Dcera noci ✔

6. Kapitola

Ahoj,

ráda bych vás jenom upozornila na svůj instagram (ciprova.eli), kde občas přidávám i nějaké vedlejší informace o knížce a různé zajímavosti a pitomosti, takže pokud by jste měli zájem (třeba jak jsem si jednou smazala celou kapitolu, nice), víte kde hledat. Díky, a už to nebudu dál zdržovat.

Příjemné čtení

,,Proboha, jen jí ne..." zatočila jsem očima.
,,Nemysli si že tě tu vidím ráda, Rosemary." řekla mi otráveně Marlene a já na ní vzápětí ukázala vztyčený prostředníček s jednou rukou v boku.
,,Ehm," ozvalo se od gauče a já přesunula svůj pohled k dotyčné osobě. Byl to muž středního věku se strništěm, černými vlasy a hnědýma očima. Měl oděv tmavé, hnědo-šedé barvy, u pasu nožíky a dýmovnice a vážnou tvář. ,,Už jste skončily?"
,,Ovšem, pokud Oakwoodová sklapne klapačku a odkráčí na konec světa."
,,Zavři pysk, nebo ti ho zavřu sama." zasyčela na mě agresivně.
,,Myslíš že se tě bojím?" zasmála jsem se na ní a uslyšela, jak se Arthur vedle mě plácnul do čela. 
,,Dost už proboha!" křikl assassín ze sedačky, mávl rukami ve znaku "stop" a rychle se zvedl z gauče. Obě dvě jsme ztichly, ale věděly jsme, že kdyby tu nebyl, nejspíš se po sobě vrhneme. Ne nejspíš, určitě. ,,Přestaňte se hádat, jste jako dva nevychovaní spratci. Mimochodem, jsem Joseph."
Když se o mě zmínil jako o spratkovi, měla jsem sto chutí vyštěknout "Prosím?!" a pomyslet si o něm něco vrcholně neslušného, ale místo toho jsem se ovládla a s chladným výrazem suše řekla jen: ,,Evelyn." 
,,Arthur." ozvalo se vedle mě a já si všimla, že Evie mezitím zmizela nejspíš zpátky do chodby. Vzpomněla jsem si jak mi říkala, že s bude vracet zpátky do Indie a nejspíš se musela jít připravit, i když mě v mysli nakrátko zamrzelo, že se ani nerozloučila. Ale co se dá dělat, nebudu fňukat nad ztrátou jednoho človíčka. V životě jsem ztratila víc lidí.
,,Fajn." usadil se zpátky na gauč a pozoroval prchavé plameny ohně v krbu, které olizovaly zčernalé dřevo a sem tam vydaly pár jisker navíc.
,,Co je vůbec tam, smím-li se zeptat?" ukázal Arthur na chodbu osvětlenou svíčkami vedoucí bůhví kam.
,,Tam jsou pokoje," prohlížela si znuděně Marlene svou rukavici ,,tam se přespává, kdybys to náhodou nevěděl."
Bože, je vždycky takhle protivná? Počkat, oh. Že se ptám zrovna já.
Na nějakou kousavou poznámku na její adresu jsem se vykašlala kvůli našemu panu "chováte se jak nevychovaní spratci" a rozešla se do chodby, přičemž jsem Arhura nechala za sebou v hlavní místnosti. Jen ať se seznámí.
Byla to obyčejná chodba s prachem a svícny na stěnách, jako ta kterou jsme přišli. Jediný rozdíl byl v tom, že po stranách byly rozmístěné těžké dřevěné dveře s kovovými panty. Nebyla tu žádná čísla nebo popisy. Jen tohle.
Na konci se chodba rozdvojovala a já se rozhodla jeden z pokojů trochu prozkoumat. Přišla jsem tedy k náhodným dveřím, protože jsem nechtěla pokoj hned na začátku, zaklepala a když jsem se ujistila že uvnitř nikdo není, vstoupila jsem do místnosti. 

V levém zadním rohu místnosti byla postel a vedle ní dřevěná komoda se šuplíky. Naproti komodě - tedy napravo ode mě - bylo jednoduché umyvadlo a nalevo maličký pracovní stůl se židlí.  Nebyl tu žádný koberec, pouze studená kamenná zem a jediné, co pokoji bránilo v tom nechat umrznout svého nového příchozího, byly svíčky na stěnách.  Fajn, tohle je odteď moje hnízdečko. 
Rychle jsem zkontrolovala ostatní pokoje se zjištěním, že všechny jsou úplně stejné.
,,Třetí pokoj napravo, kdo mi na něj hrábne, tomu uříznu pazoury!" křikla jsem do hlavní místnosti když jsem vylezla z pokoje a zavřela za sebou dveře. Nic se neozvalo, a tak jsem jednoduše počítala s tím, že o tom ví a ignorují mě.
Šla jsem prozkoumat konec chodby.  Nalevo byl vchod do větší místnosti, kterou jsem identifikovala jako jednoduchou kuchyň - pec, stůl se židlemi, kuchyňské skříňky, umyvadlo a podobné věci. Na zdech pak byly pověšené pánve a jiné náčiní na vaření. Vypadá to, že si s tím tady někdo dal práci, protože si ani nechci představovat kolik práce muselo dát sem všechno natahat. 
Nechala jsem kuchyni kuchyní a šla se podívat do pravé části chodby, kde už nebyl podchod, ale dveře stejné jako u pokojů. Otevřela jsem dveře a....
Narazila jsem na záchod.
Zase jsem dveře zavřela a vyrazila do hlavní místnosti.