Dramione Story

Ošetřovna

Hermiona teď už byla 14 dní na ošetřovně a nikdo tam za ní nemohl jít, protože léčba byla těžší, než se zdálo.
15.Den ale přišli na návštěvu: Harry, Ron a Neville.
Hnědovláska nemohla moc mluvit a hýbat prsty, takže jen kývala hlavou. „Promiň.." Hlesl hlasem Harry. „Nemohli jsme sem jít dřív, i když jsme chtěli. Pomfreyová nám nařídila, že tu můžeme být maximálně hodinu."
Ron dodal „Jo a Brumbál se za tebou přijde promluvit o té nechutné Parkinsonové, až ti bude líp, samozřejmě."
Hermiona už dlouho neviděla Nevilla Longbottoma tak zblízka. (pomyslela si, že mu asi musel při hodině lektvarů bouchnout jeho kotlík, protože měl černý nos)
„Moc rád tě zase vidím." Prozradil tiše Longbottom.
Hermiona jen vděčně kývla a usmála se. Pak jí všichni nějak povídali, ale snažili se nebavit o škole - ona by asi zešílela z toho, kolik toho probrali. Hodina utekla jako voda a nikdo si to neuvědomil. Když v tom vlítla do pokoje madame Pomfreyová všichni se lekli a naskočili. Pak začala křičet „U Merlinovy brady! Už stokrát jsem Vám říkala, že tu můžete být jenom hodinu! Teď prosím odejděte!" „Omlouv.." Ani to nestačili doříct a zase je okřikla „A ven, okamžitě! Ještě jedno slovo a už jsem nikdy nepůjdete!" Všichni si prohodili pohledy a už mizeli z dohledu.
„Slečno Grangerová, teď už usněte." A dodala nucený úsměv. Hermiona právě začala něco šeptat „M-Madame, k-kdy u-už p-půjdu z-z o-ošetřovny? A z oči jí tekly slzy, protože jí to děsně bolelo. Pomfreyová jí teď odpověděla unaveným tónem „Nic neříkejte, vím, že vás to bolí. Léčba je obtížná, zkoušeli jsme všelijaké kouzla, ale nic nepomáhá, tak jsme se s ředitelem domluvili na mudlovské léčbě - mažeme vás těmi mastičkami a dáváme vám pít lektvary." Pak jí chvíli utěšovala a šla si do své kanceláře schrupnout.

* O 2 dny později

Hnědovláska se už cítila o něco lépe. (mudlovské mastičky asi pomohli více než nějaká kouzla) A pořád přemýšlela nad tím proč nepřišel Malfoy se na ní podívat. Co když se s ní nechce bavit? Asi o 5 minut později se otevřeli dveře a ona si myslela, že to asi budou kamarádi co tam byli předevčírem. Ale mýlila se. Ve dveřích stál blonďák, který se tvářil povýšeně. Pak k ní přicupital a začal „Ahoj Herm.. Jsem rád, že tě vidím! Nemohl jsem přijít dřív, protože mi to nedovolili a měli jsme spoustu učení a domácích úkolu." (Při této poznámce se jí zvedl žaludek) A teď ona vyprávěla „Taky se mi stýskalo, Draco. Už se mám o něco líp a mužů mluvit a hýbat prsty! Sice mám ještě na obličeji pupínky, ale už tolik nebolí. Myslím, že mě do týdne pustí a já se budu moct učit. A ještě moc děkuju, že jsi přišel." Draco nechápavě přikývl „Hele.. za dveřmi je Pansy s Brumbálem a musí se ti omluvit, takže tě je sem provedu." Bylo by lepší, kdyby jí Parkinsonová už nelezla na oči.
„Dobrý den slečno Grangerová." pozdravil Brumbál. Ona mu pozdrav opětovala. „Tady slečna Parkinsonová.." pokračoval „Se Vám chce omluvit, za to, co vám udělala. Je to velmi nezdvořilé. Vždy každou sobotu do konce školního roku bude plnit školní trest." Pansy k ní s znechuceným pohledem přistoupila „Promiň" a na víc se nezmohla. Hermiona se na posteli uvelebila a začala protestovat „Děkuju ti za omluvu ty.. no radši nic. Byla bych radši, kdyby sem už nikdy nešla. Už můžete všichni jít, nemám teď náladu. Jinak pane řediteli, kdy budu moct jít z ošetřovny?" Brumbál jí během pár sekund odpověděl „Už dávno vím, že máte touhu se jít učit a jelikož mudlovské mastičky pomohli, tak se dnes tady ještě vyspíte a zítra ráno půjdete do své ložnice si připravit věci na vyučování a budete mít normální rozvrh." Hermiona přikývla a se všemi se rozloučila, dala znamení Dracovi ať neodchází. Pak tiše pronesla „Už je listopad a já se nemůžu dočkat na Vánoce, co ty Draco?" „Já taky! Už musím jít, tak ahoj." „Ahoj." Dopověděla.
Když už byl pryč, tak si v duchu si říkala, dokud neusnula. "Proč se tady nezdrží dýl? Asi už mě nepovažuje za kamarádku, a poslechl otce a teď se Hermioně vyhýbá a kamarádí s Pansy.."
                               *****
Proč myslíte, že se s ní Draco teď moc nechce bavit?