Another Camp Story (L.P.)

20. To jsem zase já

,,Teď do prava a tam už by to mělo bejt." oznámí mi Anne a na konci ulice,tady zahneme do prava. Ptaly jsme se tady totiž nějaké paní,která nám poradila kde najdeme kadeřnictví.

,,Ha tady to je." usměju se, když spatřím nápis kadeřnictví.

,,No vidíte, jsme dobrý i s našema otřesnejma orientačníma smyslama." uchechtne se Peyton a všechny vstoupíme od kadeřnictví. Není nějak velké, ale vypadá docela pěkně, na to jak tohle městečko je malé.

,,Dobrý den. budete si přát ?" usměje se sympaticky vypadající kadeřnice,která stojí u pultu. Kromě nás tady toiž nikdo není.

,,Dobrý den, ráda bych se nechala obarvit, pokud máte volno." oplatím jí úsměv.

,,Ale jistě, pojďte se posadit." pokyne ke křeslu na které se posadím a ona mi dá kolem krku,takový ten plášť. Připadám si v něm vždycky jak superman.

,,A vy ?" otočí se následně na holky,které už si zde sedly na volné židle.

,,My nic, my jsme jenom podpora." odpoví jí ségra.

,,Jistě, to chápu." zasměje se kadeřnice a potom se otočí na mě.

,,A na co to chcete obarvit ?" zeptá se následně mě.

,,Na mojí přirozenou barvu, na tmavě hnědou." odpovím a ona se s přikývnutím hned dá do práce. Přitom zde jako kulisa hraje hudba a my se tak nějak všechny dáme do řeči. Moc milá slečna, zakový jsou nejlepší, protože pak hned to barvení jinak utíká.

,,Tak hotovo, můžeš se podívat." usměje se Hannah poté co je práce hotová. Ano, v průběhu jsme si začaly tykat. Já tedy otevřu oči a kouknu na sebe do zrcadla. Pane jo, jsem to zase já. Tuhle tvář jsem už přes rok neviděla.

,,Pane jo,děkuju je to skvělý." usměju se a ona mi sundá ten pláštík načež já si stupňů a přejdu blíže k zrcadlu,abych si mohla vlasy lépe prohlédnout.

,,Moc ti to sluší." začou mě pochvalovat holky načež já jim poděkuji.

,,A ty víš kdo z tebe odpadne." ušklíbne se Anne,načež já protočím očima.

,,Ale, ale. Nějakej přítel na obzoru ?" zeptá se Hannah, zatímco uklízí mističky od barvy.

,,Ne, jsme jenom kamarádi." vysvětlím.

,,Zatím." řekne ségra.

,,Navždy." otočím se na ní naštvaně načež se Hannah trochu zasměje.

,,No, nikdy nevíš. Já jsem měla asi od šesti nejlepšího kamaráda. Vždycky jsem tvrdila, že spolu nikdy nemůžeme nic mít. No ve dvaceti jsme spolu začali chodit a teď už jsme tři roky manželé." zasměje se a my na ní překvapeně všechny koukneme.

,,Pane jo to je krásný. Mám nejradši příběhy, kde se z nejlepších kamarádů stane pár, je to tak romantický, protože se museli mít rádi celou tu dobu." usměje se Peyton.

,,Jo to jo. Má to svoje výhody, protože vím jak se chová s kamarády a vím o něm prostě vše, nemá mě co překvapit. Každopádně Amy co ty víš, třeba spolu budete." pokrčí rameny a zajde za svůj pultík.

,,To pochybuju, on je úplně jiná liga a.....prostě by to nefungovalo, je to složitý." vysvěltím jí a ona chápavě přikývne.

,,No,ale nikdy neříkej nikdy." Poté prohodíme ještě pár vět, než jí zaplatím a s přáním hezkého dne opustíme kadeřnictví.

,,Nezajdeme ještě na kafe ? Máme asi půl hodiny než se budeme muset vrátit k autobusu." navrhne Chloe a všechny souhlasíme,takže se vydáme do nejbližší kavárny.