Dramione Story

Snapeovi se to podařilo..

Druhý den bylo celý den volno, Hermiona hned ráno, kdy ještě nikdo nebyl ve společenské místnosti a tak měla čas přemýšlet a psát si domácí úkoly, taky se učit.
Mrzelo jí, že Malfoy není v Nebelvíru..
Šla se projít chodbami, naštěstí po cestě nepotkala Filche.
Chtěla tak strašně potkat Draca a políbit ho. Místo jeho potkala Zabiniho-jeho kamaráda. „O tobě Draco mluvil celou noc a pořád říkal miluju tě, Hermiono! Bylo to směšné, doufám, že to byl jen sen. Ale jako krásná jsi, to jo.."
Ona ho probodla vražedným výrazem, ale poděkovala. „Nevíš, kde je?"
„Je v knihovně. Teď tam je pořád."
Tak se tam tedy vydala, a pomalu se k němu proplížila a prohlédla si knihu, kterou čte. Byla to knížka "Kouzelnická láska a jak s ní zacházet" Cože? Kouzelnická láska a jak s ní zacházet? Proč?
Teď na něj zezadu vybafla a jak se otočil tak se shoupla a padla mu na klín.
„Ahoj."
„Ahojky."
Pozdravili se a teď se chtěla Hermiona zeptat. „Je to trochu urychlené, ale budeš se mnou chodit?"
A pak mu dala její ukazováček na nos s jemně ho políbila.
„Co-co Weasley? Ty víš, že to nejde."
Ona se uraženě zvedla. „Draco Malfoyi, kašlu teď na Rona, dala jsem mu konec, kvůli tobě. Já tebe miluju a nikoho jinýho! A mimochodem co čteš?"
Draco se usmál a zase jí přitáhl k sobě a ona si na něj sedla.
„Když jinak nedáš" a položil její hlavu na rameno.
„Miluju tě, Draco."
„Miluju tě, Hermiono."
Každá minuta utekla jako sekunda.
Každou chvilku si s ním užila a vychutnávala si každé jeho slovo.
Dokud nepřišel Harry do knihovny, bylo vše v pořádku. „Ty Malfoyi vůbec mi nelez na oči, přebral si Ronovi Hermionu! On jí tak miloval a dneska v noci kvůli ní a tobě musel na ošetřovnu, protože se zhroutil."
Oba se na sebe podívali.
„To myslíš vážně?!" Divila se Hermiona. „Ach chudák Ronaldík šel na ošetřovnu! Já miluju Draca a vždycky ho milovat budu, jasně?"
Harry působil zklamaně, protože si myslel, že se s ním rozumně domluví.
„Pojď Draco, jdeme na snídani, už je pozdě."
Celou dobu, dokud nedošli do Velké síně se drželi za ruce.
Hermiona teď přede všemi, před žáky z různých kolejí, učitelami apod. zařvala a ještě použila křikové kouzlo, aby to všichni slyšeli. „ANO TO JSEM JÁ, HERMIONA JEAN GRANGEROVÁ. PRO NĚKTERÉ ŽÁKY JSEM MUDLOVSKÁ ŠMEJDKA A MÁM I SPOUSTY JINÝCH PŘEZDÍVEK. A ANO, JÁ, JÁ OBYČEJNÁ ČARODĚJKA CHODÍMA DRACEM MALFOYEM, ANO S DRACEM MALFOYEM, SLYŠÍTE DOBŘE!
Všichni  se na ně koukali jak na svatý obrázek. Nevyšel ani jediný hlásek.
Jen slyšeli Hagrida jak šeptá. „Hermiona, moje malá Hermiona s Malfoyem, to mě vodvezou k Mungovi."
Pak Hnědovláska uviděla Snapea, on se usmíval a pak vykřikl. „Teď jim to budeme přát! A Grangerová, vy po snídani půjdete do mého kabinetu."
Šla si sednout ke stolu, nabrala si míchaná vajíčka a skoro nedojedla a hned hnala do Snapeova kabinetu, zaklepala a ozvalo se "dále".
„Dobrý den, pane profesore, co jste potřeboval?"
Zamyšleně se koukal na zem a vyprávěl. „Narcisse přišel ten dopis, nikdo jiný o tom neví. Radši vám odepisovat nebude, protože jsou sovy kontrolovány a bylo štěstí, že váš dopis nebyl odchycen. Vyřizuje, že vám to přeje, ale Pán zla a Smrtijedi se o tom nesmí dozvědět."
„Je mi to blbé, ale nejste vy náhodou také Smrtijed?" Prořekla se Hermiona.
„Co prosím?!" Rozzuřil se.
„No nic, neřešte to. Už mužů jít?"
„Přeji Vám to. Já takové štěstí v životě neměl.. Máte toho s Lily tolik společného. Také byla z mudlovské rodiny, byla krásná a inteligentní.. ty k Dracovi patříš! Musíš s ním být, snažil jsem se o to od prvního ročníku.. už běž, naschle."
„Naschledanou pane profesore."
Vešla z kabinetu a byla celá rozpačitá. Proč jí to o Harryho matce říkal? Teď by s ním potřebovala mluvit. Musí se omluvit Harrymu, Ginny a Ronovi.
Draco teď byl šťastný, ale pořád chtěl být s Hermionou. Hledal jí, tak zkusil knihovnu, a ano přesně tam jí našel.
„Ahoj, zlato."
„Ahoj, to si vem co mi řekl Snape! Říkal něco o Lily, že s ní chtěl být, a že jsem jí podobná. Prý se nás snaží dát dohromady už od prvního ročníku, já to věděla!" Zamyslela se.
„A co takhle nepřemýšlet a užívat si?" Navrhl Draco a ihned jí políbil. „Já nemám co říct Draco, ty jsi prostě můj poklad." Pousmála se.
Ale teď musela psát domácí úkoly.
„Promiň, Draco, já myslím, že ty by ses měl také učit."
„No jo, když nedáš."
Učili si zaklínadla, psali spolu domácí úkoly, učili se na další hodiny a zkoušeli pár lektvarů.
Hermiona byla jako ve snu, akorát to chtělo se omluvit Harrymu, Ronovi a Ginny. Vždyť je brala a pořád bere jako nejlepší kamarády.. ale to ještě pár týdnu počká, musí to nějak vymyslet.
                               ***
Tak vítejte u 12 kapitolyy<3 fakt si myslím, že jich bude málo-to víte, neumím psát... škola už je taky pěkně otravná a já moc nestíhám psát, protože i když se to nezdá, tak mi jedna kapitola zabere hodinu a někdy i více :D