Eldiara: Vlčí trůn✓[OPRAVA DOČASNĚ POZASTAVENA]

10.City

Iris zničehonic prudce zvedla hlavu a zadívala se směrem k hradbám. Okamžitě vyštěkla: ,,Někdo se blíží!"
Slyšela jejich myšlenky.

Ona zabila všech pět stínobijců! Zabije i Arcalimu! To byly myšlenky vojáků, co běželi chodbami. Iris skoro obdivovala jejich oddanost Arcalimě a jejich touhu ji chránit-kdyby se je teda na úkor této zaslepené víry nesnažili zabít.

,,Už jsou v chodbě. Musíme odtud zmizet," zavrčela Iris a trhla hlavou k ostatním.

Arcalima něco v rychlosti řekla veliteli stráží, a v hlavě jí prolétla myšlenka: Doufám že jim otec neublíží...
Byla si jistá, že její otec není zlý vlk, ale taky věděla, že je přesvědčený, že dělá dobrou věc. A nebylo by to poprvé, kdy ho vztek kvůli ochraně svých blízkých připravil o zdravý rozum.

,,Dělejte!" Zavrčela Iris, rozčilená jejich pomalostí. Las byl samozřejmě už připravený u ní-když něco řekla tímhle tónem, radši se s ní nehádal. Jeden strážný Arcalimy dal Pharsu Faramisovi na záda, a ten trochu klesl pod tíhou jejího těla. Přesto vypadal, že by byl schopný ji přenést přes celou Eldiaru, kdyby to bylo nutné.

Iris nerada četla jeho myšlenky, bylo to vnímání úplně jiné, než jaké kdy zažila, a když jí došlo co je zač, byl to pro ni šok.
Teď se Faramis naštěstí nestaral o nic jiného, než o bezpečí Pharsy. Las jí kdysi říkal, že to byl takový necitlivý, tichý mrzout, ale Pharsa ho změnila, byť si to dobrovolně nevybral.

Někdy se o změnu neprosíme, napadlo Iris. Ale to neznamená, že ji nepotřebujeme.

Irisinu pozornost zaujaly Arcaliminy hlasité myšlenky, které se rozutekly všemi směry. Podívala se směrem k ní-fialová vlčice vypadala značně udiveně a zmateně, když ji Klay na rozloučenou olízl temeno hlavy.

Iris obrátila oči v sloup, ale nedivila se jí. Ocitla se ve společnosti dvou párů, z čehož jeden o tom pomalu ani neví.

Od Arcalimy ji zase odvedly myšlenkové hlasy vlků, blížících se k nim. A oni byli pořád moc blízko. Jestli jim chtějí utéct, musí mít náskok.

,,Poběžte už," naléhala Iris. ,,Jo Arcalimo, všichni budou v pořádku. Lasi, já jsem taky v pohodě a Faramisi, Pharsa taky. Tak už POJĎME!"
Nehodlala se s nimi štvát, prostě poběží a tečka!

Aniž by cokoliv dodala, obrátila se a vyrazila mezi stromy. Zbytek skupiny se okamžitě vydal za ní, hlouběji do stínů Pralesa.

✨✨✨

Byli na cestě už několik hodin a Las uvažoval, kudy se vydají. Okolo města byla divočina Pralesa trochu krotší. Rablest samotný sice splýval s přírodou kolem sebe, ale to neměnilo nic na tom, že vlky nebavilo, prodírat se hromadou listí a keři, které jim bránily v postupu. Proto se zatím pohybovali celkem rychle a volně. Jenže jakmile se dostanou dál od města, budou se muset rozhodnout, jakou cestou se vydat.

Nejrychlejší a nejbezpečnější by to bylo kolem Velké řeky vytékající z Pralesa, a podél ní až do Lávové země. Měli by sice možná problém s divokými zvířaty, které se u řeky shromažďují, ale právě díky nim tam byly vyšlapané cestičky a větší prostor. Jenže tam by také byli moc na očích, a vlci-ať už vojáci Pralesa, nebo jenom prostí obyvatelé, kteří si chtějí vydělat něco chycením Pharsy-by je tam mohli lépe najít. Nehledě na to, že to byla ta nejvíc pravděpodobná cesta-v Pralese se jeden snadno ztratí a řeka byla dobrým, orientačním bodem.

Pak tu byla mnohem nebezpečnější cesta, kde ale riziko nebylo kvůli vlkům, ale jiným zvířatům. Mohli by jít přes Zrádné hory. Bylo by to delší, ale jediné, s čím by si museli poradit bylo nějakých pár medvědů a několik srazů. Cesta by však byla mnohem namáhavější-nejen horami, ale i samotným Pralesem.