Another Camp Story (L.P.)

13.Neviděl jsi Liama?

Znáte ten pocit,když ráno otevřete oči  a hned víte že ten den bude stát pěkně za nic ? Tak přesně tak jsem se vzbudila dneska. Nevím proč, venku svítí sluníčko,ale já myslím,že dnes se prostě stane něco špatného. No zakroutím nad sebou hlavou,vezmu si oblečení a potichu zalezu do koupelny. Obleču si černé tričko a černé sportovní kraťasy, vykonám ranní hygienu,vlasy si stáhnu do culíku, vezmu mobil se sluchátky a vyrazím ven. Dorazím k pěšině,kde už jako každé ráno čeká Liam.

,,Dobrý ráno." usměje se na mě. Jak to dělá, že je pořád tak optimistickej ?

,,Dobrý." zabručím a trošku se protáhnu, protože jsem dneska fakt nějaká stuhlá.

,,Nevypadáš dneska moc ready teda." uchechtne se.

,,Díky, to chce každá holka slyšet." ušklíbnu se.

,,Nemyslel jsem,že vypadáš špatně, to bych si nedovolil, jen tak nějak unaveně." vysvětlí mi přičemž se mi zpříma kouká do očí, jakoby chtěl potvrdit pravdivost svejch slov. 

,,To už nezachráníš." zakroutím hlavou a musím se trochu zasmát.

,,Jupí, první úsměv za dnešek. To mám asi novej rekord co ? Normálně mi to trvá jakou dobu než tě donutím se jenom usmát natož zasmát." hrdě se poklepe po hrudi.

,,Chceš nějakou cenu nebo co ?" pozvednu obočí a připravím se na začátek cesty.

,,No, nějakou odměnu bych si asi zasloužil ne ?" mrkne na mě načež já se držím abych nezčervenala a radši protočím očima.

,,Běžíme." řeknu pouze a rozeběhnu se. On mě samozřejmě hned následuje. 

Vylezu ze sprchy a musím říct,že už se cítím o něco lépe. Jakoby mě to více probudilo,ale stále mám takový divný pocit. Obleču si kalhoty a černé tričko s bílým nápisem 99 problems a poté co si vyfénuji a rozčešu vlasy, si je stáhnu do ohonu. Vrátím se do pokoje, kde se pro dnešek jen lehce namaluji, což v mé podání znamená makeup a pudr samozřejmě, upravené obočí, řasenka a jelení luj na rty. Poté vyrazíme na fitness morning,kde si trochu zacvičíme a poté přijde čas dozvědět se, co je dnes na plánu. 

,,Takže dnešní plán. Dopoledne budete v oddílech pracovat na vašem zpěvu. Blíží se nám pomalu konec našeho prvního společného týdne a to znamená, že se nám blíží i soutěž. Nejpozději do čtvrtka což je za šest dní od vás chci slyšet zda se soutěže budete účastnit a s čím, ať mám čas nějak sestavit program. Takže dnes vám kluci určitě pomohou jak jen budou moc. Odpoledne vám nechám volné, aby jste mohli trénovat vaše vystoupení v párech,které bude probíhat zítra, večer. No a večer budeme mít diskotéku, takže je na co se těšit. Fajn teď se domluvte se svými vedoucími ať víte ve které místnosti se sejdete a pak si užijte snídani." ukončí svůj každodenní proslov Tom a my se tedy všichni rozskupinkujeme po oddílech.

,,Lidi my máme normálně tu místnost naproti jídelně, takže po snídani rovnou můžete tam, pokud si nepotřebujete pro nic dojít. Tak za chvíli" oznámí nám a poté se tedy vydáme všichni do jídelny. Zde se nasnídáme a poté se teda rozloučím s holkama a zamířím si to do místnosti k mému oddílu. Zatím tady nejsou všichni a tak po pouhém ahoj,které si vyměníme z přítomnýma holkama,si sednu do volného křesla a vytáhnu si svůj telefon. Ony tady zatím probírají něco ohledně zpěvu, jestli chápu tak jsou dost natěšený.

,,A co ty Amy ? Jak zpíváš ? Ještě jsem tě vlastně zpívat neslyšela."ozve se jedna z holek a upře na mě svoje modré oči,které docela kontrastují jejím černým vlasům. 

,,Normálně ?" zvednu k ní pohled od mého mobilu a trochu pozvednu obočí načež ona se zasměje.

,,Ne, ale já jako myslím jestli jsi dobrá. Teda jasně,že jsi dobrá když jsi tady, ale víš jak to myslím." opět se zasměje. Přijde mi trochu divná, možná trochu moc praštěná a jakoby  se tak trochu přetvařovala. Ale možná je taková doopravdy. Jen pokrčím rameny a kouknu opět do mobilu.