Youtuber's Daughter [ CZ ]

*17* IHNED

Moje objetí asi nečekal, ale přijal ho. "Na tady máš další." řekl a podal mi svůj šíp. "Díky" zašeptala jsem mu do ucha a znovu ho objala. 

Pohled Lucky

Odtáhl se po chvilce ode mě a rozběhl se ke koni, který stál opodál. Běžela jsem za ním, ale utíkal rychleji. Opět mi odjel a já o něm zase nic nevím. "Možná je to tak i lepší" řekla jsem a povzdychla si. Sedla jsem si znovu na zem a začala přemýšlet. Seděla jsem tam tak asi deset minut, až mi bylo chladno, rozešla jsem se domů. 

...

Jsem před domem v ruce držím šíp a druhou zvoním. Přišla mi otevřít Agita. Rychle jsem se rozběhla do svého pokoje. Sedla jsem si na postel a začala kreslit. Někdo mi začal klepat na dveře. "Prosím otevři." ozval se Štěpán. "Chceš si popovídat?" Martin. "Chci mluvit s Filipem." odpověděla jsem. "Je v nemocnici" odvětil Ráďa. "Cože?" zařvala jsem a rychle jsem otevřela dveře, chytla jsem kluky za ruce a běžela jsem s nimi do auta. "Jedeme za ním." "IHNED" zařvala jsem, když jsme ještě nejeli.

...

Vyběhla jsem ven z auta na pokoj 97, na kterém má údajně ležet. Vrazila jsem dovnitř a uviděla ho. "Má lehkej otřes mozku." řekl Martin. Chytla jsem Filipa za ruku a začala brečet. "Děkuji." pošeptala jsem. "Ty mu nic neuděláš?" zeptal se Radek. "Ne, kdyby nebylo jeho tak bych se s ním znovu nepotkala" řekla jsem se slzami v očích a ukázala jim nový šíp.

...

"Musíme už jít." oznámil Martin. Všichni jsme se zvedli a šli směrem k autu. Nastoupili jsme a auto se rozjelo. Jeli jsme po polní cestě a já se dívala na pole, ale něco jsem v dálce zahlédla "Zastav" řekla jsem Štěpánovi a vyběhla jsem z auta k místu kde jsem něco zahlédla. Přiběhla jsem blíž a na silnici ležel on - Černoočko. Opět, jsem ho potkala, ale takhle bych ho radši nikdy neviděla. "Zavolejte... záchranku." řekla jsem s pláčem klukům, kteří čekali u auta. Hned ke mě přiběhli a začali volat. Za chvilku přijela záchranka a odvezli ho do nemocnice. "Chceš jet za ním?" optal se mě Martin. "Ne, nechci vědět jak vypadá." řekla jsem a rozjeli jsme se domů. Hned jak jsme přijeli domů rozběhla jsem se do svého pokoje. Nehledě na to, že mám narozeninovou oslavu. "Co se stalo?" slyšela jsem kluky jak se ptají. Zastavila jsem se a otočila "Černoočko." řekla jsem se slzami v očích a pokračovala dál do svého pokoje.