Dokážeme Cokoli 2 - Pomsta

Nechtěně členem

  Jackův život se ustálil v monotónní rutině. Zvykl si, ale někde vzadu v mysli mu dřímal každodenní vztek na Akima a jeho rituály.
  Jack se probudil. Do jeskyně už proudil Sluneční pes. Jack zívl a slastně se protáhl. Užíval si pocit, kdy ho konečně nic nebolelo. Duffy mu také dával nějakou hojivou mast. Na jizvy. Jackovi rameno už nádherně zarostlo. I ostatní jizvy. Některé si nechal. Jako vzpomínku na toho, kým byl předtím.
  Nechal si jizvu na rameni. Na důkaz, že přežil útok už jako štěně a byl bojovník. A tu přes oko, protože to bylo poprvé a naposled, kdy bojoval po boku svého druha. Už ale vypadal k světu.
  Jack vstal. Slyšel, jak se venku řadí psi. Jako Omega musel po jejich odchodu vyklidit pelech. Odpověděl na Duffovo ospalé ,,Dobré ránko" pobaveným zabručením a vysoukal se z nory. Na mýtině psi seděli v pozoru. Hlídkaři. Alfa kolem nich přecházela a vydávala strohé rozkazy. Jackovi se nelíbila její povýšenost, ale alespoň vypadala, že ví, co dělá.
  Pak se obrátila k malému psíkovi. Vypadal zbarvením jako dobrman, ale byl malinký a jeho špičaté uši se natáčely do všech stran.
  Jmenoval se Hugo a byl velitelem hlídkařů. Ano, byli tam i větší psi, ale on měl ze všech nejbystřejší čenich. Proto byl vůdce. Ale samozřejmě tu jinak fungoval režim soubojů o místo. Jackovi se to nelíbilo. Nepřišlo mu správné zranit člena smečky, aby se lépe najedl.
  Jack se naježil. Seděl tam a snažil se nevycenit zuby. Jeden ze psů se ho opovržlivě zeptal: ,,Copak, už můžeš jít uklízet, OMEGO."
  Jack se zhluboka nadechl, aby se uklidnil. Pak jej pomalu oslovil.
  ,,Korane, vím, že ti, co se týče postavení, nesahám ani po pás.  Ale rád se dívám, když nemůžu s vámi chodit na hlídky a lovit. A mohl bys PROSÍM TĚ přestat s těmi jízlivými poznámkami? Není mi to příjemné." Řekl mu to pomalu, jako by to bylo hloupé štěně.
  Koran zůstal stát s otevřenou pusou. Teď se docela ztrapnil. Celá smečka to viděla. Jack si všiml, že Alfa se na ně dívá s jistým opovrhujícím pobavením. Jack si odsedl kousek dál a nerušeně se zase kochal pohledem. Alfa napomenula Korana, aby se postavil zpět do řady. Dala mu úkol jít lovit na jižní louku a pokračovala.
  Jack zaznamenal, že z Alfina doupěte vykoukla čilá hlavička. Štěně se vykoulelo spolu s ostatními sourozenci ven z pukliny ve skále a všichni se rozutekli. Alfa podrážděně švihla ocasem, ale nechala je tak.
Jack v hloučku štěňat rozeznal fenečku s modrýma očima. Zabušil ocasem do země. Líbila se mu. Byla chytrá a narozdíl od sourozenců ne tak zbrklá a divoká a... Nerozvážná. Jack jí pozoroval, jak si způsobně sedla a rozhlížela se. Představovala si, že jednou bude jako oni? Určitě. Vždyť nezná temnou stránku této smečky. Nemá ani tušení ...
  Najednou se zvedla a váhavě se vydala za Alfou- maminkou. Jack nastražil uši. Bedlivě je pozoroval.
  ,,Mamin- Alfo. Alfo..." Zněla naléhavě.
  ,,Teď ne, štěně." Alfa ji jemně drcla zadní nohou, až se fenečka překulila. Jack se naježil. Připomenulo mu to, jak byl tady u Krvelačných nepochopený, když byl štěně. Pak mu došlo, co mu vadí. Poprvé pomyslel na tuto smečku jako na Krvelačné. Někteří psi zbaběle utekli. Jack cítil, jak se v něm zvedá vlna nevole...
  Nedomyslel větu. Fenečka přišla za ním, oči jí svítily nadějí. Jack se na ni jemně usmál. ,,Ahoj, co potřebuješ?"
  ,,Jacku," začala a Jack si všiml, jak se Alfa navztekaně otočila. ,,Štěně, oslovuje mne raději Omego. Ať nemáme průšvih." Fenka se trochu zamračila, ale od jejího poslání nepustila. ,,Myslím, že Hugovi není dobře."
  Jack našel očima v rozcházející se řadě Huga. Opravdu nevypadal dobře. Měl skelný pohled a nějak divně vrávoral.
  Jack se k němu rozběhl a cestou už viděl, jak se Hugo klátí k zemi. Přiběhl přesně ve chvíli, když ztratil hlídkař vědomí. Podepřel ho čumákem, aby si při pádu nic nenarazil a pak ho vzal za kůži na krku. Nesl ho k Duffymu, fenečka poslučně ťapala za nimi.
  ,,Duffy?!" Zavolal s plnou tlamou srsti. Možná to znělo trochu nesrozumitelně, ale Duff přesto vykoukl zpoza rohu. ,,Ano? Právě snídám," dodal nevrle.
  Jack mu pobaveně odsekl. ,,Hezké. Já dnes ještě neměl ani sousto. Hugo omdlel. Nesu ti ho."
  Duffy už nic neříkal a rychle vyskočil. Položili ho na pelech a Jack nechal Duffa, aby dělal svou práci. Volaly ho povinnosti Omegy.
 
