Nějaký film vůbec nevnímám. Oči mi neposlušně těkají z obrazovky ke Kookiemu a zase zpět. Ale delší dobu spočívají spíš na něm... Na tom nejhezčím stvoření, co znám.
Nevím proč, ale zatím se necítím na to, mu všechno říct. Je to sobecké, ale... nejspíš toho nejsem schopen ze strachu, že ho ztratím. Pokud by se něco poto mezi mnou a jím, ještě mi zůstane IfYou. Není to dobrý nápad, vím... Jenže můj strach je silnější než já.
Řekl bych, že se film pomalu chýlí ke konci a pořád máme nerozhodné skóre. Sleduji siluetu jemného obličeje, jenž se rýsuje kousek vedle mého. Najednou se jeho oči stočí ke mně, jakoby můj nenápadný pohled vycítil.
Ne!
Otočím se okamžitě na obrazovku a doufám, že nic neviděl. Najednou se cosi dotkne mého stehna. Hrozně se leknu, díky bohu zadržím výkřik, ale znatelně nadskočím. ,,Tae, ty ses leknul! Vyhrávám!" Otočím se na něj. Zrovna si poposedával a rukou se podepřel tak, že zavadil o mou nohu. ,,Ale pořád se ještě můžeš leknout taky." Našpulím tvářičky a naoko zatvrzele koukám do obrazovky. ,,Bohužel..." Zachichotá se, když přes obrazovku začnou běhat titulky se jmény herců. ,,Dobře, přiznávám prohru." Zvednu ruce v obranném gestu. ,,Dáváš mi úkol."
-----------------------------------------------------------
Kratší kapitola, ale bohužel jsem neměla čas psát. Doufám, že se zatím líbí ♡♡♡
ČTEŠ
Co Když?!
FanfictionJeon Jungkook je celkem obyčejný kluk. Na škole je poměrně dobrým žákem s partou kamarádů a s přítelkyní. Vše působí dokonale, ale on sám není spokojený. Zjistí, co se to s ním děje? Je to pouze pubertou, jak všichni tvrdí? A co se stane, když si do...
