Co Když?!

29.

Vejdu do Namjoonovy garáže celý udýchaný. Ani jsem si nestihl dojít domů pro věci. ,,Ahoj, kluci. Nezlobte se, že jdu pozdě. Dnešek byl opravdu..." Všechny pohledy se otočí ke mně, ale mě zajímá jen ten jeden. Jen Taeho. Velmi rychle mi však dojde, že něco není v pořádku. ,,Co se stalo?" Tae má tak zoufalý pohled, až bych brečel. Nehledě na pohledy ostatních, které mi začínají propalovat díry do zad, jdu k němu. ,,Co se stalo?" Zopakuji svou otázku. ,,Jsi celkem mladý na takovou sklerózu. Nechceš nám vysvětlit, proč jsi to udělal? Jsme ochotni tě vyslechnout, tak toho využij." Řekne neutrálním hlasem Yoongi. Otočím se od Taeho utrápeného výrazu čelem k těm přísnějším. ,,Ať se stalo cokoliv, nevím, že jsem udělal nějakou chybu, nebo něco špatného. Prosím, řeknete mi, co se děje?!" Jimin se zvedne s takovou energií, že zavřu oči a čekám, z jaké strany ta facka přijde. Když nic nepřichází, oči opět otevřu, čímž se mi naskytne pohled na Jimina prohledávajícího moje kapsy. Vytáhne mobil a zůstane na něj civět. ,,Co... ten je tvůj?" Sice nic nechápu, ale dám se do vysvětlování.
,,To je důvod, proč jdu pozdě. Musel jsem si jít zařídit nový. Dneska po škole jsem v šatně potkal Jinu. Vím, že máte o hodinu míň než my, takže mě to trochu překvapilo. Vypadala, že tam něco hledá, tak jsem se zeptal, jestli nepotřebuje pomoct. Poprosila mě jestli si může půjčit mobil, aby se prozvonila, že svůj asi někde ztratila a nikdo z její třídy už tam není. Samozřejmě jsem jí ho půjčil. Ona se šla podívat po škole a já zatím hledal v šatně. Když jsem ho nenašel, chtěl jsem se jít podívat do vaší třídy a našel jsem ji na chodbě. Stála opřená o zábradlí schodů a zřejmě poslouchala, jestli nezvoní někde na chodbě. Došel jsem k ní a když jsem na ni promluvil, lekla se a můj mobil letěl přes dvě poschodí až do suterénu." ,,Chceš říct, že to nastražila?" Zazní do ticha suchá otázka. ,,Co sakra nastražila?!" Dere se do mě vztek. ,,Tohle." Řekne Jimin a podá mi svůj mobil se zprávou, kterou jsem zcela zjevně napsal já a kterou vidím poprvé v životě. ,,To bych nikdy nenapsal!" Očima vyhledám ty jeho. ,,Tae, víš, že toho bych nebyl schopný!" Zmocňuje se mě panika a zároveň se prohlubuje můj vztek. ,,Ta mrcha!" Zasyčím pro sebe a začínají mi docházet souvislosti. ,,Když jsme se loučili, snažila se mě přesvědčit, ať nejdu na zkoušku! Řekla mi, že se hodně baví s Taem a že kvůli mně chce odejít ze skupiny, že o mně říká, že jsem nechutnej, že když jsme spolu byli na výletě a položil jsem si na něj hlavu v metru, že se za mě styděl, že žeru jako prase, al-..." ,,Kookie! Přestaň! To bych nikdy..." ,, ...ale já jí to nevěřil." Dokončím větu, podívám se mu zříma do očí a vytáhnu dopis, který jsem našel ve skříňce. ,,Nechápal jsem, proč to říká, ale nevěřil jsem jí."
Nastane sotva několik vteřin ticha. Naruší ho zběsilé bušení na dveře. ,,To jsem já, Hyejin! Otevřete!" Vyměníme si nechápavé pohledy a otočíme se zpět k místu, odkud křik přichází. Namjoon se probere jako první a místo zírání na dveře je jde otevřít. Hned potom, co tak učiní, se do garáže vyřítí hubená dívčí postava. ,,Kookie! Bože můj! Měla jsem takový strach." Vrhne se mi kolem krku. Slyším, jak těžce oddechuje a cítím známou voňavku, která se lehce mísí s potem. ,,Co se stalo, Hyejin?" ,,Jakto, že nejsi v nemocnici?" ,,Měl bych být?" Optám se zmateně a koukám po ostatních, jako by mohli vědět víc než já. ,,Po škole jsem si šla koupit pití do suterénu a našla jsem na zemi SIMku a kousky mobilu. Nesla jsem ji do ředitelny, ale nikdo tam už nebyl, tak jsem ji zkusila dát k sobě do mobilu, abych zjistila, komu patří. Když mi došlo, že je tvoje vyběhla jsem ze školy, abych tě dohnala cesou domů. Jenže v zatáčce zrovna mizela sanitka. Říkala jsem si, že to nemusí mít žádnou souvislost, tak jsem došla k tobě domů, ale tvoji rodiče mi řekli, že jsi ještě nepřišel. Tak jsem volala Taemu, ten měl zrovna obsazeno. Pak jsem volala Hobimu a ten mi řekl celkem naštvaně, že neví. Dostala jsem strach, že jsi byl v té sanitce." Rozbrečí se Hyejin a sevře mě ještě silněji. Musím se usmát. ,,Neboj se, nic se mi nestalo, jen mi spadnul mobil a byl jsem to řešit ve městě. Takže ti děkuji za záchranu SIMky." Dívka ještě naposledy popotáhne a začíná se uklidňovat. ,,Nechtěl jsem být nepříjemný. Byl jsem na Kooka naštvaný. Zrovna jsme to řešili, když jsi přišla, ale už je to v pořádku." Usměje se na mě Hobi a moje tělo se začíná trochu uvolňovat. ,,Co se stalo?" Zpozorní Hyejin. ,,Myslíme si, že Jina vzala Kookiemu mobil, aby nás rozhádala, ale nevíme proč." Odpoví Jin stručně. ,,Protože je blázen! Proto." Jimin se narovná v zádech. ,,Ty snad něco víš?" Hyejin zakroutí záporně hlavou. ,,Ale chová se divně. Pamatujete, jak jsme se bavili u vaší třídy?", věnuje pohled mně a Jiminovi, ,,Odtáhla od nás Taeho. Už poněkolikáté, všimli jste si? Vždycky, když se k nám chtěl Tae přidat, někam ho odtáhla. Ten den už mi ruply nervy. Zašla na záchod, tak jsem šla za ní a řekla jí, ať nechá Taeho bavit se s kým chce. Ona mi vmetla do obličeje, že jsem jí vzala Kookieho a teď prudim zase. Začaly jsme se hádat a pak z ní vylezla věta: Tvoje plány nevyšly, ale já nejsem ty. Zajímalo by mě, o jakých plánech mluvila." Nastalo opět ticho, v němž jsem nechal volný průchod myšlenkám. ,,Když to tak shrneme... Je jasné, že nás chce rozdělit. Mně řekla, že mě pomlouvá Tae, za mě zase napsala tu zprávu. Říkala, ať nechodím na zkoušku a zvala mě do kina, abych se odreagoval - prý. A přitom se už měsíce lepí na Taeho." Ticho dlouho nevydrží a slova se ujme jeho hluboký hlas. ,,Chtěla celou dobu tebe." Z Taeho pevného tónu mě polije husina. ,,Mě?" Lehce přikývne. ,,Taky mi rozmlouvala dnešní zkoušku, říkala, že se s vámi už vůbec nemám bavit, abyste mi zase neublížili. Prý, že o mě má strach. Dokonce chtěla, abych odešel ze skupiny. Přilepila se na mě, jen aby se mě zbavila. Aby mě od tebe udržela co nejdál." ,,Ta sketa!" Rozkřikne se Jin. ,,Počkej... to zpočátku nemohla vědět." Opáčí Namjoon. ,,Myslím, že to tušila. Začali jsme se bavit, když jsme se srazili na chodbě. Upadl mi mobil a v té době jsem měl na tapetě společnou fotku s Kookiem. Musela ji vidět. A když mi řekla, že je do mě zamilovaná - hádám, že to udělala, jen aby si ověřila svou teorii - jsem jí o sobě všechno řekl. Ale... řekl jsem jí i to, že jsem se ti vyznal... přece jí muselo dojít, že jí to neuvěříš ty kecy, jak tvrdím, že jsi nechutnej a tyhle hovadiny." Snažím se vybavit si náš rozhovor.
-----------------------------------------------------------
,,Děkuju ti za pomoc a omlouvám se za ten mobil. Na oplátku ti řeknu něco, co by tě mohlo zajímat. Víš, že se teď hodně bavím s Taehyungem, že? Měli byste si na něj dát pozor. Nejspíš odejde ze skupiny, už vám to řekl?"

