Youtuber's Daughter [ CZ ]

*13* "Au"

Vyšla jsem ven a rozběhla jsem se k hlavnímu východu z areálu. Byla jsem skoro za zdí, ale někdo mne chytil za ruku.

Pohled Lucky

Otočila jsem se a předemnou stál Štěpán. "Kam jdeš? Přece nesmíš nikam chodit sama, navíc ne ve tmě" řekl a pustil mě. "Promiň, chci být sama." odpověděla jsem, kopla ho lehce do holeně a běžela směrem do stájí. Slyšela jsem jak ke Štěpánovi běží kluci, ale to mě už nezajímalo. Ztratila jsem se jim lese, který byl mezi táborem a stájemi. 

...

Byla jsem před nemocnicí v Praze. Sesedla jsem z Anguse a vešla jsem dovnitř. Šla jsem na recepci, abych zjistila kde ten kluk leží, ale nevěděla jsem jeho jméno takže jsem musela obcházet nemocnici, až jsem ho konečně našla. Ležel ve stejném pokoji jako tenkrát Honza. Chvíli jsem tam jen tak stála a koukala na něj přes okýnko, přes které jsem tenkrát koukala i na Honzu. S váháním jsem vešla dovnitř. Na pokoji byli ještě 2 další kluci, kteří byli vzhůru a koukali na mne jako na zjevení. Vzala jsem si židli a sedla jsem si vedle postele na které ležel hnědooký kluk. Chytla jsem ho za ruku a mlčky jsem přemýšlela pokud se probere. 

...

Chtěla jsem odejít protože už bylo ráno a já celou noc seděla vedle něho, ale stiskl mi ruku stejně jako tam kde jsem ho viděla naposledy. Posadila jsem se zpátky a dívala se mu do jeho nádherných očí. "Ahoj" řekl slabým hlasem a já jen přikývla. Nechtěla jsem mluvit, aby mě později podle hlasu nepoznal. "Ty jsi němá?" zeptal se a já jen znova přikývla. Chvíli jsme se ještě drželi, ale zaslechla jsem na chodbě hlasy Ráďi a kluků. Rychle jsem mu pustila ruku a vyběhla jsem z pokoje, ale to bych nebyla já kdybych o někoho nezakopla. Narazila jsem do Štěpánovi nohy a spadla jsem na něj.  "Au, do prd*le, dávej bacha" zařval na mě a já se jen zvedla a utíkala dál. Vyběhla jsem z nemocnice a nasedla na Anguse a vydala se do stájí. 

Pohled Wedryho

Ráno jsem jel znovu do nemocnice. Tentokrát se mnou jeli i kluci i když Štěpán nemohl skoro chodit a Lucka byla pryč. Šli jsme po chodbě k pokoji 97 a bavili se. Najednou z toho pokoje vyběhla postava s kápí a rouškou přes pusu takže jí byli vidět jen oči. Zakopla za Štěpánovu nohu a spadla na něj. Štěpán zařval bolestí a ona se zvedla a utíkala dál. Všichni jsme se na ni dívali jak na zjevení. Až jsme se vzpamatovali vešli jsme dovnitř pokoje. Uviděl jsem mého brášku Filipa a objal ho. Chvíli jsme si povídali o blbostech a že bude bydlet taky u nás, až přišla otázka kdo byla ta postava. "Ta postava byla ta která mě zachránila a střelila šíp pro pomoc." odpověděl. "Takže ona byla u tebe." řekl jsem škádlivě "A víš o ní něco?" přidal se do naší konverzace Kuba "Ne, je němá." odpověděl sklesle Filip.