Dokážeme Cokoli 2 - Pomsta

Léčitelem na plný úvazek

Jack seděl v táboře i se svou loveckou výpravou. Před chvílí jim líčil, co se stalo na kočičím území.
A bylo mu jasné, že bez bylinek to nepůjde. Ta nemoc byla hrozná a výjevy, které tam viděl, ho dosti znepokojovaly.
Také se ani nestihl zeptat na Fjodora. Byl strachy bez sebe, jestli je v pořádku. I po tom, jak se zachoval.
Kolem nich se teď nahromadila celá smečka a gratulovala k ulovené lani. Kdosi pak ještě chytil králíka.
K Minnie a Tigovi přišel ještě jeden pes. Byl to jejich sourozenec. Byl také trikolor, ale na většině částech kožichu mu chlupy šedly. Připomínal zbarvením spíše vlka a mohutností a čumákem medvěda. Tak se také jmenoval. Medvěd.
Jackovi to přišlo jako skvělé jméno.
Medvěd byl chytrý a silný. A Jack viděl, jak se pomalu osamostatňuje. A také už zpozoroval, že se naklání na jejich stranu proti Akimovi. To bylo dobré znamení. Ze sourozenců zbývala jen fenečka, čistě trikolorní.
Ta se ještě netvářila tak důvěřivě.
Jack ale neměl čas zabýval se tímto. Potřeboval zjistit, co je to za nemoc, co mají kočky. A hlavně, jak se léčí. Jenže Jack tušil, že Duffa se nemůže zeptat. Z toho koukala další hádka a průšvihy. A Cookie... No, také si nebyl jistý. Byl až moc bystrý, a ptal by se. Což bylo zvláštní, jak hezky to mohl vyrovnávat. Chytrý a pozorný, zároveň však roztěkaný a drzý, jak malé štěně.
Jack si povzdechl. Musí to udělat mazaně. Zhruba tušil, co udělá, a tak se vydal do doupěte. Musel v noci jít ke kočkám znova. Ani si nechtěl představit, kolik jich už zemřelo. A neviděl Fjodora. Copak je mrtvý...?
Vylezl do šera léčitelské nory. Duffy nebyl poblíž. Ale uslyšel Cookieho. Jack se nervózně olízl a zaposlouchal se.
,,Pitomý heřmánek, už zase došel! A pavučiny taky!" Nadávalo štěně. ,,Duffy! Duffy, kde jsi?"
Jack vešel do skladu bylin. Byly úhledně srovnané podél zdi. ,,Duffy tady není, ale jestli chceš, můžeme jít spolu a já ti pomůžu je odnést..." Na okamžik se zamyslel, jestli taková nabídka není podezřelá. Uvěří mu?
Ale Cookieho tvář se rozzářila. ,,Už je to dlouho, kdy jsme naposledy byli spolu venku!"
,,Jo..."
,,Tak pojď!"
Jack se rozběhl, aby mu stíhal. Cookie už spolehlivě Duffyho přerostl a měl teď delší nohy, než si Jack pamatoval.

Šli lesem. Listí pomalu žloutlo a Jackovi připomínalo, že moc času nezbývá. Suchá hlína pod tlapkami šustila a kutálela se z kamenitých stezek.
,,Ještě je to kus," navrhl Jack, ,nechceš vyzkoušet? Vymyslím si příznaky a ty mi řekneš, co s tím."
,,Tak jo!" Bezstarostně ňafl Cookie.
Jack se nadechl. Tak jo... ,,Slabost, kašel... Jídlo co sežereš, vyzvracíš a vykašláváš hleny s krví. Smrdí hnilobou."
Cookie přemýšlel jen vteřinku. Duffy se poučil. Alespoň že tak.
,,Já myslím, že by to mohla být ta nemoc, nemůžu si vzpomenout na jméno, ale znám směs bylin." Zamyslel se. ,,Určitě to bude chtít fialovočervené bobule, ty... Ty žaludeční. Pak normální směs proti kašli a hlavně zase dost jídla. Jo a med by asi neuškodil. A pít. Opravdu hodně, i když zezačátku pacient i zvrací."
Jack pokýval hlavou. Dobře. Směs na kašel znal, takový problém to zas není. Odmlčel se a přemýšlel, ale Cookie ho vyrušil.
,,Haló! Copak mě nebudeš zkoušet dál?"
,,A jo, promiň," Snažil se Jack přijít na jiné příznaky.
Bude směs fungovat, když nemoc ovládá Akim?

