9.

796 55 2
                                    

Dneska mě Jimin bere na zkoušku jeho skupiny. Jsem strašlivě nervózní. Včera jsme spolu prokecali celý den. Provedl mě po škole, pomohl mi oběhat všechny důležité papíry a představil mě svojí partě, s nimiž zpívá. Až na jednoho kluka, který byl zrovna venku se svojí holkou. A proč že jsem nervózní?... Já se před nimi prokecnul, že je můj sen zpívat profesionálně. Ale pak už mě nějak nevnímali při vysvětlování, že se stydím a že nejsem žádný zpěvák a že před nimi zpívat NE.BU.DU! Prostě berou jako hotovou věc, že se jim dneska předvedu...

Hahaha... ani za zlatý prase...
-----------------------------------------------------------
,,Tak jsme tady!" Ohlásí Jimin, když vejdeme do obří garáže. Všichni se na nás otočí a já hledám očima tu jedinou neznámou tvář. ,,Ahooj!" Zvednou ruku všichni a dál se věnují přípravě počítačů, reprobeden, mikrofonů a všeho potřebného.
,,Ehm... Ahoj. My se neznáme." Odkašle si někdo za mými zády. Otočím se. Stojí tam klučina asi stejné výšky jako já a zdvořile mi podává ruku. ,,Jsem Jungkook."

Má nádherné oči. A rty. A vlastně všechno...

Sakra.

Jak dlouho na něj zírám, aniž bych mu tu ruku podal taky?

Rychle se proberu a gesto mu opětuji. ,,Tae." Usměje se a jde za ostatními.
Za chvíli mají připraveno a já se uklidím radši někam do roku místnosti. Ale to je mi prd platné. ,,Tae, je to tvoje!" Zavolá na mě Jimin a podává mi mikrofon. ,,Kluci, já ale vážně nemůžu...já nikdy... to nejde..." Zkouším se vykroutit, ale Jimin je, zdá se, rozhodnutý. ,,Proč bys nemohl?" ,,Jsem srab..." Řeknu upřímně a trochu se uchechtnu s pohledem na mé špičky bot. Zvednu pohled, když se u nich objeví ještě další dvě nohy a čísi ruka mi přestane na rameni. ,,Prý jsi včera říkal, že bys chtěl v budoucnu zpívat. Pokud je to opravdu tvůj sen, uděláš pro to cokoliv. Pokud ne, asi to takový sen není."

Moje hláška...

,,Kookie nám už vyrostl." Rozplývá se Jin a já se zasměju jeho mateřské poznámce. ,,Nemůžu nic, než souhlasit..." Vezmu si mikrofon od Jimina a stoupnu si doprostřed místnosti.

Skupinu sis vždycky přál a teď, když ti odpadl modeling, nemáš důvod to nezkusit...

Co Když?!Kde žijí příběhy. Začni objevovat