Another Camp Story (L.P.)

21.Čas na tanec

Druhý den

Na zazvonění budíku opět vstanu, vykonám ranní hygienu, stáhnu si vlasy do culíku a převleču se do modrých kraťásků a černobílého trička. Dnes si neberu sluchátka, protože si s Liamem budeme nejspíše při běhu povídat a vydám se k jezeru.

,,Dobrý ráno." mávne na mě Liam,který je zde už jako vdžy připravený na běh. Divím se, že ho baví tady nam mě vždycky ráno čekat. 

,,Dobrý." oplatím mu s úsměvem a na přivítání se obejmeme.

,,Dnes nemáš sluchátka?"pozvedne překvapeně obočí.

,,Ne, řekla jsem si, že když jsme si povídali minule, tak se přemůžu a zvládnu to bez nich i dneska." uchechtnu se.

,,To je dobře. Koneckonců jsem ta nejlepší osoba na světě." ušklíbne se.

,,Až po mně." mrknu na něj se zasmáním.

,,Jo, promiň já zapomněl. To víš, jak jsi malá tak tě skoro ani nevidím." ucechtne se načež já protočím očima.

,,Vtipný žirafo, radši jdeme běhat ne ? Proto tu přeci jsme." pokrčím rameny a zkrátka se dám do pokusu a on se ke mně hned přidá v mém mírném tempu, u kterého jsme spochpní si povídat.

,,Už jsi přemýšlela co budeš zpívat na tý soutěži ?" nadhodí z ničeho nic zrovna téma táborové soutěže na konci roku. Však víte, tý ve který výherce získá možnost nahrát vlastní písničku.

,,Kdo říká, že tam vůbec budu zpívat ?" pouzvednu obočí.

,,Počkej, ty tam necheš vystupovat ?" zeptá se hodně překvapeně a já pokrčím rameny.

,,To jsem taky neřekla, jen nevím. Upřímně? Viděl jsi jak jsem byla vyklepaná jenom z toho našeho vystoupení a představa,že na tom pódiu stojím úplně sama a ještě před nějakejma lidma z nahrávací společnosti ? To nejde, vždyť by to tam semnou seklo." zasměju se.

,,Neseklo, učitě by jsi to zvládla. Musíš tam jít, máš podlemě dost velkou šanci vyhrát." usměje se na mě.

,,Pff, to říkáš jenom proto, že jsi kamarád." uchechtnu se.

,,Takže jsem kamarád jo ? Já myslel, že jsem prostě Liam." mrkne na mě, načež já jen protočím očima.

,,No, každopádně. Chtěla bych tam asi vystoupit, protože přeci jenom taková příležitost jako nahrát vlastní písničku se jen tak neobjeví a já vlastně už od mala chci bejt zpěvačka, fakt, že jo. A dřív jsem se vůbec nestyděla, zpívala jsem kdykoliv a kdekoliv a bylo mi jedno jestli mě poslouchali rodiče nebo kamarádi. Ale čím jsem starší tím víc přemýšlím nad tím co si o mně lidi myslí a jestli se jim můj zpěv líbí nebo ne. Prostě mám vždy trému jako blázen, ještě potom co se dělo s Kathy. A když už začnu zpívat tak je to dobrý,ale bojím se, že nebudu mít tu odvahu na to pódium vůbec vylízt." vysvětlím.

,,Já vím,že tréma je pěkná svině a věř mi,že když jsem šel do x-factoru tak jsem byl tak nervózní jako nikdy v životě,ale zároveň jsem se nehorázně těšil, že budu konečně moc všem ukázat svůj hlas, na kterém jsem dřel tolik let. Doteď, mám trému než vylezu s klukama na pódium, je to normální a je to dobře, protože to dokazuje, že jsi pořád normální člověk a je jedno jestli jsi zpěvák,kterej vyprodává stadiony nebo jsi prodavačka ve starbucks, chápeš ?" usměje se.

,,Jo až na to, že vyděláváš tak padesátkrát víc než prodavačka ve strabucks." uchechtnu se načež on se zasměje.

,,Tak jsem to nemyslel a o penězích to není, to je jen bonus." zakroutí hlavou.