Youtuber's Daughter [ CZ ]

*18* Znovu tě vidím

"Co se stalo?" slyšela jsem kluky jak se ptají. Zastavila jsem se a otočila "Černoočko." řekla jsem se slzami v očích a pokračovala dál do svého pokoje. 

Pohled Štěpána

"Co se stalo?" zeptal se Kuba, když viděl že Lucka brečí. "Černoočko" odpověděla a běžela do svého pokoje. "Černoočko? Kdo to je?" přidal se do toho Pavel. "Ten kluk co byl v táboře na koni." odpověděl Ráďa."Takže teď se jí líbí dva kluci?" zeptal se Kuba. "Vypadá to tak." odpověděl jsem. "A co s ním má?" "Když ji Filip naštval, prý se s ním potkala a on ji dal novej šíp a odjel. Jeli jsme zpátky domů od Filipa a Lucka si všimla že něco na zemi leží." odpověděl jsem a podíval se na Martina s Ráďou. "Jdu za ní." řekl Kuba. Chytl Kubu za rameno "Musí být sama." a odpověděl Martin. Ostatní souhlasili. "Co když si, ale něco udělá?" zeptal se Pavel. "Nic si neudělá" připletl se do toho Kovy. "Ale.." přerušil ho Ráďa. "Žádný ale. Může se třeba zabít, ale to co udělá si napřed pořádně promyslí." odpověděl mu Martin. "Musím už jít." přerušila nás milá paní jménem Agita. "Nashledanou" odpověděli jsme. Byla už na odchodu, ale ze svého pokoje se vyřítila Lucka a silně ji objala. 

Pohled Lucky

Všechny jejich věty jsem slyšela a začala nad nimi přemýšlet. Hlavně nad tou že se mi líbí dva kluci. Z přemýšlení mě vytrhl odchod Agity, ani nevím proč, ale vyletěla jsem z pokoje a objala silně Agitu, a jsem se od ní odtrhla znovu jsem běžela do svého pokoje. Třískla dveřmi a zamkla se. Bylo mi špatně. Nechtělo se mi zvracet, ale bylo mi špatně od srdce. "Kéž bys tu byl Martine." povzdechla jsem si. "Však já tady jsem" ozval se povědomý hlas. Otevřela jsem notebook a obraz se hýbal. "Martine!" vykřikla jsem radostí. "Jak to že jsi tady?" "Možná jsis to zase přála." odpověděl mi. "Děje se něco?" ozvali se za dveřmi hlasy kluků, kteří se snažili otevřít dveře. Já jsem jim neodpověděla a věnovala se jenom Martinovi, protože jsem nechtěla aby opět odešel. "Máš radši Černoočka nebo Filipa?" zeptal se mě Martin. "Vlastně nevím, ale to co Filip udělal nebylo hezké a o Černoočku nevím skoro nic vlastně nic." odpověděla jsem a dala si hlavu do dlaní. "Jednou ti řekne kdo je a nebo to zjistíš sama. To záleží na tobě." "Jsi v pohodě?" zeptal se mě Kuba poté co Pavel vykopl dveře. Začala jsem brečet. "Proč? Proč jste to udělali? Co když ho už znova neuvidím?" Všichni se na sebe podívali vyděšeným výrazem. "Martine" řekla jsem se vzlykem.  "Kdy se sním opět potkám?" zvedla jsem k němu hlavu a hluboce se mu zadívala do očí. "No, to já nevím." odpověděl a sklopil hlavu. "VIDÍTE? KDYBYSTE SEM NEPŘIŠLI DOZVĚDĚLA BYCH SE TO!" Zařvala jsem po nich, vzala notebook a zamkla se v koupelně. Sjela jsem po dveřích a zkoušela navázat kontakt s Martinem, ale marně. Ani po třech hodinách co jsem si ho přála vidět a mluvit s ním se nepodařilo. Odemkla jsem dveře od koupelny, zašla do pokoje pro skicák s tužkou. Vyběhla jsem ven oknem, jelikož pod ním byl stůl neublížila jsem si. Rozběhla jsem se ke stájím, které byli na druhé straně města. Běžela jsem přes úzkou uličku, ale někdo mne chytl za ruku. "Dej mi všechny tvoje prachy" zařval opilý muž s nožem v ruce. Začal se přibližovat čím dál blíž a já neměla kam utéct.