Dramione Story

Pravda

„Tak povídej, Draco." Vyzvala ho Hermiona svým typickým tónem.
„Jak už víš ke konci školního roku se má stát vražda Brumbála.. mám ho zabít já! Z nějakého důvodu se Ten-jehož-jméno-nesmíme-vyslovit dozvěděl od Parkinsonových rodičů, že prý spolu chodíme a tak jsme se s rodinou rozhodli, že bude lepší, když budu jakoby chodit s Pansy. Jde o tvoje dobro. Nechci o tebe přijít, vážně."
Polkl blonďák.
„To-to jsem nevěděla. Promiň za všechno, že jsem tě podezírala.."
„Tys to přeci nemohla vědět! To spíš já se omlouvám." Chvilku bylo ticho než si vedle něj hnědovláska sedla, dala svoje ruce na něho a pevně ho stiskla.
Dala mu pusu a obejmula ho.
„Chyběl jsi mi, Draco."
„Ty mně víc, Hermiono."
Takhle to ale nechtěla.. tajit vztah to je na nic, ale na druhou stranu ho chápe.
Najednou někdo zaklepal na dveře.
„Jdu otevřít, Malfoyi."
„Dobře."
Odemknula a ve dveřích stál Blaise.
„Co si sem taháš Malfoye?!" Zařval opile.
„Blaisi, jsi úplně na mol! Máš vidiny, žádný Malfoy tu není!"
Teď jí políbil, chytil za zadek a směřoval k posteli. „Nech mě, Blaisi!"
On pokračoval a už jí chtěl sundavat šaty, než ho úplně odstrčila.
„Ty ses zbláznil! Vypadni!" Zaječela a zpátky za ním zamkla dveře. „Pitomec."
„Tak on má vidiny, jo? Se za mě stydíš?" Zarejpal si zmijozel.
„Jak to s námi bude?" Zeptala se náhle nebelvírka.
„Jak-jak jako?"
„Takhle krýt se nemůžeme napořád.. on o tom ví a Smrtijedi taky. Chci být s tebou a plně." Odsekla.
„Ty víš, že to nejde, Herm. Takhle máme aspoň šanci na přežití."
„Tak v tom případě dobře. Jestli chceš být zbabělec, tak do toho."
Odešla ihned z pokoje a zabouchla si za sebou dveře. Proč se chce přede vším schovávat? Chápe ho, ale ona nechce být celý život schovaná v klubíčku.. o plánu zabít Brumbála se kamarádům nesvěřila. Nemůže mu to udělat. Sice je to tak trochu podraz, ale nemůže to prostě a jednoduše říct. Teď šla do společenské místnosti a má v plánu se s nikým nebavit a jen se učit. Zítra píšou z bylinkářství a z Obrany proti černé magii. Bylo toho vážně hodně a to ještě musela dodělat domácí úkoly. Harry a Ron tam seděli, nikdo jiný tam nebyl.
„Ahoj."
„Už jste připraveni na ty zítřejší testy?"
„Ty už budeš chodit s námi i se Zmijozelem?"
„Nakonec ano."
„No, mně to neleze do hlavy a Harry už to skoro umí." Zaťal Ron.
Po chvilce s Hermioninou pomocí už vše chápali a ona také. Baví jí pomáhat svým nejbližším. „Proč nejste na tom večírku vlastně?"
„Je učení a moc nás to tam nebavilo." Usmál se Harry.
„Jo, je to tam na nic." Dopověděl Ron.
Po zkoušení se Hermiona jen tak uvelebila na křesle a pozorovala oheň v krbu. Přemýšlela o Dracovi. Nikdo neví co bude dál, ani on, ani ona.
Ona by ho chtěla zpátky, ale on si radši vybere snazší část. Bude předstírat, že chodí s Parkinsonovou a budou všichni šťastní. Až tedy na ní. Nechápala ho.
*
„Draco, miláčku, co je s tebou?" Zeptala se Pansy.
„Co by mi mělo jako být?"
Teď seděli ve zmijozelské společenské místnosti a černovláska si pořád sedala vedle něj a otravovala. Teď však nabrala větší rychlost. Sedla si na Draca obkročno a sundavala mu kravatu. „Jsme tu sami." Vydechla.
Ale on se nenechal. „Nech mě být." Zařval Malfoy a odtrhl jí od sebe.
„Proč?!"
„Není to dobrý nápad, Pansy."
Bez dalšího slova se rychlým krokem dostavil na pokoj Blaise a jeho.
