Co Když?!

10.

,,Prý jsi včera říkal, že bys chtěl v budoucnu zpívat. Pokud je to opravdu tvůj sen, udeláš pro to cokoliv. Pokud ne, asi to takový sen není." Řeknu mu a přemýšlím, jestli jsem tomu děsně sexy týpkovi chtěl jen pomoct, nebo si zajistit, že uslyším ten božský hluboký hlas zpívat.

Nepoznávám se...

Sleduji jeho zvláštní čtverečkový a o to roztomilejší úsměv, následující po Jinově poznámce, kterou absolutně nevnímám. Mám pocit osobního vítězství, když si od Jimina přebírá mikrofon.
Vybere si písničku, Jin ho doprovodí na kytaru a já po prvních několika slovech asi umřu.

Mám pocit, jako by na mě občas koukal. Snažím se neculit jak blbeček.

Ovládej se. Ještě to někdo pozná.
A vůbec... proč by na tebe měl koukat?

Dozpívá, všichni zatleskáme a on se trochu zardí.

Roztomilé.

Říkám, klidni hormon, Kooku!

,,Kluci, měli bychom se opravdu snažit,..." Namjoon se na něj usměje. ,, ...aby nás vzal." Dovysvětlí a vystřídáme si místa. Zazpíváme No More Dream a Tae se na mě už ani jednou nepodívá.

Au.

,,Tak co? Bereš nás?" Zeptá se Jimin, když dozpíváme. ,,To myslíte vážně?" ,,Naprosto." Řekne jednoznačně Namjoon a přistoupí k němu s nastavenou rukou. ,,Berete vy mě?" Odpoví otázkou s radostí staženým hlasem a do očí se mu naženou slzičky štěstí. ,,To si piš!" Dostane se mu odpovědi a Tae nadšeně přijme Joonovu ruku. Dětská radost z něj vyzařuje na míle daleko a já už to nevydržím. Nenápadně vytáhnu mobil a... Samozřejmě, že mi to Jimin zkazí.

Mohl jsem mít pěknou fotku... Fakt díky, Mine.

,,Jooo, kluci!" Vybafne najednou. ,,S Kookiem jsme vám chtěli něco ukázat." Oznámí radostně a táhne mě zpět na plac. Čumím na něj jak péro z gauče. ,,Pamatuješ si tu sestavu?" Strašně se mi chce říct, že jsem ji už zapomněl, ale pusa nějak předběhne mozek. ,,Jo, chceš jim ji teď ukázat?" ,,Jo, pojď ji se mnooou." Udělá na mě psí kukuč. ,,Fajn... i s tou otočkou?" ,,Byl to hlavně tvůj nápad ji tam dát. A náhodou... vypadá to skvěle. Navíc ji tam pak nemusí mít všichni. Máme zatím jen dvě pozice." Ohradí se Jimin, raději přestanu odporovat. Zapneme hudbu k sestavě, kterou jsme spolu stihli v průběhu týdne dokončit. Při každém refrénu mám pocit, že mi rudnou tváře, ale ignoruju to. ,,Wohoou!" Vypísknou kluci, jediný Tae se tváří neutrálně a dokonce chvíli něco ťuká do mobilu. Pak už nějak nic moc nevnímám. Je mi divně smutno. Po zkoušce se rozejdeme domů a já se musím zbavit co nejdřív všech myšlenek, co mám v hlavě. Napustím si horkou vanu a s mobilem do ní zalezu. Zatím mi vždycky pomohl jen on. Mám takový hezký pocit při pomyšlení, že by to opravdu mohl být kamarád.