Co Když?!

8.

,,Víš, že mě to jednou napadlo?" Řekne Hyejin, když se z kavárny přesuneme na dětské hřiště. Strávili jsme tam dětství. Sedíme vedle sebe na houpačkách, občas něco prohodíme, jindy se oddáváme tichu.

,,Ale přitom moc nepůsobíš jako... že bys byl. Řekneš mi kdy a jak jsi na to přišel?"

,,Ani teď si nejsem úplně jistý, ale všechno tomu napovídá. Jimin se třeba vždycky vzteká, když má jít s Yeonju nakupovat. Mně nikdy nevadilo jít s vámi. To, jak reaguju na tebe... měl jsem tě vždycky moc rád..."

,,Ale nepřitahuju tě fyzicky..."

Opatrně se na ni podívám. Usmívá se. Už zdaleka ne, tak bolestně.

,,Asi se propadnu, ale... asi se mi trochu líbí Jimin. Když mi to došlo, zkoušel jsem si testy na internetu a ty mě jen ujistily."

Hyejin na mě teď doslova zírá.

,,A co s tím hodláš dělat? Vždyť má přítelkyni!"

,,Uklidni se. Nehodlám s tím dělat nic. Teprve se s tím smiřuju a hlavně mu to neříkej. Nikomu to nesmíš říct."

,,Jasně, že to nikomu neřeknu, jen... Awww je mi tě líto."

Zavěsí se mi na krk a sedne si mi na klín. Ale teď už mi to vůbec nevadí. Naopak mám pocit, že přesně tohle obětí jsem potřeboval už dlouho.

----------------------------------------------------------
Večer přijdu domů se seper náladou, dokonce se po dlouhé době navečeřím s rodinou. Jen musím pořád přemýšlet nad tím, jestli jim to říct. Nechci je zklamat. Z přemýšlení a záživného koukání do zdi mě vyruší mobil.

Jimin🍑
Čau Kookie
Hele, k nám přišel novej
kluk, jmenuje se Tae a je
fakt super! Musíš ho poznat!
Zítra ho vezmu na zkoušku, jo?

Kookie🐰
Ahoj, dobře <3

Doufejme, že nebude moc hezkej..

Zasměju se vlastní úvaze a dochází mi, že se s tou skutečností začínám celkem smiřovat.
-----------------------------------------------------------
Trochu kratší a trochu o ničem... 😅 Příště se polepším, slibuju. Jen už zase dochází čas na psaní...