Youtuber's Daughter [ CZ ]

*5* "jste mojí bráchové"

"Ne, nedělej to, prosím."

Pohled Lucky

Nemohla jsem uvěřit vlastním očím. Obraz s Martinem se pořád hýbal i když video bylo zastavené. "Proč se hýbeš?" zeptala jsem se a pořád na něho koukala, "možná protože chceš abych tu byl s tebou" řekl a já se zamyslela. "Už asi blázním z toho všeho, no nic vypnu to a půjdu se projít"už jsem to chtěla vypnout, ale ten hlas se znova ozval "Ne, prosím nedělej to, věř mi." "Fakt jsem asi blázen, ale nezabije mě tě nechat zaplého." "Díky"usmál se a nic dalšího neřekl. "Luci oběd" zařval na mne Ráďa z kuchyně. Seběhla jsem schody a v kuchyni na stole jsem uviděla palačinky. Kluci už seděli a ládovali se a já jsem se k nim přidala. Když jsem dojedla šla jsem do svého pokoje. "Už jsi zpátky?" zeptal se mě Martin. "Jo jsem, ale zase odcházím, jdu se projít." "Vem mě sebou prosím, stačí když si vezmeš mobil." " No dobře, tebe se člověk jen tak nezbaví." Zasmála jsem se a šla jsem se převléct. "Sluší ti to" řekl. Já jsem ho nevnímala a šla po schodech se obout. Ještě jsem na ledničku dala vzkaz, že se tak za hoďku vrátím.Vzala jsem si mobil a klíče, které jsem dostala a vyšla jsem z domu a přemýšlela kam vlastně půjdu když jsem v malém městě, které neznám. Martin navrhl doprava. Tak jsme šli doprava a tak pořád dokola říkal Martin kam máme jít, až jsme došli ke kopci. Vyšla jsem ho a zůstala jsem zírat jak malé dítě na obřího plyšáka. Z toho kopce byl výhled na celé městečko. Navíc se stmívalo takže byl krásně vidět i západ slunce. Sedla jsem si na trávu a Martin se mě začal ptát, proč nebydlím s rodiči, ale já mu neodpověděla. Začala jsem přemýšlet o tom co se stalo a s tím jsem začala brečet. Martin byl chvíli z ticha a potom mě začal utěšovat. A potom dostal nápad že tohle místo nějak pojmenujeme. Vymýšleli jsme různé bláznivé jména, ale potom nás napadlo jméno Kopec. Poté jsme se ještě bavili a po chvíli mi začal vyzvánět mobil. Byl to Štěpán(Bax). Vzala jsem to."Kde jsi a jsi v pořádku?"zeptal se vystrašeným hlasem "Um.. to už je tolik? Jo jsem v pořádku a už jdu promiň."odpověděla jsem, típla to a šla jsem domů. Po cestě jsem se ještě bavila s Marťou. Blížila jsem se k domu. Hned jak jsem otevřela dveře kluci mne objali. "Tohle nám už příště nedělej." řekl Kuba. "Nebojte, ale jenom jsem zapomněla na čas."Šla jsem se převléct a vrátila jsem se dolů na večeři. Jedla jsem a Ráďa se mě zeptal"Kde jsi se vůbec tak dlouho procházela?"tahle otázka mne zaskočila i když jsem jim to říct chtěla, tak jsem to říct nemohla, protože jsem si s Martinem dali slib, že to nikomu neřekneme. "Haló" začal mi mávat rukou před obličejem Pavel. "No já.. já jsem se procházela po městě."koukali na mě, že mi moc nevěří, ale naštěstí se mne na nic dalšího neptali. Jak všichni dojedli. Koukali jsme se na film u kterého jsem usínala a někdo mě vzal do náruče a odnesl do mého pokoje. Chvíli u mne seděl, ale když chtěl odejít chytla jsem ho za zápěstí. Byl to Ráďa. Znova si sednul na postel a já začla mluvit. "Vím že mi nevěříte, že jsem se procházela po městě, ale nemůžu vám říct kde jsem byla, je to naše místo." hned jak jsem dořekla, došlo mi co jsem řekla "Naše?! Takže jsi tam s někým byla."ušklíbl se "No vlastně ne, teda ano, neber si to tak že bych tobě nebo klukům nevěřila. Jste pro mne jako bráchové i když se známe takovou chvilku, ale slíbila jsem že to nikomu neřeknu." "Dobře, dobrou noc." Řekl a odešel.