Láska je potřeba (Louis Tomlinson FF) - Book 2

Prolog

Lisa

Nastal listopad roku 2015. Celý Nashville ovládl mrazivý chlad, na který jsme si s rodinou pořád ještě nemohli zvyknout. Listy, které přes celé září a říjen nabraly pestrých podzimních barev, byly už dávno opadané ze stromů, které byly holé a vystavené mrazu, jenž bolestivě narážel do pokožky a způsoboval její zapálené zčervenání. 

Se sestrami jsme se asi před čtrnácti dny vrátily z evropského turné, které bylo velmi úspěšné a my jsme si ho užily na maximum. Cítila jsem se neuvěřitelně. Kvůli mému stavu jsme neustále odkládaly hromadu koncertů a teď, když už jsem byla po (skoro) všech stránkách v pohodě, jsem měla opět to neuvěřitelné štěstí vidět naše úžasné fanoušky, jak nadšeně skáčou do rytmu našich písní, jak zpívají texty, které jsme samy napsaly, a jak nám s hlasitým výskotem tleskali pokaždé, kdy jsme danou píseň dozpívaly.

Když jsem tak ležela na své posteli a přemýšlela nad tím, jak se mi můj život najednou šťastně přetočil o sto osmdesát stupňů, uslyšela jsem, jak mi pípl můj mobil, který jsem měla odložený na nočním stolku. Natáhla jsem proto svou ruku, kterou jsem svůj mobil nahmatala a oslepilo mě modré světlo, které vycházelo z obrazovky. Když se moje oči z toho šoku trochu více vzpamatovaly, zaostřila jsem zrak a všimla si jména, které na mě okamžitě vyskočilo. Musela jsem se usmát.

Otevřela jsem ihned zprávu, kde stálo: 

Myslím, že je načase, aby ses konečně seznámila s celou mojí rodinou a já jim tě představil, jako svou přítelkyni. Já už tvou rodinu poznal, takže teď jsi na řadě ty. Doufám, že sis užila turné na maximum, teď odpočívej a naber sílu, ať můžeš příští sobotu zase odjet do Británie. Moc se na tebe budu těšit, zlatíčko. Už mi totiž chybíš :*

PS: Ať tě ani nenapadne z toho vycouvat, už jsem ti koupil letenku a navíc Daisy i Phoebe se obě moc těší, až se s tebou poprvé setkají a nemůžu svoje malé sestřičky zklamat.

Zírala jsem na svítící obrazovku s vyvalenýma očima. To je blázen. Fakt je to idiot. Nejde sice o to, že bych za ním nechtěla přijet, kdyby bylo na mě, ani bych se nevrátila do Ameriky a jela za ním hned po našem turné, ale spíše mě zarazilo to, že mi přímo on sám koupil letenku. To snad není možný. Teď mám pocit, že mu dlužím. I když vím, že peníze jsou něco, o co si on vůbec nemusí dělat starosti, nemohla jsem se zbavit pocitu, že on úplně zbytečně utrácí peníze kvůli mě. Ne, tohle si opravdu líbit nenechám. Beru si s sebou svoje peníze a ty mu dám. Nemohla jsem si prostě pomoct, ale musela jsem mu přece ukázat, že s ním rozhodně nejsem kvůli tomu, abych z něj tahala peníze. 

Znovu jsem se zadívala na obrazovku a svými prsty začala vyťukávat odpověď:

Tomlinsone, ty dostaneš do držky! Nebudeš tomu věřit, ale já si za svoje věci umím zaplatit sama! Uvědom si, že s tebou nejsem proto, abys mi pořád něco kupoval, jsem s tebou, protože tě miluju a o peníze mi vůbec nejde. Mimochodem, ani nevíš, jak moc ráda bych za tebou přijela a znovu se viděla s tvojí mamkou, ale nejsem si jistá, jestli mi to nebude zasahovat do dalších koncertů a projektů, které se sestrami chystáme :(

Zprávu jsem bez zaváhání poslala. Moment, on mi psal příští sobotu... ten víkend zrovna nic nemám, ale otázka ještě je, dokdy bych se tam chtěla zdržet. 

Mobil mi pípl téměř okamžitě.

Páni, klídek tygřice. Udělal jsem to proto, abys mohla přijet co nejdřív, už to bez tebe nevydržím a nehodlám čekat, až se vzchopíš a sama se rozhodneš, že chceš za mnou přijet, protože, jak tě znám, by to trvalo několik týdnů, možná i měsíc. To je na mě až moc dlouhá doba.