Another Camp Story (L.P.)

15. Pravda

,,Víš, začalo to v prváku. První měsíc na střední by skvělej, fakt úžasnej. Byla jsem zadobře se všema ze třídy a navíc jsem se dost bavila s klukama fotalistama,protože některý semnou chodili na základku a seznámili mě s jejich kámošema a ty mě seznámili s jejich kámošema a tak, no znáš to. Věděla jsem,že nějaká holka od nás ze třídy nastoupí až v říjnu, protože má nějakej zánět nebo co a má na měsíc antibiotika. Říkalq jsem si, chudák holka,ale až nastoupí bude to stejně v pohodě jako teď, jeden člověk přeci nemůže změnit kolketiv a to jak se se všema bavím no ne ? Spletla jsem se. Když nastoupila tvářila se na všechny strašně mile,ale já v ní viděla něco falešnýho. Snažila se semnou bavit, ale já se s ní nechtěla nějak extra kamarádit. Nebyla jsem na ni zlá, a když na to přišlo tak jsem s ní prohodil nějaký slova, ale nechtěla jsem přátelství jako takový. Zkrátka jsem jí nevěřila ani nos mezi očima. Začala se taky se všema bavit ,ale pak najednou, začala jít hrozně proti mně. Začala na mě mít nějaký připomínky, schazovala mě před mejma kamarádama a začala o mě dokonce šířit různý úplně stupidní pomluvy. Třeba ve stylu,že můj táta, byl deset let ve vězení za nějakou velkou krádež a takový věci.Přitom můj táta je dost nudnej účetní,kterej je rád,když může sedět doma a koukat na zprávy. Obrátila proti mně úplně všechny a stala se královnou školy. Smála, se mi kvůli všemu. Kvůli oblečení, vlasům, kvůli tomu že jsem posloucala vás. Říkala mi věci jako,že proč vás poslouchám,že vás si můžou dovolit poslouchat jen lidi jako je ona, že k čemu mi jste,když mě ani neznáte, nikdy vás neuvdiím a, že to je vlastně dobře,protože byjste se při pohledu na mě radši vykoupali v bahně, než si semnou udělat fotku. A takový různý kecy,ale já byla ta holka co si všechno strašně brala. Jenže ona měla vlastně v něčem pravdu, a proto jsem si už nebyla jistá jestli vás chci dál poslouchat. Mohla jsem stokrát poslouchat vaše písničky, koukat na vaše videa a to všechno,ale jakoby jste nebyli skuteční, když mi nadávala, nebo se mi smála, vy jste tam nebyli. Byly tam jen vaše písničky,který ale časem už nebyly dost silný a já to prostě nezvládala. Taky mi říkala, že neumím zpívat a tak,ale to už jsi slyšel minue,když jsem s ní mluvila. Začala jsem se uzavírat do sebe. Rodiče i ségra poznali,že se semnou něco děje,ale já jsem jim pořád dokola říkala,že nic, nemohla jsem jim to říct. Styděla jsem se za to. Víš zvláštní je že při šikaně, jsem neobviňovala jí za to špatný, obviňovala jsem sebe,že jsem byla tak slabá a kdy jí dovolila se do mě navážet,ale zároveň už to zašlo tak daleko,že jsem s tím nemohla sama nic udělat. Doslova všichni se kterýma jsem se dřív bavila byli proti mně. Byly to strašný dva roky. Jenže pak se to najendou všechno otočilo. Bylo to ke konci druháku. Jednou za mnou přišla Kathy s její nejlepší kamarádkou, aka poskokem Angelinou a navrhla mi,že se můžu přidat do jejich party. Můžu bejt ta populární, nikdo už si na mě nic nedovolí a já budu štastná. Mělo to jen pár pravidel, přestat posluochat vás, což jsem splnila, a taky jí vlastně poslouchat na slovo, zkrátka bejt další z jejích "loutek". Nejsem na sebe pyšná, že jsem jí na to kývla,ale na mou obranu, už to v tý době nebyla jenom slovní šikana, začala přecházet i ve fyzickou. Několikrát do mě strčila a já pak měla modřiny nebo i rozřízlý kleno ,protože jsem spadla na kámen. Každopádně jsem se k ní přidala. Abych byla víc cool a všichni mě zase začali brát, dala mě do kupy se Samem a taky jsem se musela nabarvit na blond. Tak začala nová etapa mýho života,kterou vlastně už znáš. Tenkrát jsem se zapřísáhla,že už nikdy nedovolím nikomu,aby mě srazil znovu dolů. Všechny moje nejistoty a strach jsem zamkla někde hluboko v sobě. Naučila jsem se,že čím míň strachu nebo nejistoty lidem ukážeš, čím míň se lidem otevřeš tím je menší pravděpodobnost,že tě shoděj. Je to vlastně docela jednoduchý. Před odjezdem na tenhle tábor mi Kathy pořád dokola opakovala ať se hlavně držím od vás kluků a hlavně od tebe,protože z tebe byla fakt hotová a věděla, že i já jsem v době když jsem vás ještě poslouchala měla nejradši zrovna tebe. Snažila jsem se, fakt jsem se snažila tě od sebe co nejvíc odhánět, stejně jako všechny. Bála jsem se, opravdu jsem se Kathy bála,ty nevíš čeho ona všeho je schopná. Celkem mi to vycházelo, jenže teď..........." povzdechnu si a poprvé otočím svůj uslzený pohled na něj, vím,že mě celou tu dobu pozoruje,ale já zkrátka jen koukala do dáli před sebe.