Já jsem se rozešla směrem domů a přemýšlela jsem co mi chtějí říct.
"Takže co jste mi chtěli říct?" "Za pět dnů musíme jet na 4camps a chceme abys jela s námi." "Ještě se rozmyslím, řeknu vám to u večeře." Po obědě se kluci rozutekli do svých pokojů a začali točit. Já jsem šla opět do svého pokoje za Martinem. "Nechtěla bys ty své díla někam dát?" "Myslíš si, že jsou tak skvělý?" "No, jo. Jsou jiný než ostatní. Jsou originální." "Dobře, zkusím to. Stejně když to nevyjde tak se nic nestane." Vzala jsem si složku a do ní jsem dala mé díla a vydala jsem se do obchůdku kam jsem jako malá s mámou chodila koukat na různé obrazy. Já a máma jsme to tam milovaly, ale potom jsme se přestěhovali a přestali tam chodit. Vyšla jsem z autobusu a vydala jsem se malou uličkou k obchůdku. "Dobrý den" řekla jsem, když jsem vešla dovnitř, nemohla jsem se přestat ohlížet po těch všech obrazech a jak to krásně vonělo, až jsem si všimla jednoho obrazu. Zastavila jsem se, protože to nebyl jen normální obraz. Byl to portrét, portrét mne, když mi bylo šest let. Máma mě tenkrát namalovala. "Kolik tento obraz stojí?" "Není na prodej, majitelka si přála, aby tady byl vystaven, ale mohu se podívat na tvé obrazy?" Přikývla jsem a ona si je začala prohlížet, podle toho asi poznala že tom portrétu jsem byla já. "Nejsi náhodou Lucka?" "Ano, jsem a vy jste Agita že?" objala mne, ale mě to nevadilo. Tenkrát pro mě byla něco jako teta. Potom jsme se ještě bavily. " Mohla bych tvé obrazy dát mě sestře, protože vlastní galerii." "Myslím si, že se najdou i lepší než moje." "Pojď" řekla a začla mi ukazovat ostatní obrazy. "Vidíš jejich oči? Smějí se, ale jejich oči ne. Také jsou tu jen misky, skladatelé a takové obyčejné věci, ale ty jsi namalovala něco originálního." "Dobře, vem si moje obrazy." zase jsme se objaly, dala mi portrét, který byl od mámy a řekla že mi potom zavolá se sestrou. Poté jsem odešla domů. Martin už netrpělivě čekal v pokoji a chtěl hned všechno vědět. Vlastě jenom díky němu jsem po dlouhé době potkala Agitu a někomu ukázala mé obrazy.
Později u večeře.
"Tak co jak ses rozhodla?" "Pojedu, znám tam to místo, byla jsem tam s tátou, takže se nebudu nudit, ale kdo tam všechno bude za YTbery?" "No my a potom tam bude Kovy, Pedro, Marwex, Martin a ostatní." "Počkat, tam bude Martin?" zaječela jsem radostí, že ho konečně poznám i mimo obrazovku, až potom mi došlo že všichni na mne koukají jak na největšího retarda. Až všichni dojedli, opět jsme se šli podívat na film u kterého jsem tentokrát neusla. Šla jsem si udělat večerní rutinu a poté do postele. Po chvilce za mnou přišel Wedry s Baxem a já dělala že už spím. "Myslíš si, že má něco s Martinem? zeptal se Štěpán Radka. "Doufám, že ne jinak by nás Honza zabil." Řekl Radek a odešli. Chvilku jsem o tom přemýšlela, ale potom jsem usnula.
Takže tahle kapitola je opět o ničem. Bohužel teď nemám moc času, takže večer vymyslím, ráno napíšu. Ale budu se snažit další kapitoly udělat lepší.
ČTEŠ
Youtuber's Daughter [ CZ ]
FanfictionPříběh o šestnáctileté dívce, které zemřou rodiče. Ale na dívku se usmálo štěstí a postará se o ni někdo, komu zachránila život. - čti na vlastní nebezpečí - 02.07.2019