Another Camp Story (L.P.)

33. DEN D (N.1)

Druhý den

Dnes ráno vstanu a panebože, snad nikdy jsem ještě nebyla tak nervózní. Dneska večer je ta soutěž. Když jsem o tom večer před spaním pemýšlela nemohla jsem ani usnout nervozitou. Nakonec se mi to naštěstí předsi jen povedlo. Sice jsem se svou písničkou opravdu moc spokojená, ale přesto si nedokážu představit, že si prostě stoupnu před tolik lidí a budu jí před nimi všemi zpívat. Navíc, spousta z těch lidí jsou docela důležité osobnosti hudebního průmyslu, lidi z různých nahrávacích studií a tak. Je to opravdu velká příležitost a jestli jí promarním,tak kdo ví, kdy se něco takového opět naskytne. Típnu tedy budík a vstanu z postele. Hned si všimnu zprávy od Liama.

Můj otrava: Dobré ráno, tak co jak se cítí moje holka, která dnes večer všem na soutěži vytře zrak ? <3

Ano přejmenovala jsem si ho, protože teď už je prostě MŮJ. Nad zprávou se musím pousmát, ten kluk ví jak mi zlepšit náladu.

Já: Dobré <3 No to víš, jsem nervózní jako nikdy. Jakoby jsi mě neznal.

Odepíšu a zalezu do koupelny, abych rychle vykonala ranní hygienu,když se vrátím zpět do pokoje všimnu si další zprávy.

Můj otrava: No,tak trochu jsem to čekal. Proto mám návrh, co kdybychom se dnes vykašlali na běhání ? Prostě si můžeme sednout na molo a povídat si. Navíc pro tebe mám menší překvapení, není to sice nic velkého, ale snad ti to udělá radost. Co ty na to ? <3

Já: Hmmm, pane Payne další den bez běhání ? Opravdu na mě máte špatný vliv, ale že pro mě máte to překvapení tak vám to odpustím :D Tak já se obleču a jsem tam za pět minut <3

Můj otrava: Už se těším <3

Ohhh, jak já ho miluju. Začnu se tedy převlékat do džínových kraťásků a bílého trička. Kolem pasu si uvážu červenou košili a doplním to černou koženou bundičkou. Poté se tedy vydám k jezeru. Všimnu si Liama jak stojí na konci mola, čelem ke mně a ruce má za zády. Mám se snad bát?

,,Dobré ráno." popřeji mu jako vždy a dojdu k němu.

,,Dobré." skloní se ke mně, aby mi vtiskl,alespoň lehký polibek a poté se opět s úsměvem narovná.

,,Pro tebe." řekne a zpoza zad mi podá kytici rudých růží a já překvapeně otevřu pusu. To si dělá srandu ne ?

,,Li, ježiš to je nádherný, děkuju,ale to jsi nemusel." převezmu si od něj kytku a cítím jak se mi slzy začnou hnát do očí. Takovou nádhernou kytici jsem ještě nikdy nedostala. 

,,Já vím,ale chtěl jsem ti udělat radost." s úsměvem pokrčí rameny a já nevím co jiného udělat, než si ho k sobě za krk přitáhnout a políbit ho. Dávam do toho polibku všechno to co k němu cítím a doufám,že mu tím alespoň trochu zvládnu dokázat jak moc pro mě i takovéhle "maličkosti" znamenají.

,,Děkuju, jsi opravdu ten nejlepší přítel pod sluncem." šeptnu když se od sebe odtáhneme.

,,Snažím se." pokrčí s úšklebkem rameny a poté se posadí na konec mola, přičemž mě chytne za ruku a já si taky sednu. Volnou ruku mám teď propletenou s tou jeho, kytici si položím do klína,ale stále jí držím, aby mi náhodou nespadla do vody a hlavu si opřu o jeho rameno. 

,,Kde jsi tu kytku vastně sehnal ?" dojde mi. 

,,No, ve městě je jedno květinářství,který má otevřeno už od šesti ráno,tak jsem si přivstal a jel tam." pokrčí rameny jako by to nic nebyo.

,,Počkej, vždyť cesta tam a zpátky víjde celkově tak na hodinu. V kolik jsi vstával proboha ?"  zvednu hlavu z jeho ramena a kouknu mu překvapeně do očí.