Dramione Story

Hurá do 7. ročníku

Narcissa běžela k Severusovi domů.

„Narcisso! Co tady děláš?" Zeptal se jí.
„Seve, musím s tebou mluvit." Zalapala po dechu a společně šli dovnitř.

Celý dům byl tmavý a depresivní.
Sedli si na gauč.
„Ještě jsem ti chtěl říct, že Lucius jel daleko od nás všech a mám pocit, že lituje toho, co udělal."
„To, co udělal mu už nikdy neodpustím a navíc jsem ho stejně už nemilovala."
Pokračovalo ticho.
„A taky jsi tu se mnou, což bys nebyla, už nejsi členem smrtijedů, protože jsi nikdy smrtijed nebyla, ale byla jsi vdaná se smrtijedem.. takže by ses se mnou neměla stýkat, aby ti nehrozilo žádné nebezpečí." Polkl Snape.
„Draco je smrtijed! Kvůli Luciusovi."
„Na to jsem nemyslel, promiň." Omluvil se. „A co jsi mi chtěla?"
„No to už je jedno..já zase půjdu, musím udělat oběd." Pravila a Severus ji doprovodil k vratům.

Hermiona vyšla s Dracem ruku v ruce do Bradavic. Šli rozzářenou cestou a už se trochu stmívalo, takže ta cesta připomínala romantickou zahradu. Užívali se poslední momenty, před studiem.

Každý si sedl ke svému stolu, Draca uvítali, ale Hermiona šla do kouta, byla úplně sama.
Hlavně jí bylo líto, že ji Harry a Ginny odsekli od svého života.

McGonagallová měla proslov a jako vždy šli na řadu prvňáčci, které moudrý klobouk rozřazoval do kolejí. Hnědovlásce to připadalo jako celá věčnost.

Všichni se rozběhli na své pokoje.
Hermiona si začala vybalovat a nakonec šla jak jinak, než do knihovny si nastudovat nějaké učivo.
Sedla si na židli a začala číst knihu.
Najednou jí přistály něčí ruce okolo krku.
„Draco!" Vykřikla. „Snažím se učit."
„Věděl jsem, že budeš tady, Grangerová."
Usmála se a dala mu pusu.
„Dneska večer u mě."
„Asi nebu-"
„To nebyla otázka." Odsekl a beze slova odešel.
Opět se jí rozzařil úsměv na tváři, ale ihned zmizel, protože přišli nebelvírští.

„Ahoj, Hermionko! Tak co Draco? Jaký je?" Ušklíbla se Ginny.
„Jdi do Merlina." Odsekla a vlepila jí facku. „Myslíš si, že mě bude štvát, že mě neberete jako já vás? Ron by to pochopil, kdyby tady byl!"
„Pokud vím, tak to kvůli tobě zemřel." Zařval Harry.
„Harry-" Zasténala a rozbrečela se. „Nejradši bych tam zemřela. Neměli jste tam jezdit." Rozbrečela se ještě víc a běžela ihned k Dracovi do ložnice.
Měl opět novou a také hodně prostornou.
Zaklepala a čekala.
„Jestli jsi to ty Blaisi, tak hned vypadni!" Ozvalo se z pokoje.
„To jsem já." Řekla ubrečeným hlasem.
Hned věděl, kdo to je.

Otevřel a vtáhl Herm dovnitř.
Stáli a jen se objímali.
„Co se stalo?"
„Nebelvírští mě pořád v-viní ze smrti Rona a ponižují mě." Rozbrečela se znovu a Draco se ihned naštval.
„Jdu k Potterovi a slibuju, že mu rozbiju hubu! Nikdo, opakuji nikdo tě nebude obviňovat a ponižovat."
Chvilku bylo ticho, ale Hermiona  začala protestovat, avšak to ho nezastavilo a běžel.
Herm za ním chvilku běžela, ale pak ho ztratila a šla zpátky.
Lehla si do dvojlůžkové postele a usnula.

Draco běžel chodbami do té doby, než potkal Harryho a jeho partu. Kdybyste věděli, co se mu honilo v hlavě. Chtěl ho zabít.
„Pottere!" Zakřičel na něj.
„Malfoyi, nemám na tebe náladu."
„To teda máš! Ty Hermionu nebudeš obviňovat a už vůbec ne ponižovat. Tohle bylo naposled."
„Hermionka si stěžovala?" Zeptal se ironicky a všichni se smáli. Až na Draca, který ho chytl pod krkem.
„Ještě jednou se to bude opakovat a moje hůlka skončí v tvém oku, je to jasný?!" Zakřičel a všichni se rozutekli.
„A-ano."
Blonďák ale neskončil. Dal mu pořádně přes čumák a nechal ho tam ležet.

Přišel do pokoje a viděl Herm.
„Hermiono, nespi." Zaklepal na ni.
„A-ahoj Draco." Zývla si a ovinula jeho ruce okolo jeho krku.
„Potter dostal co proto a myslím, že už budeš mít klid."
„Draco, neměl jsi to dělat. Budeš mít problém."
„Kvůli tobě vše, Grangerová." Zasmál se a dal ji pusu.
„Miluju tě." Odpověděla a usmála se.
                            *****
Ahooj<3 omlouvám se, že dlouhou nevyšla kapitola, ale denně píšeme tak 3-4 testy a vůbec nestíhám, ale nezapomněla jsem na vás, nebojte❤️ snad se to spraví a ily all