Youtuber's Daughter [ CZ ]

*15* Šíp

"Mohu dnes spát u tebe v chatce?" zeptala jsem se před areálem tábora. "Jasně, můžeš do té doby něž se Honza a kluci uklidní." odpověděl a usmál se, já mu úsměv oplatila.

Pohled Lucky

Vešli jsme do areálu a opět se všichni dívali na nás. Já jsem měla modřiny a škrábaniny po celém těle a Kovy jenom pár malých škrábanečků na rukách, takže to vypadalo jako by mě napadl. Procházeli jsme areálem, až jsme byli téměř u Kovyho chatky ozval se za našimi zády Honzův hlas. "Jsi v pořádku?" řekl ustaraným hlasem. Já jsem neodpověděla a pokračovala dál směrem do chatky. "Co ti udělal?" zeptal se mne a chytl mě za ruku. Já jsem se mu vyškubla a se slzami jsem se rozběhla do chatky. Zamkla jsem se a schoulila se na postel a začala ještě víc brečet. "Má cenu tady ještě být?" řekla jsem na hlas. "Je čas to ukončit." dořekla jsem. "Nedělej to" "Martine!" řekla jsem mezi vzlykáním a padla mu do náruče. "Víš že mi můžeš říct všechno." "Vím, ale ty si nic nepamatuješ z toho co jsem ti říkala." odpověděla jsem. "Možnost, která všemu neživému poskytuje funkci žít." odtrhla jsem se od něj a hluboko se mu zadívala do očí. "Odkud to víš?" "Měl jsem sen. V tom snu se mi někdo svěřoval, byli jsme na kopci, který jsme pojmenovali Kopec, ale pamatuji si jenom tohle." odvětil a já ho objala že nemohl skoro dýchat. "Díky" zašeptala jsem mu do ucha. "Takže povídej." "Kdybych to jedno ráno neutekla Wedryho brácha by už nežil. To já jsem byla ta postava v nemocnici, která spadla na Štěpána, Ten Filip se mi docela líbí a teď bude bydlet u nás. Honza to ale taky neví a říct mu to ani nechci, proto tak vyvádí když jsem pryč. Takže nikdo to neví teda kromě tebe a Káji a prosím ať to tak zůstane." dořekla jsem a on mě znova objal. Z obětí nás vyrušila silná rána, která se ozvala z venku. Ihned jsem vyběhla z chatky a Martin za mnou. Na zemi ležel Kovy a na něm byl Honza který ho mlátil. Pořád se ti dva mlátili uprostřed kroužku dětí. Kluci je zkoušeli od sebe oddělit, ale nešlo jim to. Jedno dítě se otočilo a zařvalo "podívejte" všichni ztichli i já. Seděla tam postava na koni s nataženým lukem na ty dva. Kluci se přestali rvát. "Všichni tady jsou, takže nový jezdec?" řekla jsem si pro sebe a podívala se na Káju s Martinem, kteří taky nechápavě koukali. Mlčky jsem šla za ním a bylo mi jedno že se na mě všichni dívali. Podal mi do rukou jeho šíp a odjel. Rozběhla jsem se za ním, ale marně. Po pár metrech jsem se svalila zem a prohlížela si šíp. Najednou jsem před sebou uviděla auto, které zastavilo těsně předemnou. Vystoupil z něho Ráďa s jeho bratrem. "Jsi v pohodě?" zeptal se starostlivě. Já nic neodpověděla a mlčky s očima nalepenýma na ten šíp šla do své chatky. Sedla jsem si na postel a začala přemýšlet pokud tu osobu znám a pokud se ještě někdy uvidíme.