Another Camp Story (L.P.)

18. To Zvládneme

Vejdu do zkušebny a zjistím,že Liam tady ještě není. Přejdu tedy ke gauči na který si sednu a všimnu si kytary opřené o stranu gauče. Asi jí tady někdo zapomněl. Vezmu si jí do ruky a zahraju pár akordů. Ano umím i na kytaru, táta na ní zamlada hrál a když jsme se se ségrou začaly zajímat o hudbu tak nás na ní učil. Já jsem se pak sama učila na klavír, i když ani na jedno neumím nějak perfektně. Mám určité rezervy. Vlastně se ségrou jsme náš hudební talent zdědily asi po rodičích. Po mamce zpěv a po tátovi hru na hudební nástroje. Já osobně mám o něco radši klavír,ale kytara je taky fajn. Tak nějak si začnu tedy brnkat a najednou zahraju něco co se mi tak nějak zalíbí. Několikrát to tedy zpakuji, zní to fakt dobře. zkusím to rychleji a dostanu skvělej rytmus. Zní to tak trochu latinsko-americky a má to takovej veselej nádech, to nesmím zapomenout, byl by to skvělej podklad pro písničku. Zkusím si jen tak broukáním jak by se do toho dalo zpívat.

,,Páni to zní dobře." ozve se Liamův hlas a já se trochu leknu. Tyjo byla jsem do toho tak zabraná, že jsem ani neslyšela otevření dveří.

,,Viď ? Taky se mi to líbí." pousměju se.

,,To je tvoje nová písnička ?" zajímá se a sedne si vedle mě.

,,Možná, jen by to chtělo nějakej text,ale mohlo by to bejt dobrý..........moment jak víš,že skládám ?" dojde mi po chvíli.

,,No, pamatuješ jak jsem tě minule slyšel zpívat ? Došlo mi,že to asi byla tvoje písnička, protože jsem jí neznal a to jak jsi jí zpívala, nevím,prostě mi to k tobě sedělo takže jsem si říkal, že jsi jí musela složit ty. A s takovým talentem pochybuji, že máš jenom jednu písničku." pokrčí rameny jakoby to bylo to nejjasnější na světě.

,,Wow, nejsi náhodu Sherlock, převlečenej za popovýho zpěváka ?" uchechtnu se.

,,Ne, jsem jenom prostě dobrej." ušklíbne se. 

,,Každopádně tohle by mohla bejt fakt dobrá písnička, když tomu uděláš dobrej text. Chtělo by to něco veselýho, jako láska nebo tak." dodá s úsměvem.

,,Jo, to bych ale musela umět psát o lásce, jenže pro mě je celkem těžký psát o něčem co jsem nikdy nezažila. Sice nějaký písně o lásce mám, asi tak tři, ale příjde mi, že jim prostě něco chybí, chápeš." vysvětlím.

,,Nikdy jsi nikoho nemilovala ?" zeptá se, načež já zakroutím hlavou.

,,Řekla bych,že ne. Ne, že by se mi nelíbili nějaký kluci ze školy třeba, to víš, že jsem z některejch byla hotová třeba na základce nebo tak,ale nikdy to nebylo nic silnýho, protože jsem je neznala, jen se mi líbili. No a na střední už nebyla příležitost a asi ti došlo, že vztah se Samem,taky nebyla úplně nějaká skvělá věc." vysvětlím a odložím kytaru stranou. 

,,To je mi líto, ale jednou to určitě příjde." cítím jak se lehce posumál a a na znak podpory mě chytne za ruku, načež i já se lehce pousměju.

,,Jo, nejspíš máš pravdu, každej to jednou pozná no, ne ? Musí se přece jednou objevit ten pravej." lehce si povzdechnu. Ne, že by mě tahle sentimentální nálada chytala nějak často,ale občas prostě příjde. 

,,A co ty ? Ty už jsi byl někdy opravdu zamilovanej ?" kouknu na něj,ale on zrovna pohled odvrátí, jakoby se zamýšlel. Chápu ho, taky to tak většinou dělám.

,,Já vlastně ani nevím. Asi ? Vždycky jsem si myslel, že jo. Jenže pak jsme se rozešli a mně vlastně došlo, že mi spíš spadnul obří balvan ze srdce, než abych byl smutnej. Navíc potom jsem přijel sem a............"na chvíli se odmlčí a poté stočí pohled opět na mě.