Dramione Story

(Ne) podařené Vánoce

Druhý den šli všichni na snídani.
Po snídani si vzali letax do ruky a octli se v Snapeovo kabinetu.
„Milá Cisso, ahoj." Pozdravil jí Snape.
„Ahojky Severusi, dořešíme to s ním?"
„A ví o tom někdo s dětí?" Zeptal se.
„No tady můj syn a tady slečna  Grangerová." Odpověděla. „Běžte do svých ložnic!"
„Naschledanou paní Malfoyová! Děkuji za ten den u vás." Poděkovala Hermiona.
Po chvíli se odebrala do nebelvírské společenské místnosti. Všichni, kdo zůstali ve škole jí pozdravili a ona též.
„Harry, Rone potřebuji vám něco říct!"
Začala. „Když jsem byla u Malfoyových, tak jsen slyšela hovor Narcissy a Luciuse. Věděl, že jsem tam od Parkinsonových, proto jsme tady ve škole.. Pak Lucius něco říkal ve smyslu, že v profesoru Quirrelu těle je skrytý sám Lord Voldemort-když si to vezmete logicky, Voldemort nemá svoje tělo, ale mysl ano. Hrozí nám nebezpečí. Sama Narcissa se sem vrátila s námi, prý tady není bezpečno."
Ron a Harry se na sebe vykukulenýma očima podívali. Harry teď chodil po místnosti. „C-co tím myslíš? Voldemort, že se vrátí?! Už asi vím, co Hagrid schoval tady v Bradavicích! A myslím, že ty to víš taky, Hermiono."
„Ano vím, Harry. Kámen mudrců. Po vánočních prázdninách se nějak vydáme ho hledat.. Po Kameni mudrců stane člověk nesmrtelným. A Quirrel chce, aby byl sám Voldemort nesmrtelný i když on zemře. Povídá se o tom, že má Voldemort svoje lidi, kteří mu slouží a kvůli němu i klidně zemřou. Trochu jsem o tom pátrala v knihovně. Jmenují se Smrtijedi s na levé ruce mají tzv. Znamení zla." Dokončila Hnědovláska.
„Ty jsi génius, Hermiono!" Ohromil se Ron.
Ona se trochu začervenala a poděkovala. „Jdu do knihovny."
Až odešla, tak Ron řekl.
„To jako půjdu s vámi hledat ten kámen?"
Harry se začal smát.
„-Ronalde Weasley! Ty sis myslel, že půjdu hledat Kámen mudrců bez tebe? Nikdy!"
„-A myslíš, že to Hermiona slyšela správně? Jako o tom-jehož-jméno-nesmíme-vyslovit?"
„-Sluch má ještě dobrý, Rone."
„-Já vím! Nepůjdeme už na oběd, Harry? Mám strašný hlad!"
Vyšli ze společenky do Velké síně a byl tam celý učitelský sbor, Brumbál i Hagrid a všichni seděli u stolu. Nabírali si už jídlo. Harry přiběhl k Hagridovi, aby ho pozdravil, ale Brumbál ho zastavil. „Počkej, Harry! Nesmíš k nám ke stolu. Neber to zle prosím.. za Hagridem můžeš přijít po jídle do jeho hájenky."
„Ale pane ředi.."
„Neodporuj, prosím. Pusť se do jídla."
Ron si zase nabral kuřecí stehno s houbovou polévkou a Harry si vzal jen koláčky. „Zajímalo by mě, co tam Hermiona v té knihovně dělá." Zajímal se brýlatý chlapec.
„Pudj to znajt fivne, als so taw uví." Nebylo zrzavému chlapci vůbec rozumět. „Heke, Hally! Taw ju Malfgoy! Jakco, žo tag jo sáb?
„Nemluv s jídlem v puse." Zasmál se Harry. „Hele už jde Hermiona!"
„Mám to kluci! Vím něco o Kameni mudrců, ale musíme se po Vánocích zeptat Hagrida, teď je to moc nebezpečné! Nikam nechoďte." Zajásala.
„Uh ju ža tži dňu Žtědfý def!" Rozplíval se Ron. „Nečež jůt zo Malfgoyem?"
