Láska je potřeba (Louis Tomlinson FF) - Book 2

Kapitola 4. - Překažení šťastných chvil

Lisa

,,Lis! Bože můj, ani nevíš, jak jsem ráda, že tě znovu vidím." Otočila jsem se za dívčím hlasem a v otvoru dveří od obývacího pokoje jsem zahlédla dvě holčičí postavy. Jedna z nich měla dlouhé velmi světle blonďaté vlasy a druhá naopak hnědé, podobné odstínu barvy mých vlasů. Což byl také jejich hlavní rozeznávací znak, jinak postavy měly štíhlé a zdálo se mi, že i jejich obličeje si byly hodně podobné jako vejce vejci.

Poznala jsem je. Byly to Louisovy nejstarší sestry, které byly od sebe jenom dva roky. Lottie a Fizzy, z nichž dvou jsem se předtím viděla pouze s Lottie a byla to také právě ona, kdo na mě před chvílí promluvil. Vypadala, že svého staršího bratra si ani nevšimla, což mi přišlo legrační. Už ke mně přibíhala s otevřenou náručí a já si v tu chvíli stoupla z gauče a vstříc její náruči jsem se rozeběhla.

,,Ahoj Lottie!" odpověděla jsem jí s nadšeným úsměvem. ,,Nečekala bych, že si mě budeš pamatovat." dodala jsem, když jsme se od sebe odtáhly.

Ona protočila svýma očima. ,,Patřím přece do CimFam rodiny. Sleduju tebe i tvoje sestry na Youtube i na všech sociálních sítích. To že jsme se dva roky neviděly naživo neznamená, že tě najednou nebudu znát, když jsi celosvětově známá celebrita." Na konci svého proslovu se na mě provokativně usmála. Nenáviděla jsem, když mě někdo nazývá celebritou a všichni, co mě znají to moc dobře věděli.

Můj úsměv zmizel a nasadila jsem hraný rozhněvaný pohled. Věděla jsem, že mě jenom škádlí. ,,Jestli mě takhle ještě jednou nazveš..."

,,Fajn, fajn, v tom případě jsem nic neřekla, jo? Přestaň se takhle na mě prosím tě dívat, mám pocit, že mi propaluješ díru do mozku." Moje ústní koutky se po její poslední větě začínaly pomalu zvedat do úsměvu. Strašně mi připomínala moje vlastní sestry. Byla jako Lauren a Dani dohromady.

,,Jo, to ona umí dobře." ozval se za mnou hlas, který mě (ve většině případů) dokázal vždycky řádně uklidnit. Vedle mě se najednou jakoby zčistajasna objevil Louis a nejspíš se dožadoval pozornosti své mladší sestry. ,,A já jsem snad vzduch, nebo co, Lottie?"

,,Jo, to jsi. Ale vzduch, který potřebuju k životu." usmála se a svého staršího bratra poté sevřela v náručí. Líbilo se mi, jaký má krásný vztah se svými sourozenci.

Chvíli jsem sledovala, jak se ti dva objímají a potom se můj pohled přesunul ke druhé dívce, která ode mně stála asi tak metr a udiveně na mě koukala. Byla to Louisova další mladší sestra Fizzy, se kterou jsem se ještě nesetkala. V tu chvíli jsem se ucítila provinile.

Já snad v sobě nemám ani špetku slušnosti. Ona mě nezná a já místo toho, abych se jí představila, tak se celou dobu objímám s její o dva roky starší sestrou, se kterou jsem už měla možnost se setkat. Hned jak jsem si to uvědomila, vyšla jsem směrem k ní.

,,Ahoj, ty jsi další Louisova mladší sestra. Fizzy, že jo? Já jsem..."

,,Lisa Cimorelli. Jo, já vím." přerušila mě a teď už se zeširoka na mě usmívala. Chtěla jsem jí říct, že jí moc ráda poznávám, ale ona mě předběhla. ,,Já se moc omlouvám, že jsem taková rozpačitá, ale jsem tvoje obrovská fanynka. Vlastně také patřím do CimFam rodiny a setkat se s tebou a tvými sestrami je můj obrovský sen." Můj úsměv se rozšířil.

,,To je úžasný. Já jsem nevěděla, že jsou Tomlinsonovy sestry součástí našeho fandomu. Jsme neskutečně vděčné za to, že nás podporujete." řekla jsem jí vděčně a hned potom jí nadšeně objala.

Takže seznámení s Louisovou rodinou proběhlo lépe, než jsem čekala. Byla jsem neskutečně šťastná, že mě mezi sebe bez jakýchkoliv problémů přijali. Poznala jsem, že ty nervy, které mě jenom rozežíraly zevnitř a ubíraly mi na sebevědomí, za to opravdu nestály.