Láska je potřeba (Louis Tomlinson FF) - Book 2

Kapitola 17. - Příjezd na Floridu

Lisa

Ze schůzek s Jamiem mám celkově smíšené pocity. Nevím, co si mám myslet o reakcích mého těla, které mě samotnou neskutečně matou.

Strávený čas s ním byl velmi příjemný. Choval se ke mně jako starý známý přítel ze školy. Už uplynuly dva měsíce a v našem kamarádském vztahu se neprojevil jediný znak toho, že by mi chtěl ublížit. Byli jsme spolu už všude možně. Chodili jsme na obědy, na večeře buď do našich oblíbených restaurací nebo jsme si jen tak sedli na lavičku v parku s různými zakoupenými chuťovkami, které nám přišly pod ruku.

Jenže před schůzkami se mi vždy otočil žaludek naruby. Vyvrátila jsem snídani i malou dopolední svačinu, opláchla jsem si ústa a s prázdným žaludkem, který jsem měla jako na vodě, jsem vyrazila k jeho autu, jako by se nic nestalo. Díky tomu jsem v dny, kdy jsem s ním měla domluvenou schůzku přestala snídat... jenže to nepomohlo. I když jsem v žaludku neměla ani sousto, pořád jsem zvracela. Když to hold nebylo jídlo, byly to žaludeční šťávy.

Pocit nervozity a stresu však opadl, když jsem vlezla do jeho auta a společně začali příjemnou nezávaznou konverzaci. V té chvíli nebylo po tíživém pocitu na žaludku ani vidu ani slechu.

Jak to mohlo být možné? Sama nemám ani tušení.

Začíná se však dít to, čeho jsem se celou dobu bála. Začínám ubývat na váze. Nekontrolovatelně. Aniž bych vůbec chtěla. Tím neustálým zvracením a nedostatkem stráveného jídla jsem zhubla celých pět kilo. Ano, nebudu lhát,... vážím se. Což bych neměla... protože vím, že bych si tím ještě přidělávala psychické problémy. Ale já to udělala a neuvěřitelně toho lituju. Pokaždé když vidím na váze třeba i malý úbytek z čísel, začnu se stresovat.

Kdyby to alespoň nebylo na mém těle vidět... ale už to je, sice nepatrně, ale přece, zpozorovatelné. Musím říct, že svoje boky, zadek i stehna jsem si zachovala, za což jsem neskutečně ráda, protože kdybych začala ztrácet svoje křivky, na které jsem opravdu hrdá, byla bych už na tom psychicky dost špatně.

Obavy ze schůzek s Jamiem jsem teď však odsunula stranou, protože mám před sebou pět dní na Floridě nejen s blízkými přáteli, ale i s mojí láskou. Ruce se mi třásly vzrušením a nedočkavostí a tep se mi mnohonásobně postupně zrychloval. Pomocí této akce se mi do všech částí těla rozlévala krev, která obsahovala i endorfiny. Opravdu jsem se neuvěřitelně těšila. Nejenže konečně uteču před ubíjejícími myšlenkami na Jamieho, který se už bohužel zabydlel ve přední části mého mozku, ale strávím čas s mužem, který si nechal moje srdce pro sebe a v jeho přítomnosti necítím nic jiného než štěstí a radost.

Když jsem šťastná, je to jedině díky němu.

Nechci, aby mě někdo špatně pochopil... miluju svou práci, svou rozjetou kariéru a hlavně svou rodinu a tyto věci mě také jistým způsobem činí šťastnou, ale on je něco víc, než štěstí v mém životě. On je moje světlo, které mi osvěcuje všechny radostné momenty... a tím mi připomíná, jak moc dokážu být šťastná, čímž se mi pohárek radosti zaplní až po okraj.

Miluju ho. Tak neuvěřitelně moc, že se mi z toho točí hlava.

Zatraceně, ty máš úplně boží postavu.

Přehrávala jsem si v hlavě větu, kterou Louis pronesl při té nejintimnější chvíli, kterou jsme spolu prozatím sdíleli. Moje mysl se vrátila k noci, při které jsem prožila jeden z nejintenzivnějších zážitků svého života... svůj první orgasmus. No,... kdyby jen jeden...

Vzpomínám si na pocit, kdy mi explodoval můj... stydím se jenom na to slovo pomyslet... klitoris. Neuvěřitelně silný pocit, který se mi z centra rozšířil po celém těle až do konečků prstů. Třít jsem se o jeho ztvrdlý rozkrok však nepřestala ani po explodujícím orgasmu... proto se téměř hned dostavil další... a pak další... a završil to čtvrtý, který mě vysílil tak moc, že jsem se udýchaně zhroutila na Louiho hruď.