Youtuber's Daughter [ CZ ]

*14* Vadime?!

"A víš o ní něco?" přidal se do naší konverzace Kuba "Ne, je němá." odpověděl sklesle Filip.

Pohled Lucky

Opět jsem si lehla a usnula. Až jsem se probudila bylo už odpoledne a kluci byli zpátky. Měla jsem hlad tak jsem šla pro svačinu do jídelny. Zase jsem cítila všechny pohledy na mě. Vešla jsem do jídelny ve které už čekali kluci. "Ahoj" pozdravila jsem je, ale oni neodpověděli. Přiblížil se ke mě Štěpán s Honzou. " To máš za tu nohu." řekl Štěpán a dal mi facku. "Jak jsi mohla jít pryč?" zařval Honza, dal mi facku z druhé strany a šel zpátky s Baxem do hloučku kluků. "Nejsi moje máma, nemáš mi co rozkazovat!" neudržela jsem se a zařvala přes celou jídelnu. On se otočil a odpověděl "Tvoje máma je mrtvá, protože si ji tam nechala, máš jenom mě! zařval ještě hlasitěji a pokračoval v chůzi. Chtělo se mi brečet, ne kvůli tomu že ty facky bolí, ale kvůli tomu co řekl. Bolelo to víc než rána nožem do srdce. Se slzami v očích jsem se rozběhla ven z jídelny do chatky. Rychle jsem si sbalila skicák, tužku, notebook, mobil a baterku do batohu a vyběhla jsem ven. Všechny děti na mě koukali, ale mně to nezajímalo. 

...

Osedlala jsem si Anguse, přibalila luk, šípy a dala jsem mu mrkev. Náhle se otevřeli dveře od stájí. Stál v nich Kovy "Můžu jet s tebou?" zeptal se mne. Jen jsem přikývla a každý jsme nasedl na svého koně. Po cestě jsme byli ticho, ale až jsme dojeli k Rokly a sesedli jsme tak jsem to ticho přerušila. "Jak se ten kluk jmenuje?" "Filip. Líbí se ti že?" odpověděl. "Jo, bude bydlet u Wedryho." řekla jsem nadšeným hlasem a on se pousmál. "Ale nikomu to neříkej že se mi líbí. Nechci teď mít další problém, stačí že se se mnou Štěpán a Honza pohádali." řekla jsem a do očí se mi nahrnuli slzy. On si toho všiml a objal mě. Cítila jsem se u něj bezpečně, byl to něco jako můj bráška. "Jsi pro mě jako bráška, už od malička ses ke mě hezky choval." řekla jsem v objetí. Naše objetí, ale přerušili hlasy za našimi zády. "Tak tady si." Ozval se známý hlas zpoza hloučku lidí, kteří ubližovali Filipovi. Rychle jsem se vymrštila na nohy a natáhla jsem luk na hlouček lidí ze kterého vyšel ozbrojený muž. "Vadime?!" řekl Kája. "Co tady děláš Kovy?" zeptal se ho Vadim. "Jeli jsme se projet. A co tady děláš ty?" odpověděl a mávl na mě rukou ať schovám ten luk. "Přijel jsem si to tady vyřídit s touhle slečínkou." Odpověděl a já dostala trochu strach. "Proč toho kluka tvoji lidi bili?" zeptala jsem se se strachem v hlase. "Je to naše práce. Dostali jsme zprávu že máme zbít Filipa Vidrayla. Tak jsme ho našli a chtěli jsme to ukončit, ale ty jsi nám to překazila." Odpověděl. "Ale ten kluk je Filip Vedral" řekl Kovy a já se jen pousmála. Vadim nic neřekl a začal se ke mně přibližovat. Byl téměř u mě a shodil mě na zem. "Příště se nám nepleť do cesty" zašeptal mi do ucha a šel i s jeho partou do aut a odjeli. Kája mi pomohl na nohy, protože jsem měla poškrábané ruce i nohy od větviček a kamení. Sedla jsem si znovu na zem a začala kreslit. Po chvilce jsme se s Kovym rozhodli, že se vrátíme zpět do chatek, přece jenom jsme měli hlad. "Mohu dnes spát u tebe v chatce?" zeptala jsem se před areálem tábora. "Jasně, můžeš do té doby něž se Honza a kluci uklidní."  odpověděl a usmál se, já mu úsměv oplatila.