Youtuber's Daughter [ CZ ]

*19* Miluješ mě?

"Dej mi všechny tvoje prachy" zařval opilý muž s nožem v ruce. Začal se přibližovat čím dál blíž a já neměla kam utéct.

Pohled Lucky

Svalil se na zem a pod jeho tělem byla vidět červená kaluž krve. Když jsem se rozhlídla nikdo nikde nebyl, ale bylo mi jasné že Vadim. "Vadime?!" řekla jsem trošku víc na hlas. Nikdo mi, ale neodpověděl a já se radši rozběhla domů.

...

Byla jsem unavená, protože jsem celou cestu běžela, ale byla jsem skoro před domem. Šla jsem zazvonit. Silně jsem doufala že někdo co nejdřív přijde.

Pohled Štěpána

Dneska točím celou noc. Kluci a Lucka už spí. Zrovna reaguji na Reddit, ale někdo mě přeruší zvoněním na zvonek. Pomalu a tiše jsem sešel schody a vydal se ke dveřím. Otevřel jsem a ve dveřích stála Lucka. Byla vyděšená a na sobě měla krev. Ani nepozdravila a rozběhla se do svého pokoje. ,,Počkej!"zařval jsem, ale ona se nezastavila. ,,Co řveš?" zeptali si kluci, kteří přišli ke dveřím. ,,L-Lu-Lucka" odpověděl jsem a oni se na sebe podívali. ,,Vždyť spala." řekl Kuba. ,,Jo, ale teď přišla a je s ní něco. Je vyděšená a má na sobě krev." oznámil jsem. ,,Musíme za ní." řekl Pavel a všichni jsme se vydali po schodech na horu.

Pohled Lucky

Zalezla jsem do pokoje a začala na posteli brečet. Někdo mi po chvilce poslal zprávu. Nechtěla jsem si ji přečíst, ale byl to Vadim. 

V: Ahoj, jsi v pořádku?

L: Ano. Děkuji, kdyby jsi nezakročil, mohlo to skončit špatně.

V:Nemáš zač a promiň za tu krev na oblečení.

L: To je maličkost, ale jak to mám vysvětlit klukům?

V: To nevím. Třeba jenom mlč. Dobře?

L: Dobře díky.

,,Lucko otevři!" ozvali se hlasy kluků z poza dveří. Chvíli jsem váhala, ale nakonec jsem odemkla. Hned mě objali. ,,Pojď pojedeme do nemocnice." řekl Pavel. ,,Ne." odpověděla jsem vystrašeným hlasem, sedla si k oknu a dívala se ven. Byla jsem úplně očarovaná. ,,Co se ti stalo?" zeptal se někdo s kluků, ale já je ignorovala. ,,Chci se převléct." řekla jsem, aby odešli. ,,Proč máš na sobě tu krev?" znova se zeptali. ,,Chci se převléct!" zvýšila jsem hlas, aby konečně odešli. Musíš jít za Filipem. A jak asi? Okno. Rychle jsem se zvedla, převlékla se a vyskočila z okna na stůl. Rozsvítila jsem si baterku a vydala se do nemocnice. Šla jsem delší cestou, ale po hlavních ulicích, kde už chodili lidé do práce. 

...

Vešla jsem do pokoje a Filip byl vzhůru. Trošku se mě lekl. ,,Co tady chceš?" zašeptal, aby nevzbudil ty dva kluky. ,,Chci se ti omluvit a oznámit, že ta holka, kterou tak miluješ chtěla jít za tebou, ale nemohla.",,Cože?! Jak to víš?" vyjekl. ,,Normálně se s ní vídám." odpověděla jsem klidně. ,,To určitě, když se ty vídáš s ní, tak já s tím tvým blbým klukem!" řekl a otočil si hlavu na druhou stranu. ,,Když mi nevěříš, tak si nevěř." řekla jsem a zvedla se ze židle. ,,Počkej, nemyslel jsem to tak, ale nezní to moc přesvědčivě. Mohl bych se sní potkat?" zeptal se mě a já ztuhla. ,,No, dobře a kdy?" "Dnes v 21:00 v parku." odpověděl a usmál se. ,,Zkusím se zeptat pokud bude mít čas." řekla jsem a úsměv mu oplatila. ,,Jinak promiň za ten šíp." Dodal. ,,To nevadí." řekla jsem a posadila se zpátky. ,,Opravdu mě miluješ?" zeptal se po chvilce ticha. "No... já..." "Lucko!" přerušil mě Vadim a já za to byla ráda. ,,Díky Vadime." řekla jsem a padla mu do náruče. ,, Jak jsi věděl, že jsem tady?" zeptala jsem se ho.  ,,Instinkt. ",,Co se děje?" přerušil nás Filip. Já a Vadim jsme se na sebe podívali a šli radši na chodbu. ,,Jak to že nejsi zase doma?",, No... Než jsi mě zachránil měla jsem namířeno ke stájím, ale potom jsem běžela domů, kde mě kluci začali pokládat různé otázky. Nechtěla jsem na ně odpovídat, tak jsem šla za Filipem." řekl  jsem a znovu mu padla do objetí. ,,Pojď svezu tě domů." řekl a táhl mě za ruku do auta.