Jack se plížil v noci po táboře. Měl by spát, a byl opravdu unavený. Nespal, ani nepamatoval. Ale musel sehnat vše, co potřeboval pro kočky. Věděl, kde v lese sehnat vše potřebné, ale med se nacházel těžko a nevěděl kde. Zabralo by to spoustu času.
Překročil spícího Duffyho. Nabral si na mech voňavý med a snažil se odolat, aby neochutnal. I tak ho bylo málo, protože Cookie chodil mlsat často, i když nesměl. A občas se k tomuto činu přimotala i uličnice Minerva, když ji nikdo neviděl.
Jack zase překročil zpátky. Duffy sebou ze spaní škubl. Vypadalo to, že se mu zdá něco hrozného. A Jack tušil, s kým mluví. Určitě je u Akima. To by vysvětlovalo to otevřené nepřátelství.
Povzdechl si. Myslel, že Duffy je dost rozumný a silný. Asi se mýlil.
Potlačil smutek a honem vyběhl do tmy. Sotva viděl. Málem narazil do stromu a pak zakopl o padlý kmen. Tiše nadával s medem v tlamě, když sbíral bylinky.
Také se neustále otáčel. Přišlo mu v té tmě, že ho někdo nebo něco sleduje.
Jack dosbíral a chtěl se otočit, ale za ním praskla větvička. Vše pustil a zhluboka zavrčel. Ve tmě se nedalo poznat, jestli je v realitě nebo ne.
,,Klid, to jsem já!" Zavrčel Koran. Jack se uvolnil. ,,Víš, jak jsi mne vyděsil?!" Zasmál se Jack.
,,Ne, ale mohu ti pomoct. Doneseme toho víc. Tohle pro všechny nemůže stačit."
,,Tak jo, tady máš a já sbírám dál. Dej bacha ať se na ten med nic nenalepí."

Nesli byliny. Měli plné tlamy a tak nemluvili.
Překročili v tichosti potok. Teď, když Jack věděl, kam jít, mu cesta připadala rychlejší.
Brzy dorazili. Položili vše na zem. Některá těla ležela tam, kde předtím. A jen několika z nich se zvedal hrudník.
Zpod keře vykoukla vychrtlá matka. ,,Jacku! Já věděla, že nás v tom nenecháš!"
Jack se k ní hned rozběhl. ,,Pojď, jsi nemocná?"
,,Já-" začala, ale pak se rozkašlala. Pozvracela se. Všude byla krev, hlen a páchlo to hnilobou. Jack se zašklebil nad tím smradem. ,, Jedla jsi?"
,,Ne. Nemůžu. Je to... plýtvání. Dívej. Kořist je skoro celá."
,,No, mám tady byliny, co by ti měly pomoct. I ostatním."
Prohlédl ji. Pak jí dal žaludeční bobule a trochu medu na zahnání pachuti a uklidnění hrdla. Zapomněl donést něco na bolest a uklidnění. To byla chyba.
Kotě z pelechu slabě zamňoukalo. Jack se otočil. ,,Ty máš mléko?"
,,Ne... Jak bych mohla... Krmila jsem ho malými kousíčky masa."
,,A jinak je zdravý?"
,,Asi ano."
,,Dobře. Korane, běž ho ještě nakrmit. Může mít problém to strávit, tak mu dávej maličké kousky."
,,Rozkaz." Odběhl bílozrzavý husky stranou.
Z rozvětveného stromu nad ním se ozvaly hlasy. ,,Vetřelci!"
,,Nejsme! To jsem já, Jack! Donesl jsem vám byliny."
Shora vykoukl Proužek. Za ním i Fjodor. Jackovi poskočilo srdce.
Znovu ho ale zavalil ohromný smutek. Fjodorova tvář se zkřivila nenávistí, když se jejich oči setkaly. Jack to nevydržel. Uhnul pohledem.
,,Jdu dát dalším." Otočil se na matku. ,,Jdi spát. A až se ti udělá líp, zkus něco sníst anebo si dej ještě byliny."
Bílohnědá matka odkulhala zpět pod keř a obtočila se kolem malého kotěcího tělíčka. To už Koran odcházel.
Jack udělal balíčky z bylin a dál je na hromádky. ,,Každý je pro jednu kočku. Dost jich ještě zbyde, takže budou mít nějaké léčivé zásoby."
Koran přikývl. Věděl, co dělat. Živé kočky přinutit, aby si vzaly. Určitě je jím špatně. Takže... No, nejdříve ale musel zjistit, kdo je vůbec naživu.
Došel k první kočce. Byl to ten šedý kocour, který dnes umřel.
Jack ho opatrně odkoulel stranou. Nesměl ho moc chytat do tlamy, tak ho jemně táhl packami, což bylo dost obtížné. Ale zvládl to.