  Jack se přehraboval v suchém listí. Všiml si, že za ním dohopkala fenečka. To si jej tak oblíbila? Jack se otočil a zavrtěl ocasem. Na okamžik z ní ucítil zvláštní uklidňující pach, ale dříve, než si jej zařadil, už ho zase necítil.
  Fenka se zeptala. ,,Chceš pomoct? Ze mě stejně nebude nic jiného než Omega. Budu Omegou po tobě." Jacka překvapila hořkost jejího hlasu.
  ,,Hm? Jak to?" Zeptal se.
  ,,Protože Alfa mne ani nenechá říkat jí mami! Nemá mě ráda, zatímco mé bratry vychvaluje do nebes! Copak sis nevšiml?"
  ,,Všiml," přiznal Jack. ,,Jen jsem doufal, že jsi ještě malá na to, abys to viděla. Ehm... Jakže se jmenuješ?"
  ,,Minerva. To jméno mi ale nikdo nevybral. Říkám si tak jen já."
  ,,Tak jo, Minervo." Jack to vyslovil a jí se rozsvítily oči. ,,Když tě mamka nenechá déle v pelechu, slibuju, že místo máš v noře léčitele. Držím ti ho tam."
  ,,Díky." Chvíli se zamyslela. ,,Můžu tam jít už dnes?"

  Jack se ukládal ke spánku. Byl večer a nedaleko se k hliněné zdi tiskla Minerva. Nebo Minnie, jak chcete. Jack pozoroval Huga. Cukal sebou. Byl celý horký, měl horečku. Duffy dělal, co uměl. Nakonec však prohlásil, že dokud se nevzpamatuje a nebude při vědomí, nic nezmůže.
  Bylo pozdě v noci a po táboře tiše přecházela hlídka. Hugo najednou zvedl hlavu. Snažil se vstát. Hrozně se třásl.
  Jack se k němu přitočil a položil ho. ,,Musíš ležet. Dám ti něco na zklidnění."
  Násilím do něj nacpal nějaké byliny. Hugo se třásl tak, že že nemohl skoro mluvit. ,,Z-z...i..."
  ,,Zima?" Zeptal se Jack.
  On chabě přikývl. Jack na nic nečekal a obtočil se kolem něj. Takhle leželi až do rána.
  Když do něj ráno někdo šťouchnul, jen zabručel. Byl celý rozlámaný. Nevrle otevřel oči. Spatřil Duffyho, který se vševědoucně usmíval, a Minnie, která nechápala, co dělají, protože takové... přátelské chování se ve smečce nevedlo. Jack opatrně zvedl hlavu, zvedl se a rozespale se, celý rozlámaný, vydal na snídani. Vzal si porci pro sebe, a také nabral Duffymu a Minnie, protože hlídali Huga. Také jej samozřejmě poprosili, aby něco donesl.
  Koran, který měl ranní hlídku, ho z bezpečné dáli pozoroval. Potom se pomalu, výhružně zvedl a vydal se k Jackovi. Měl svůj zrzavobílý kožich naježený, až to vypadalo, že má místo srsti bodliny. Postavil se od něj kousek a Jack musel zaklonit hlavu, aby na něj viděl.
  ,,Tak co, OMEGO? Neseš si jídlo, když tady nikdo není? Copak ty nevíš, ubohý samotáři, že se o jídlo dělíme spravedlivým dílem?"
  ,,Dej mi pokoj, nesu to dalším dvěma psům." Jack se otočil a bez mrknutí oka odešel. Vřel v něm vztek. Jaký spravedlivý díl? Jestli se bude chtít uživit, bude muset nastoupit k hlídce či lovcům...
  Pak to vše donesl zpět a začal jíst. Hugo ležel, byl vzhůru a při sobě, ale o maso nejevil sebemenší zájem. Bez jiskry v oku je pozoroval.
  Duffy se pořád potutelně usmíval, až to bylo nepříjemné. Jack nevrle zavrčel. ,,Co je?"
  ,,Ále... Že ses s ním tak ochotně tulil..."
  ,,Byla mu zima." Řekl ledově Jack. Díval se mu vztekle do očí. Jak si to může myslet? On miluje JEN a JEN Fjodora. Na tom, že pomáhal členovi smečky, přece není nic špatného.
  Smečky? Omyl. To není má smečka...