,,Cože?! O tom se tedy nezmínil."

,,To mě nepřekvapuje. Říkal, že už nemůže vydržet jak se na něj furt lepíš, že je to nechutný. Ale někdo jiný by to třeba ocenil, nemyslíš? Nechceš zajít do kina? Muselo tě to ranit..."

,,Ani ne. Víš, já s Taem vycházím celkem dobře a nemám důvod ti věřit."

,,Chceš říct, že mu to žereš i s navijákem? Určitě myslíš na to pozvání na večeři... Je to jeho styl humoru. Jen si z tebe utahuje. Říkal, cituji, že žereš jako prase. Ale to bych já o tobě nikdy neřekla. Nechtěl bys..."

,,To teda nechtěl! Jsem rád, že jsi našla mobil a utři si bradu."

,,Co tam mam?"

,,Vypadá to na nějaký kecy. Čau."
-----------------------------------------------------------
,,Měla to promyšlený, potvora." Zakroutím hlavou nad její vychytralostí. ,,Asi nemá cenu to dál řešit. Hlavně, že se to vysvětlilo." Taeho hlas zní mírně, ale jeho oči vypovídají o nekonečném zklamání. Stoupnu si k němu blíž a nenápadně mu stisknu zápěstí. - Asi ne dost nenápadně, Jiminovi nic neunikne. ,,Dnešní zkoušku bych vynechal. TÉEEMĚŘ VŠECHNO je vyřešeno, tak abysme šli, ne?" Prohlásí s úsměvem a mrkne na mě. Usměju se na něj a cítím, jak mi rudnou tváře. Namjoon nás vyprovodí a všichni se rozejdou směrem ke svým domovům. Tedy až na mě a na Taeho.