Eldiara: Vlčí trůn✓[OPRAVA DOČASNĚ POZASTAVENA]

13.Minulost

Arcalima na něj ohromeně hleděla a pak se nervózně uchechtla. ,,To je nemožné," zamračila se. Ten vlk byl očividně šílenec. Mrzelo ji to. Přišel jí sympatický.

Silen se pobaveně usmál. ,,Nic není nemožné. Jen nepravděpodobné."

Bum, bum, bum.

Tlumené bubnování, někde nad nimi. V tu chvíli je zakryl ohromný stín a Arcalima zvedla hlavu, když se zvedl vítr a rozčísl ji srst.

Nad nimi se vznášelo něco velkého, zakrývalo to slunce a Arcalima tak nedokázala rozpoznat, co to vlastně je.

A ta věc klesala.

Neubránila se výkřiku, zatímco na ni ta věc padala a Silen strhl Arcalimu stranou těsně předtím, než to dopadlo na zem s ohlušujícím zaburácením.

,,Ale no tak!" Vykřikl Silen a rychle se sehnul před dřevěnou konstrukcí potaženou plachtou, která té věci trčela z boku a nápadně připomínala křídlo. ,,Kdo to řídí?! Takhle se s mýma loděma nepřistává!"

Arcalima znala lodě-ale jen takové drobné, sotva pro pár vlků, díky kterým se mohli vlci přepravovat skrz Prales po Velké řece. Ale tohle byla obrovská... Příšernost s velkým trupem, vysokým stožárem, plná provazů a uzlů a zlatými plachtami. A křídly, aby nezapomněla. Vypadaly jako ty, které vlastnila Magie, kostra křídel byla z nějakého pevného dřeva, a pokrytá byla zvláštní, jemnou zlatou látkou. K Arcalimině úžasu se křídla s cvakáním a skřípěním složila k bokům lodi, jako kdyby to byla živá bytost.

Silen se zasmál a dodal: ,,Princ, který proměnil něco nemožného v něco skutečného."

✨✨✨

Pharsa na Faramise bezeslova zírala.
Princ? On a... Princ? Co jí to povídal? Chtěl si z ní udělat srandu? Ale ze zkušenosti věděla, že Faramis si srandu dělá málokdy a nyní byl tak vážný, jak ho ještě nikdy neviděla. Z tohohle by si srandu nedělal.

Otočila se na Iris, aby zachytila její reakci. Růžová vlčice přikývla a Las ji napodobil.

Pharse se rozbušilo srdce náhlým stresem a nevěřícností nad absurditou této situace. ,,Fajn, fajn, fajn," zamumlala si a posadila se. ,,Tohle je jen nějaký sen."
A přesto to dávalo takový smysl! Vždycky věděla, že Faramis není obyčejný vlk. Jenže... Princ?

Princ! Vybouchla Magie smíchy. To je tak směšné! Hahaha!

Faramis opatrně přišel k ní, ale ona ucukla. Bílý vlk se zamračil. ,,Není to... Sen," řekl nakonec. ,,Ale přál bych si, aby ano. Abych... Se nemusel..." Jeho slova se vytratila do prázdna a pak se posadil k ní. Lehce se jí dotkl a tentokrát ho nechala.

,,Ty jsi princ," řekla nevěřícně. Princ.
Faramis, vlk kterého milovala, vlk který byl její ochránce, vlk který byl jejím druhem. A vlk, který byl princem.

V tu chvíli si vzpomněla na každou hloupou bitvu o trůn, o nepřátelství mezi urozenými rodinami. Na její rodinu, která zemřela kvůli trůnu.

Magie zpozorněla, když zachytila plameny jejího vzteku a nadšeně je ještě rozdmýchala. Jen tak dál, zašeptala. Celou dobu ti lhal. Kvůli němu jsou mrtví.

Odstrčila ho a rozzuřeně vykřikla: ,,Proč nesedíš na trůně? Všichni se hádají o tu pitomou vládu, kvůli které mi zabili rodinu!"

Faramisovi se v očích zableskla bolest a vina. ,,Není to tak... Jednoduché," vypravil ze sebe.