď ale ty myšlenky zahnala, rozběhla se, a vyskočila do vzduchu. Prudce mávla křídly, aby se tam udržela, a pak už jen stoupala a klesala, jak sama chtěla.
Byl to úžasný pocit. Tak takhle se cítí ptáci? Bylo to ještě lepší než na Silenově lodi.
Od zčernalé země stoupali horké výpary, sem tam uviděla nějaký ten lávotok.
Vyrostla v poušti, byla na horko zvyklá, ale i tak jí vadilo.
Přemýšlela, odkud Ostiovy jsou, že bydlí v Lávové zemi a nemají jejich srst. Stále se upínala k naději, že s nimi nemá nic společného.
Sotva se přiblížila k městu na dostřel kuší, zvolala hromovým hlasem, který si propůjčila od Magie: ,,Nestřílejte, nebo skončíte v obláčku kouře. Chci jen navštívit Ostiovy"
Vznášela se před hradbou, a máchala křídly.
Vlci pobíhali kolem, a jeden vyštěkl: ,,Přistaň, a dovedu tě k nim"
Pharsa se na něj podíval. Nemohl být o nic moc starší než ona, a přesto měl odvahu s ní mluvit, než většina starších. Měl temně šedou srst, a měřil si jí podezíravýma, oranžovýma očima.
,,Jak ti můžu věřit?" Zeptala se Pharsa a spatřila, jak se ušklíbl. ,,Budeš muset, jinak tě sestřelí"
Pharsa naklonila hlavu na stranu. ,,Nemáš pocit, že bych je stihla zabít dřív než oni mě?"
,,Tím je doufám nepočítáš mě" usmál se vlk.
Pharsa se taky usmála. Bylo jasné že jí nevěří, ale věděli že nemají jinou možnost. A tenhle vlk nejspíš neměl žádný pud sebezáchovy.
,,Jak se jmenuješ?" Zeptala se Pharsa.
,,Nejdřív ty" křikl vlk a ona se ušklíbla. Nemyslela si, že je důležité stále skrývat svou identitu. Přece jen, byla nebezpečnější než kdysi.
,,Pharsa" odpověděla, zatímco se stále vznášela ve vzduchu. Všichni jejich rozhovor pozorovali.
,,Já jsem Lokin" usmál se vlk.

Eoz věděl, že Pharsa bude ve městě delší dobu, a tak se obrátil, a rozletěl zpět do Zrádných hor.