Dokážeme Cokoli 2 - Pomsta

Rozloučení

  Jack se měl dobře. Každé ráno a večer přicházel na zahradu. Dostal svou misku.
  Pořád si však od člověka držel odstup. Nemohl zapomenout na psí zápasy. Jak je lidé nutili zabít jeden druhého... Vždy se otřásl při té představě.
  Dnes se probudil a blaženě se protáhl. Slunce prosvítalo listy. Už začínalo být tepleji. Ráno však pořád vál chladný vítr. V něm Jack cítil hraboše a králíky. Jack byl od králíka po větru.
  Počkat...
  Jack se prudce zvedl a začenichal. Opravdu cítí tolik pachů a vjemů?! Vrátil se mu čich! Chtěl nadšeně zavýt, ale pak si to rozmyslel.
  Sněženka vždy tak toužebně poslouchala Jackovy historky. Jednou pronesla: ,,Já bych tak chtěla ochutnat nějakou kořist... Když tvrdíš, že je to lepší než granule, musí to být opravdu něco."
  Jack se rozhodl, že jí potěší. Už dlouho zvažoval odchod. Teď už je úplně v pořádku. Loučení bude těžké, ale alespoň jí splní tohle přání.
 
  Pocítil takovou touhu lovit, že to bylo téměř k nevydržení. Nejedl kořist asi měsíc. Tlapky ho svědily vzrušením, když našlapoval mezi zkroucenými a zohýbanými jabloněmi. Pak už spatřil malou mýtinku. Na té hopkal jen jeden jediný králík.
  Jack věděl, že klíčem je rychlost. Neměl tady ostatní psy. Musel se spoléhat jen sám na sebe.
  Na krku se mu houpal obojek barvy krve. V něm zely tesáky, svědčící o válečníkově úspěchu.
  Jack vycenil své smrtící zuby a napjal svaly. Vyrazil, proskočil barikádu z trní a rašících kopřiv a vrhl se na králíka. Ten se odrazil, že uteče, ale podklouzlo mu to. To už byl Jack u něj a chytil ho do zubů. Mocně s ním zatřepal, ozvalo se tlumené křupnutí a králík mu visel bezvládně z tlamy.
  Jack byl na sebe pyšný. I po tak dlouhé době si vše pamatoval.
 
  Když dorazil s kořistí v tlamě k plotu, Sněženka už na něj čekala. Začala bušit ocasem do země, ale pak vykulila oči. Jack si pomyslel, že je jako štěně. Stejně hravá a bezelstná. Měl ji toho ještě hodně naučit. Ale nesmí se tu zdržovat. Musí najít svou smečku.
  Pořád doufal, že jsou naživu. Jenže nějaká část jeho já mu našeptávala, že své milované nikdy neuvidí...
  Jack se silou vůle vrátil zpět do reality a usmál se nuceně na bílou fenečku.
  ,,Ahoj. Budeme se muset rozloučit, zase poputuju dál. Tak jsem ti alespoň přinesl dárek. Koroptev, mou oblíbenou, jsem nenašel ... Ale tady máš králíka."
  Její oči se při pohledu na voňavé maso rozzářily, ale hned potom vyhasly, když si opravdu uvědomila, že tohle je konec...
  ,,Najez se se mnou aspoň, než odejdeš. Prosím."
  ,,Tak jo... Naposled..." Protáhl se pod plotem. Vyjedl svou misku a pak se hltavě i se Sněženkou pustili do králíka. Oba dva byli od krve a museli se navzájem očistit, aby pán nic nezjistil. Povídali si o všem možném. Jack jí svůj příběh převyprávěl už několikrát, ale ona, jako štěně, vždy prosila, aby jí ho řekl znovu. Naposledy vyhověl té žádosti.
  Vždycky však, když mluvil o Akimovi, se mu srst zježila odporem a nakrčil čumák. Bytostně toho psa nesnášel, i když už byl po smrti. Věděl, že se to nesluší, soudit mrtvého. Ale on... si prostě nemohl pomoct.

  Jack se po nějaké době zvedl, že odtáhne zbytky za plot. Všude panovala mlha, a tak si nevšiml, že by pach krve přilákal nějaké vetřelce. Když ale došel k plotu, ztuhl. Ta věc také. Vystrašeně zasyčela.
  Sněženka někde za ním ostražitě zaštěkala. ,,To je zase to kotě! Vypadni, slyšíš?!" Hnala se k tomu promrzlému uzlíčku.
  Jack jí viděl na očích, že mu neváhá ublížit. Na poslední chvíli skočil mezi ni a to mládě. Bylo mourovaté, úplně hubené a třáslo se zimou.
  Jack na Sněženku varovně zavrčel.
  ,,Jestli mu chceš ublížit, musíš jít přeze mě."
  ,,Vždyť je to zloděj! Krade mi jídlo."
  ,,Tak má hlad. Dovol mu se tady najíst. Dej mu můj příděl."
 
  K jeho velkému překvapení se kotě váhavě připlížilo a zachumlalo se do její srsti. ,,Prosím, je mi zima a mám hlad. Maminka měla nějakou zlou nemoc. Kašlala krev a teď jen leží. Nedýchá." Hlas se mu zlomil.
  Jackovi ho bylo líto.
  Sněžence zjihly oči. Asi si uvědomila tu chybu. ,,Tak pojď. Najíš se."

  Jack se naposledy dotkl se Sněženkou  a kotětem čumáčky a protáhl se pod plotem.
  ,,Sbohem."
  ,,Sbohem. Šťastnou cestu."