Celý den usměvavá, šťastná a bezstarostná dívka jménem Emily.
Ne, to já fakt nejsem..myslím si, že jsem naprostý opak. Dobře. Začneme od začátku.
Jmenuji se Emily, je mi 17 let a o prázdninách půjdu do druháku. Vlastně žiji spíše normální a obyčejný život, až na pár výjimek. Už poslední rok jsem každým dnem čím dál více smutnější, nejraději bych s nikým nemluvila a už vůbec se nesnažila být alespoň na chvíli šťastná. Ah. Ani si nepamatuji, kdy jsem byla upřímně šťastná. Dalo by se říct, že tenhle rok je pro mě ten nejhorší. I když bych měla být ráda za to, že je tu se mnou i přes to všechno má nejlepší kamarádka Suzie. Nebudu tu psát něco ve smyslu, jak jsem za ni moc ráda a jak bych za ni položila život, protože slova nevyjádří opravdové skutky, které by ji to dokázaly. Ale jsem za ni moc ráda, protože málo kdo při mně stojí v těchto mích těžkých chvílích. Známe se už od základky a obě jsme rády, že nám to přátelství vydrželo do teď, i když jsme šly každá svou cestou. Určitě vás zajímá i má rodina..upřímně?. Jsem za ně nesmírně ráda, protože neznám nikoho, kdo by mi pomáhal tak moc jako mí rodiče. Vždycky tu pro mě byli..i v tu dobu, kdy jsem nikoho nechtěla vidět. A hlavně mě chápou.
A ano, jsem jedináček. Někdy mě to mrzelo a hlavně mně chyběl ten sourozenec, kterému bych se vším pomáhala, milovala ho a strávila s ním snad každičkou chvíli. Ale říkám si, že toho ,,sourozence" mi nahrazuje Suzie.
Tímhle bych nejspíš ukončila mou první kapitolu mého života.
ČTEŠ
in love
RomantizmEmily, dívka, která se snaží být šťastná i přes všechny ty nedostatky, najde cestu, která ji pomůže k lepšímu životu.