Dokážeme Cokoli 2 - Pomsta

Nedorozumění

  Jack se, po boku s Fjodorem, procházel po bojišti. Všude ležela těla. Mrtvá, bez života.
  Co jsme to udělali?
  Jack si až teď uvědomil rozsah celé situace. Tohle nebylo správné. Oni nám zabili několik členů, které ještě nevíme, kdo jsou, avšak my jsme roztrhali na kusy všechny.
  ,,Netrap se tím, oni se chovali špatně." Zašeptal mu Fido, když viděl, jak je Jack skleslý. Jack se snažil přinutit na to nemyslet,ale všude kolem nich byla smrt.
  Rozhodl se, že jakmile tohle skončí, se smečkou trochu předělají pravidla. Sice už je Zelenoočko měl nastavené tak, že se nezabíjí, dokud se nemusí, ale nějak se to zvrtlo...
  Fjodor se rozběhl mezi hromadu mrtvol. ,,Aslane?! Aslane!" Zamňoukal.
  Jack ztuhl uprostřed kroku. Aslan? Ale... To byl jeho tatínek!
  Jack se za ním rychle rozběhl.
  Našel černobílého zkrvaveného psa ležet v prohlubni plné krve. Ztěžka sípal a koulel očima, zatínal drápy do břidlicového povrchu.
  ,,Aslane, jsem tady, neboj, bude to v pořádku!"
  Jack ho přetočil. Určitě ho ještě půjde zachránit!
  Pak hrůzou ztuhl. Aslan měl po celé délce roztrhnuté břicho a vnitřnosti vypadly ven. Jak se tohle někomu povedlo?!
  Aslan chabě zvednul hlavu. ,,Vyhráli jsme?" Usmál se.
  Jackovi do očí vstoupily slzy. ,,Ano. Lovci jsou volní."
  ,,Já...chci za váma. Chci být s vámi." Aslan se trochu nadzvednul a pak bolestně zasípal. Byl na něj žalostný pohled.
  ,,Ale asi se mi to už nesplní, viď?"
  Jack se honem zvednul. ,,Donesu tě za nima!" Štěkl a podebral ho. Pak si ho na sebe přehodil. Cítil, jak se mu jeho střevo sjelo po hřbetě a udělalo se mu zle.
  ,,Neboj, už jen kousek. Vydrž."
  Aslanovi dech slábnul. Musí si pospíšit.
  Už se blížili. Když už byla smečka v dohledu, Jack zavyl, aby na sebe upozornil, a opatrně ho položil. Aslan se zatřásl v bolestné křečí.
  Všichni se okolo seskupili, a Jack si k němu lehl. Fjodor se o Jacka opíral, aby ho podpořil.
  Všichni začali jeden přes druhého štěkat, ale Jack zavyl. ,,Ticho! Snaží se nám něco říct!"
  Zavládlo hrobové ticho doprovázené těžkým sípáním zraněného.
  ,,Budete mi chybět, chásko," zasmál se chabě. ,,Jsem tady rád s vámi, ale to čekání mě děsí...."
  Jack mu olízl ucho. ,,Neboj, tam, kde jdeš, to bude skvělé. A někdo tam na tebe čeká..." Usmál se. ,,Myslím, že ji uvidíš rád."
  Aslan se usmál, a tak, šťastný a obklopený blízkými, naposled vydechl.
Pak se rozhlédl. Vydechl zklamaně, když uviděl, že Kloki nese Proužka. Mrtvého.
,,No.... Alespoň, že přežil zbytek... Že jsme přežili my... " Snažil se přesvědčit sám sebe. Jeho srdce tížil smutek.
  Mýtinu protlo další zavytí. Jack se rozhlédl, aby spatřil, jak se proti němu žene rozzuřený Hugo. Měl vyceněné své malinké tesáky.
  Jack napjal svaly. Tohle nebude problém. Ale to, co Hugo udělal, mu vyrazilo dech.
  Jack se skrčil, a vycenil zuby, ale místo toho Hugo vyskočil a proletěl Jackovi nad hlavou.
Jack se otočil, a uviděl, jak se Minervina nevlastní sestra zakusuje smrtelným sevřením do jeho drobného tělíčka.
  Jack zůstal zaraženě stát, než si uvědomil, že ho Hugo zachránil.
  A hned, jak mu to došlo, se na něj vrhla znovu. Byla chováním své matce opravdu podobná.
  Jack se připravil na další boj, když ji ve skoku k zemi srazil Medvěd. Šedý mohutný pes se zakousl do své sestry, párkrát se převalili. Zatáhl ji zaucho a to se oddělilo od zbytku. Fena zavyla.
  Medvěd zůstal výhružně stát. ,,Proč to děláš?"
  ,,Udělal jsi chybu, že jsi se přidal k těm čoklům!" Zavyla. Pak se začala nejistě rozhlížet, jak se smečka začala stahovat okolo.
  ,, Utíkej, uteč daleko a nezabiju tě." Zavrčel Medvěd.

 
  Jack i se svou smečkou kráčeli pryč od bojiště po kamenité cestě. Mlha ustoupila a vysvitlo slunce.
  Psi nesli na svých zádech mrtvé kočky a psy. Fjodor se zachmuřeně plahočil se svojí maminkou na zádech.
  Ale i přes všechny ztráty začala proudit smečkou uvolněná a dobrá nálada, protože už nebylo žádné nebezpečí, které by je ohrozilo.
  Jack viděl, jak si opodál Jiskra uvolněně povídá s Tigem a Minervou.
  Zelenoočko něco tiše povídal Isaacovi. Ten se rozhlédl, a začal si pobrukoval. Jack nastražil uši. Tu píseň neslyšel už od jeho první velké bitvy.
  Přidal se. Pak i Zelenoočko, Hnědák, River. Ti, co jí neznali, se za chvíli chytili.
  Cookie však tiše kráčel vedle Jacka a hleděl do země. Jack věděl, že myslí na Duffyho a jeho reakci. I Jack měl obavy. Ale zaplašil je, bokem drkl do skleslého pejska a začal pobrukoval ještě hlasitěji. Cookie se zasmál a přidal se.