Tiše sedím u stolu, v rukách třímám černobílý obrázek Londýna za deště. Tak přece jen je pravda že v Londýně prší často, pomyslím si. Na stole mi svítí tenká svíce, která slabě ozařuje můj pracovní stůl a zbytek místnosti. Z venku se ozývá bubnování kapek deště do střechy a hustý šum jejich padání z nebe. Odkládám fotografii a beru do ruk pero. Na chvíli se zamýšlím a za chvíli už začínám psát na nažloutlý papír:
Drahý Jamesi,
Vypadá to, že práce tady je zatím hotova. Doufám, že když jsem jim odbouchla celý sklad výbušnin, nechají to tu na nějakou dobu být. Mezitím se přesunu do Londýna, kam mě povolávají mí nadřízení. Ne že by tamní situaci Jacob, Evie a Henry Green nezvládali, ale některá místa Whitechapelu jsou tak prosáklá zločinem, že kdyby soustředili i jen část svých sil na toto místo, templáři by mezitím mohli s dobýváním Londýna postoupit nebezpečně dopředu a získat tím náskok, což my nemůžeme dopustit.
Odjíždím ve středu, hned po matčiných narozeninách. Doufám, že se tady nic nestane když budu pryč a templáři se budou držet dál. Každopádně mi nezbývá nic jiného než jen doufat.
S pozdravem,
Evelyn.
Vkládám dopis do obálky, kterou následně zavírám a odkládám. Zítra ráno ji pošlu.
Zvedám se ze židle, přicházím k oknu a lehce ho pootevřu. Do domu začíná proudit čerstvý chladný vzduch a dívám se z okna na rozlehlá pole a malé domky patřící farmářům a jejich rodinám. Mírumilovná vesnice. Za chvíli okno zavírám a chystám se do postele. Zítra mě čeká náročná cesta.
ČTEŠ
Dcera noci ✔
AdventurePíše se rok 1871. Assassínům viktoriánské Anglie se sice podařilo z většiny osvobodit Londýn, avšak stále tu můžete narazit na nebezpečí. ~~~ ,,Poslal tě za mnou někdo z bratrstva? Nějaký mistr? George Westhouse? Mluv!" vyštěkla jsem na něj znovu a...