Převlékl se, vzal si sako a černé kalhoty. Rozhodl se jít na večírek, znovu.
Bohužel podle jeho očekávání tam Hermiona nebyla a tak se vydal směrem k jejímu pokoji. Myšlenkami byl úplně jinde a tak ani nevěděl, že hnědovlásku porazil. „Zbláznil ses?" Usmála se na něj. On se za ní otočil a pomohl jí vstát. „Promiň. Chtěl bych si s tebou promluvit. Jdeme k tobě?"
Grangerová přikývla.
Když byli v pokoji, blonďák kouzlem zamkl dveře, aby tam nikdo nemohl jít.
„Čím dál nenávidím Pansy a tak jsem se rozhodl být s tebou kamarád."
„Kamarádi?" Smutně se zeptala hnědovláska. „Já jsem myslela, že mě miluješ.."
„Miluju! Ale nejde to, kamarádi můžeme být na veřejnosti, ale milenci ne!" Polkl nasucho.
„Vážně tomu říkáš milenci? Po tom všem co jsme prožili? Víš čeho lituju? Že jsem ti kdy odpustila! Jdi si s Pansy klidně někam do neznáma a mě už nech na pokoji! Srabe." Zakřičela po něm Hermiona a hodila po něm polštář. „Nesnáším tě! A ihned odemkni! Já si zapomněla hůlku ve společence."
Draco jí teď chytnul za boky a přitiskl jí ke zdi. „Chceš?"
„Pusť mě, ihned!"
„Jak chceš."
Už odemykal pomocí hůlky dveře, než ho hnědovláska zastavila. „Počkej, neodemykej."
Teď ho začala líbat ona. On jí polibky opětoval, ale on chtěl vše vést, takže jí položil opatrně na postel a lehl si na ní.
Jeho rty líbali její krk. Hermiona si pořád kousala dolní ret. Draco už jí sundaval šaty a ona jemu sako.
Když už byli nazí, jejich těla proniknula. Hermiona tiše sténala blahem a držela ho za jeho krásně rozcuchané vlasy. Po nejhezčí hodině života Draco pronesl. „Víš, že mám tady v ložnici koupelnu? Jdeme tam?"
Pak šel ke zdi, úplně nahý a pořád ho fascinovalo Hermiony tělo. Položil svůj palec na zeď a objevili se dveře, byl to vchod do koupelny, kterou má Draco jen sám pro sebe a teď i pro Hermionu.
„Dámy mají přednost."
Byla to obrovská vana. Vlastně se tomu dá říct i bazén. Byli tam všelijaké bublinky. Teď si jí znovu přitiskl ke zdi a chytl jí za ňadra. „Miluju tě." Zašeptal nebelvírce do ucha. Ona mu neodpověděla a místo toho hlasitě zasténala a prohnula se jako kočka.
„Ještě jednou?" Zeptala se ho.
On byl na rozpacích, ale přikývl. Neznal jí jako dračici, ale takhle se mu líbila.
Stiskla si dolní ret a políbila ho. Dokutáleli se spolu až na stůl, kde byli všechny šampony, sprchové gely a nějaké voňavky. On jí tam posadil a znovu do ní pronikl. Rychle. Pomalu.
Hermiona teď už doslova křičela.
Pak se od sebe odtrhli a rozhodli se jít už do vany. Tam jsi hrál s bublinkami a taky si povídali. Pak si na něj obkročno sedla. „Tak a takhle vypadají milenci."
„Tak a takhle vypadá divoká Hermiona." Usmál se na ní a obejmul jí, aby na sobě cítil její tělo. „Takže spolu chodíme?"
„Klidně, Malfoyi." Zasténala. „Co kdybys teď šel se mnou do pokoje a tam mi pomohl obléci?"
Vážně takovou Hermionu neznal, ale přikývl a vedl jí za ruku.
Vybral jí nějakou noční košili a zeptal se. „Můžu vybrat i spodní prádlo?"
„Vážně?" Usmála se. „Spodní prádlo mi zatím nikdo nevybíral. Usmála se.
Obrátil jí na břicho, schrnul košili nahoru a hladil jí po zadku.
„Jsi krásná."
Ona už ale vyčerpáním usnula a on si jen pomyslel, jak moc jí miluje.
Lehl si vedle ní a zezadu jí obejmul.
Usnuli jako medvědi.
***
Trošku nevhodná kapitola, ale tak for fun:D můžete mi napsat, jestli to mám takhle psát nebo ne:D