„Ronalde, chci! A půjdu si za ním kdy chci! Ty mi nic říkat nebudeš!" Odsekla ho hnědovláska a odešla pryč, ani se nenajedla.
„Čo ghem ukělal?" Zamumlal Ron.
„Já nevím, poslední dobou, když se něco řekne o Malfoyovi, tak je napruzená." Utichl se Harry. „Já si jdu udělat domácí úkol z přeměňování.. tak zatím."
O 3 dny později
Byl Štědrý den. Za oknem sněžilo.
Každý žák kdo se vzbudil, měl pod postelí dárky. Harry měl od Rona nový brk, od Hermiony kouzelnickou knihu pro začátečníky a od Ronovi matky svetr s H v modré barvě, celou krabici cukroví a pozdrav.
Ron dostal od jeho rodiny svetr s R v hnědé barvě, pětkrát bertíkovy fazolky tisíckrát jinak, 10 čokoládových žabek a pár rachejtlí od Freda a Goergeho, od Harryho polštář se svítícími hvězdami, nakonec od Hermiony nebelvírský odznak s hýbajícím Godrikem Nebelvírem.
Hermiona dostala od Draca přívěsek s nápisem "čtenářka" a  praskavou bonbonieru ve tvaru srdce, od Harryho plyšové obaly na knížky, od Rona dostala knížku na lektvary pro pokročilé, od Ronovi mamky růžový  svetr s H.
Ron a Harry si poděkovali a šli na snídani.
Oba si dali vločky a zachvilku za nimi přišla Hermiona a oboum strašně poděkovala. „Dracovi jsem dala růži, která mu říká všechny věci, na které během dne zapomněl, a když na nic nezapomněl, tak růže změní barvu. A on mě dal praskavou bonbonieru ve tvaru srdce a přívěsek na kterém je nápis "čtenářka" koukejte!"
„Hm, no jo vždyť je přece od Malfoye." Zašeptal Harrymu Ron. 
„Proč zrovna srdce?"
„Nevím, je to naprosto normální, i v mudlovských kamarádských vztazích si lidé dávají nějaké věci ve tvaru srdíčka, četla jsem to." Zaprskala Hermiona.
Dala si jen ovocnou sušenku a pak šla za Dracem. „Máš čas?"
„J-jo j-jasně! Co potřebuješ?" Odpověděl.
„Děkuju za ty dárky."
„N-nemáš zač."
„Co je s tebou Draco?! Pojď prosím do té naší skrýše."
Šli pár pater a blonďák se začal omlouvat. „Promiň, že jsem strašně divný, ale otec se přeci jen podíval do našeho domů a teď přijel do Bradavic.. s matkou jsme mu vysvětlili, že tu jsi celé vánoční prázdniny, i Snape mu to potvrdil... teď musí chytit Quirrela, protože chce něco získat, ale já nevím co."
„Kámen mudrců." Vletěla mu do řeči Hermiona.
„Co-Co?"
„Kámen mudrců udrží člověka nesmrtelného. Ten-jehož-jméno-nesmíme-vyslovit se opravdu vrátil. Tvůj otec měl pravdu. No víš, v knihovně jsem pátrala a zjistila jsem, že Voldemort má svoje služebníky-Smrtijedy."
Draco se jen lekl, protože si uvědomil, že jeho otec k Smrtijedům patří a je na to hrdý. Na ruce má znamení zla.
Hermiona si toho však nevšímala a pokračovala. „No a když si to vezmeme logicky, Voldemort chce být nesmrtelný, a teď žije v Quirrelovo těle, protože Quirrel je jeho služebný-Smrtijed. Sice pak může zemřít, ale jeho podřízeným to nevadí. Klidně umřou, aby byl Voldemort silnější a silnější.. musíme to s Harrym a Ronem zastavit, může to skončit špatně."
Pak se na něj podívala a usmála se. „Jak jednoduché, že?"
                                ***
Čusííík:D chci se moc, moc omluvit, že opakuji slova např. Harry, Ron, Hermiona a Draco. Co si myslíte zatím o tom "hodném" Dracovi?
Zůstane mu to?