Co Když?!

14.

Odejde z pokoje a já se okamžitě chopím příležitosti. Nechal tu mobil a já chci znát pravdu. Sáhnu pro ten svůj a vyhledám konverzaci s IfYou.

Ahoj

Napíšu nejkratší zprávu, co jde a čekám, jestli se ozve ze zařízení na stolku nějaký zvuk. Nic.

Nemá vypnuté vyzvánění?

Dojdu ke stolku a zkusím mobil zapnout. Nic.

Aha?

Zato můj mobil na sebe upozorní.
-----------------------------------------------------------

Ahoj, nezlob se, dneska
nemám čas na psaní :/

V pořádku, měj se hezky ;)

-----------------------------------------------------------
,,Všechno v pořádku?" Ozve se ze dveří. ,,J-jo... Promiň, ještě jsem to nepřipravil. Psala mi máma." Nervózně se usměju a začnu připravovat posezení. ,,Prosim tě, nejsi sluha." Dostanu polštářem po zadku. ,,Udělám to." ,,Ne, pomůžu ti." Zaprotestuji. ,,Dobře, zatím to zapnu." Usměje se a já málem roztaju. Když se otočí, rychle odešlu napsanou zprávu pro IfYou a mobil vrátím do kapsy. ,,Fuj sem se lek!" Nadskočí najednou Kookie, když mu zavrní kapsa. Zpozorním. On se podívá, kdo ho tak vyděsil, mobil zase schová a věnuje se zapínání filmu. ,,Kdo to byl?" Zkusím. ,,Noo... Jeden kamarád. Ale nic důležitého."

Je to on? Prosím, ať je to on. Potřebuju to vědět...

Zapojím veškerou krativitu a napadne mě plán. ,,Klidně mu odepiš, já ještě odepíšu domů." Věnuje mi další úsměv... Mám vyhráno. Najedu na zprávy, opravdu napíšu mámě, že přijdu později. Ale v tu chvíli se objeví nově příchozí zpráva od IfYou alias Kookieho, který sedí přede mnou a právě mi oznamuje, že má vyřešeno.

Bože můj... Je to on! Já si celou dobu píšu s ním! Jsem v háji...

Tímto momentem mu naprosto propadám.

Mám mu říct, že jsem to byl celou dobu já? Ne, musím se na to připravit.

,,Tae? Všechno v pořádku?" Všimnu si, že před mýma očima na mě jeho ruka, kdo ví, jakou dobu mává. ,,Jasně... ehmmm pustíme to?" Kývne a uvelebíme se vedle sebe.

Tohle bude dlouhý film... Doufejme, že mám silnou vůli, heh...