Co Když?!

27.

Ač mě Jina někdy (popravdě dost často) svým vlezlým chováním leze na nervy, nemám jí to za zlé. Je to už pár dní, co se mi svěřila, že je do mě zamilovaná. Začala se se mnou bavit úplnou náhodou, když jsem do ní vrazil na chodbě, protože jsem spěchal za Kookiem, abych ho pozval ven, a s hlavou plnou jeho jsem nedával pozor. Postupně jsme se ale bavili víc a víc, až jsem ji začal považovat za velmi dobrou kamarádku. Proto, když se mi svěřila se svými city, přišlo mi krajně nevhodné ji jen odmítnout bez vysvětlení. Řekl jsem jí pravdu o své orientaci i to, že miluju Kookieho. Trochu jsem se bál, ale bylo to zbytečné, přijala mě takového, jaký jsem. A od té doby ji hrozně baví spřádat různé plány a teorie o tom, jak se dáme dohromady. Přijde mi jako malá, protože mi moje plány často spíš zkazí, než že by to pomohlo. Jako třeba minulou přestávku, když mě opět odtáhla na chodbu od Kookieho se slovy, že nesmím vypadat jako - cituji: ,,snadná kořist". Pabo malý... vždyť ani nevíme, jestli je Kookie orientovaný jako já. Nicméně pro skrytí podezření jsme si rovnou oba odskočili. Dívčí i klučičí záchody jsou vedle sebe a když jsem se vracel do třídy, slyšel jsem jak jí nějaká mrcha na záchodech vyhrožuje. Málem jsem si to neuvědomil a vešel na dívčí. Přijde mi jako mladší sestřička. Mám o ni starost. Taky když se vrátila do třídy, vypadala trochu otřeseně. Na sešitě mi přistane papírek od Jimina.

Půjdem spolu na oběd? Chceš si promluvit? Nevypadáš moc dobře...

Usměju se, vzkaz otočím a na nepopsanou stranu odpovím.

Děkuju za tvou starost, ale chtěl bych si promluvit s Jinou. Potom budu v pořádku i já.

Tento papírek mu strčím zpět a silou vůle tlačím minutovou ručičku na hodinách kupředu, ať už ta angličtina skončí!
-----------------------------------------------------------
Pozval jsem Jinu na sushi a usadili jsme se na střeše školy. Pozoruji, jak se s chutí zakusuje do avokádového kousku a musím se usmát nad jiskřičkami v jejích očích.

,,Poslyš, Jino, dneska na těch záchodcích... co se stalo?"

Jiskřičky jsou ty tam, její tvář bledne. ,,Tys to slyšel?" Zeptá se opatrně.

,,Slyšel jsem, jak ti ta potvora nadává a vyhrožuje. To si nemůžeš nechat jen tak líbit. A jestli se bojíš, vyřídím si to s ní sám. Ale takhle tě nikdo strašit nebude." Z koutku očka jí steče malá slzička.

,,Děkuju, Taehyungie~, ještě že tě mám." Její ručky se mi omotají kolem pasu a pod nosem mě polechtá pramínek jejích na mikádo střižených vlasů. ,,Neboj se, já se o sebe postarám. Byla to jen jedna holka, se kterou jsem se už dřív nepohodla. Asi jí to pořád žere." Pokrčí rameny a se smíchem se pustí do zbytku sushi.

,,Už jsi mu to řekl?" Zeptá se se zájmem a pomlaskává nad lososem. Jsem trochu mimo. ,,Komu? Co?" Jinin smích mi znovu zazvoní v uších. ,,No přeci Kookiemu." Nad touhle otázkou se trochu zarazím. ,,Neříkala jsi, že mám být víc zdrženlivý?" Holčina zapije sousto a prázdnou krabičku schová do tašky. ,,To říkala, ale vím, jak jsi paličatý. Musím tě hlídat, abys beze mě neudělal nějakou hloupost."

Asi si všimla, že jejích rad se zrovna moc nedržím...

,,Jestli si trváš na svém a chceš mu to říct, řekni mu to a hned odejdi. Ať má čas to vstřebat, platí? A měl bys mu říct jen to, že jsi gay a s city počkat, až se ti vyjádří."

,,Ale Kookie proti nim... nám nic nemá."

,,Jistota je jistota." Pokrčí rameny Jina. ,,Počkej s tím."

,,No jo, ty odborníku na vztahy." Rýpnu si do ní a začnu sbírat své věci.

,,Ne nadarmo chci studovat psychologii." Zazubí se a vyrazíme na odpolední výuku.
-----------------------------------------------------------
Po dnešním rozhovoru s Jinou jsem dost přemýšlel a došlo mi, že jestli nás ten hudební producent osloví, už to Kookiemu neřeknu... nechci riskovat rozpad skupiny.