Co Když?!

28.

Jen co jsem si sedl, Jina už stála u mé lavice. ,,Řekl jsi mu to? Tak řekl?" Naléhá na mě. ,,No... víceméně..." Holčina nakloní hlavu stranou. ,,Co ti odpověděl?" Ptá se. ,,Zatím nic. Dal jsem mu prostor na vstřebání, jak jsi říkala." ,,No páni... nečekala jsem, že mě poslechneš, a že to bude tak snadný." ,,Snadný? Ještě nevíme, co on na to..."
Myslím, že tuhle větu už neslyšela, protože radostně vylítla ze třídy jak raketa někam na chodbu. Zasměju se její reakci a snažím se ignorovat ten příšerně zauzlený žaludek. Ve skutečnosti jsem nenašel dost odvahy, abych mu to řekl a dal jsem mu dopis do skříňky. Kdo ví, jestli už ho našel...
-----------------------------------------------------------
Vyučování skončilo a Jimin se mě snaží vyslýchat zatímco obědváme na střeše školy.

,,Zkrátka jsem udělal jedno moc důležité rozhodnutí a teď čekám, co se stane. Ať to dopadne jakkoliv, slibuju, že se dozvíš výsledek. Ale teď o tom nechci mluvit. Jsem z toho ještě víc nervózní." Zasměju se ve snaze potlačit nervozitu rostoucí každou uběhlou minutou.

,,Dobře." Pokývá Jimin hlavou a zlehka se usměje. V tom mi cinkne mobil a já se málem zadusím zrnkem rýže.

Prosím, ať je to on...

Vytáhnu mobil z kapsy a rychle naťukám heslo.

,,Je to on!"

,,Kdo?!" Nechápe Jimin, ale teď nemám čas na vysvětlování.
-----------------------------------------------------------
Kookie🐰
A co s tím mám jako dělat?
Aahaaa už vím...
-----------------------------------------------------------
Zmateně čtu obě zprávy pořád dokola. Najednou cinkne mobil mně i Jiminovi. ,,Co to dělá?" Zašeptám a sleduju Jiminův výraz při čtení zprávy na naší skupině ve znění: ,,Taky se vám Taehyung vyznal a oznámil vám, že je buzík?"
Během chvilky si to přečetli téměř všichni. Mám pocit, jakoby moje duše někam odletěla. Nic nechápu, ale nakonec se rozhodnu odepsat.
-----------------------------------------------------------
Kookie🐰
Taky se vám Taehyung vyznal a oznámil vám, že je buzík?

Tae🐯
Uvidíme se dneska na zkoušce
Doufám, že máte koule na to
přijít všichni

-----------------------------------------------------------
Posbírám věci, naházím je do batohu a vydám se na odchod, ale zastaví mě Jiminův hlas. ,,Tae! Z mé strany můžeš čekat podporu a vím, že mi to neuvěříš, ale Kookiemu na tobě taky moc záleží. Nevěřím, že to udělal, nechápu to. Je to divný." ,,Já vím. Potřebuju zjistit, co se stalo. Ale taky teď potřebuju být chvíli sám. Děkuju. Měj se." S těmito slovy Jimina opustím a jdu... někam. Potřebuju vyčistit hlavu, ovšem mobil v mé kapse na sebe opět upozorní. Nevím jestli to chci číst... ale co už. Je mi to jedno.

----------------------------------------------------------
Odbornice.na.vztahy🐒🌸
Tae, potřebuju s tebou
hned mluvit! Můžu ti zavolat?
-----------------------------------------------------------
Místo odpovědi rovnou vytočím její číslo.

T: Co se děje, Jino?!

J: No... to... Kook... je pitomec! On.. on to napsal klukům! Četl... už jsi to četl? Jsi v pořádku?

T: Popravdě nejsem, ale... Jak to víš?

J: Šla jsem za ním když jim skončila hodina a chtěla mu říct, že jsi šel na střechu s Jiminem, aby se ti mohl vyjádřit. A jak jsem k němu šla zezadu, viděla jsem mu do mobilu...
Taehyungie~ je mi to tak líto... Měl by ses na všechny vykašlat a odejít ze skupiny. Hlas máš krásný, nepotřebuješ je. Být tebou se jim vyhýbám. Mám o tebe starost a nechci, aby ti zase ublížili.

Tae? Jsi tam?

T: Jsem, jen... Děkuju ti, nezlob se, ale chci teď být sám.

J: To ti schvaluju. Dej si dneska pauzu a hlavně ať tě nenapadne chodit na zkoušku. Takhle se neponižuj!

T: Neměj strach, poradím si.

J: Nechoď tam!

T: Ty jsi vážně zlatíčko... Tak pa.

J: Nechoď tam. Už kvůli mně. Paa!

Dojdu domů, pozdravím rodiče a jdu si lehnout. Jen koukám do stropu a vymýšlím důvody, proč by to dělal. Nic mě nenapadá, což mě docela uklidňuje. Blíží se čas zkoušky. Sleduju hodiny a převleču se do sportovnějšího oblečení.
,,Promiň, Jino, ale takhle já problémy neřeším." Řeknu si pro sebe a zavřu za sebou dveře.