Jeon Jungkook je celkem obyčejný kluk. Na škole je poměrně dobrým žákem s partou kamarádů a s přítelkyní. Vše působí dokonale, ale on sám není spokojený. Zjistí, co se to s ním děje? Je to pouze pubertou, jak všichni tvrdí? A co se stane, když si do...
Chvíli jen stojíme vedle sebe a mlčky sledujeme slunce zapadající za střechy vyšších domů ve vzdálenějším centru Pusanu, ani jeden z nás se nemá ke slovu. Neujde mi jeho tichý povzdech, který mě donutí promluvit. ,,Mrzí mě, co se stalo. Ale musíš mi věřit, že tohle bych ti nikdy nemohl udělat. M..."
,,Já ti věřím, Kookie. Jen jsem na sebe naštvaný, jak moc jsem jí naletěl... jak moc jsem jí věřil."
Poprvé mi věnuje pohled, přičemž si všimnu slziček, od nichž se odráží poslední paprsky. Tenhle pohled nesnesu. Pevně ho obejmu a přemýšlím, jestli není hloupé mu zajet prsty do vlasů.
...asi bych neměl nad vším tak přemýšlet...
Prohrábnu jeho hebké vlásky a položím si tak jeho hlavu na rameno.
,,Děkuju za podporu." Zamumlá a jeho teplý dech mě polechtá na krku.
,,Vždycky tu pro tebe budu." Odtáhnu se od něj, abych se mu mohl podívat do očí. ,,Což mi připomíná..." zašátrám po dopisu. ,,Než mi k tomu něco řekneš,..." Tae mi začne zběsile máchat rukama před obličejem. ,, ...měl bys vědět, že pokud by ti bylo nepříjemné se se mnou... dál bavit, plně to respektuju. Nechci, aby se se mnou kdokoliv bavil ze soucitu." Poslední větu řekne tak jistě, jako by si ji nacvičoval. ,,Tae, ty jsi vážně pabo. Posloucháš se?!" Kouká trochu zmateně. ,,Chvílemi se mi zdálo, že bych u tebe měl možná šanci, ale nemusí se mezi námi nic měnit. Co když ani nejsi na kluky..." ,,Ššššš..." Zakryju mu rukou pusu. ,,Co když, co když... Co když chci, aby se mezi námi něco změnilo? Co když tě miluju, Tae? A co když to bylo celou dobu to tajemství, které jsem se ti bál říct už tenkrát?" Teprve teď dám ruku pryč a usilovně se snažím nečervenat, jelikož se ke mně Tae začíná nebezpečně přibližovat, ale mě ani nenapadne se pohnout. Zavřu oči a čekám až se stane to, co jsem si přál už tak dlouho...
,,Wooochooow!" ,,Aaaaa gratulujem!" ,,Že vám to ale trvalo!" ,,Věřili byste, že to je poprvé, co vidím líbat kluka s klukem?"
Podpálit kuchyň, rozsekat postel, ostatní vystřelit tam, kde Jin nevaří!
Pomalu oči otevřu a opřu se hlavou o Taeho čelo. ,,Jdem je zabít?" Věnuje mi spiklenecký pohled. ,,Ještě ne." Letmá, sotva znatelná pusa mi přistane na rtech. ,,Už můžeme." Otočí se směrem ke klukům a kývne na mě jako já na něj. Oba se rozběhneme směrem k těm čtyřem zatím poklidně stojícím u plotu Namjoonova domu. ,,To jste nemohli počkat půl minuty?!" Slyším Taeho hlas jak křičí na zdrhajícího Hobiho, Jina a Jimina. Já se vrhnu na Yoongiho, který zůstane stát na místě a když jsem téměř u něj, jediná obrana, na kterou se zmůže, je natažení ruky před sebe na znamení ,stůj'. ,,Nezapomněli jste na něco?" Řekne s naprosto klidným výrazem, což mě opravdu donutí zastavit. Zkroutím obočí v nechápavé grimase a čekám, co z něho vyleze. ,,Nebo spíš na NĚKOHO?" Z Dodá zcela vyrovnaně, zvedne ruku a palcem ukáže za sebe. ,,To je smrádě!" Zakřičím, načež se všichni přestanou prohánět, jak malí a doběhnou ke mně a Yoongimu. Zrovna ve chvíli, kdy vysmátý Namjoon začne klesat za horizont okenního parapetu, přičemž nezapomene provokativně zvednout ruku na pozdrav.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
