Youtuber's Daughter [ CZ ]

*16* Narozeniny

"Jsi v pohodě?" zeptal se starostlivě. Já nic neodpověděla a mlčky s očima nalepenýma na ten šíp šla do své chatky. Sedla jsem si na postel a začala přemýšlet pokud tu osobu znám a pokud se ještě někdy uvidíme.

Den konce tábora

Pohled 3. osoby

Honza znovu odjel do Japonska už před čtyřmi dny. Lucka je pořád okouzlená tím šípem a miluje Filipa. S Honzou a Štěpánem se už usmířila. Filip je okouzlený Lucčinou druhou tváří, jinak Lucku nenávidí. (Jejímu převleku budu říkat druhá tvář xd pozn. autorky.) Nikdo kromě Kovyho a Martina neví Lucčino tajemství. 

Pohled Lucky

Dneska je den kdy jedeme domů. Docela se tam netěším, protože budu daleko od tábora a už nikdy neuvidím toho kdo mi dal šíp."Už jsi zbalená?" ozval se hlas z venku. "Jo už jdu." odpověděla jsem a vyšla i s kufry ven. 

...

Ráno jsem se probudila a začala přemýšlet pokud si kluci vzpomněli, že mám narozeniny. Hned jak jsem otevřela dveře, uviděla jsem velkého plyšového medvěda a na něm vzkaz že kluci odjeli za rodinami a že jsem doma jenom s Filipem. "To mi scházelo." řekla jsem skleslým hlasem a šla do kuchyně pro jogurt. Vrátila jsem se do pokoje a začala kreslit. Po pár hodinách kreslení jsem uslyšela hlasy kluků. Zvedla jsem se a rozběhla po schodech dolů, ale podjela mi noha a já padala na zem. Někdo mne těsně před zemí chytil za ruku a přitáhl k sobě do objetí. Byl to Pája, když jsem se odtáhla za ním stáli mí přátelé, dokonce i Agita a kluci s dárky a obrovským nápisem Happy Birthday. "Děkuji" řekla jsem a všichni mě objali, poté mi dávali dárky. Po dárcích jsem si sedla s kluky ke stolu a začali jsme jíst dort. Ostatní hosté si posedali k ostatním stolům. "Musím ti něco říct." Přerušil ticho u našeho stolu Filip. Já zvedla hlavu a zadívala se mu do očí. "Miluji tě" zašeptal mi do ucha "Já tebe taky" odpověděla jsem šťastným hlasem. "Můžu si prohlédnout ten šíp?" zeptal se mne po další chvilce ticha, já přikývla a podala mu šíp. "Hezkej"  zlomil ho "Jej promiň a nemiluji tě. ITS PRANK!" řekl a začal se smát. To jsem ale nevydržela se slzami v očích jsem chytla ho za vlasy a udeřila ho hlavou o zem. Zasyčel bolestí a já to chtěla udělat znova, ale kluci mě od něj odtáhli do vedlejšího pokoje. Dělala jsem že jsem v klidu a oni mě pustili. Já se rozběhla co nejrychleji pryč z domu ke Kopci. Nestihli mě dohonit a já jsem se jim ztratila v ulicích města. 

...

Sedla jsem si na zem a začala brečet. V rukách jsem držela rozlámaný šíp na kusy. "Ahoj" nádherné ticho někdo přerušil. Hlas patřil člověku, který si sedl vedle mě. Otočila jsem se a vedle mě seděl on. On, který mi dal ten šíp. On, kterého jsem chtěla potkat. "Ahoj" řekla jsem se slzami v očích a objala ho. Moje objetí asi nečekal, ale přijal ho. "Na" řekl a podal mi svůj šíp. "Díky Černoočko" zašeptala jsem mu do ucha a znovu ho objala.