Co Když?!

24.

Taeho výraz byl k nezaplacení. Věděl jsem, že ví, kdo jsem. Tak trochu se sám prozradil tím, jak mi napsal, když u nás spal. To jsem začínal mít podezření.

,,Ty... jsi věděl, že to vím?"

,,Když jsi u nás spal, mě to napadlo a další den, když sis zkoušel ty košile se mi to potvrdilo. Jak jsem ti pomáhal s výběrem outfitu na ten pohovor ke gucci, posílal jsi mi fotky." Tae se tváří čím dál víc zaraženě, proto vysvětluju dál. ,,Když jsi nám vyprávěl o bývalé škole, zmínil ses o modelingu."

,,No... jo, to si vybavuju, ale... ty fotky... zamazal jsem obličej."

,,Tebe poznám vždy a všude." Zazubím se a říkám si, že začínám mluvit nějak moc otevřeně.

,,Takže to víš tři dny..., ale já si to myslím od prvního dne. Použil moji hlášku a..."

,,Přestaň!"

,,Já nemůžu! Nemůžu tě ztratit! To je jediný důvod, proč jsem to tajil! Nezlob se, prosím. Já..."

Musím mu dlaní zakrýt pusu, jinak mu to v životě nevysvětlím. A začnu se smát.

,,Nezlobím se. Jen si konečně přestaň nadávat. Mě stejně nepřesvědčíš, že jsi spatný." Mluvím tím nejmírnějším hlasem, co jde. ,,Ani nevíš, jak moc jsem si přál, abys to byl ty. Taehyungie, neplakeej."

,,Jsi to nejhezčí, co mě potkalo, Kookie. Děkuju."

Zdá se mi to nebo vážně mluví, jako by... To si nechám líbit.

Obětí mu opětuji a cítím se opravdu šťastný. Jako jsem se už dlouho necítil.

,,Zazpívej si se mnou, If You."

Najednou se ze zatáčky vynoří skupinka turistů a my jsme nuceni od sebe uskočit.

,,Tak večer." Mrknu na něj jedním očkem.
----------------------------------------------------------
Při návratu začínám být nějak nervózní. Taeho ruka se mi náhle omotá kolem ramen a přimáčkne mě k němu. Nechápavě se na něj podívám a on mě okamžitě pustí.

,,Promiň, přišlo mi, že to potřebuješ."

,,Taky, že jo..." Položím si hlavu na jeho rameno.

,, ...ale jak jsi to poznal?"

,,Když jsi nervózní, koušeš si rty. Měl bys toho nechat, jinak ti poteče krev. Co tě trápí?"

Třeba to, že jsi dal tu ruku... taak je to správně.

Uculim se se slovy: ,,Teď už jen jedna věc... Máme se sejít s klukama."

,,My neudělali nic špatného."

,,Spíš nevím, jak se mám chovat. Dělat, že se nic nestalo? Popravdě mě dost naštvali."

,,Ale nevíme, jak to bylo. Třeba nám to vysvětlí. Když budeš v klidu, bude všechno snazší."

Teď se skoro stydím...

Odtáhnu se a podívám se Taemu do očí. ,,Tebe to vůbec nenaštvalo?" Má pobaveným výraz a lehce čtverečkový úsměv.

,,To víš, že mě to zklamalo. Ale mám vás všechny opravdu rád a věřím, že by nikdo ze skupiny nechtěl nikomu ublížit. Neboj, oni nám to vysvětlí. A my jim taky."

,,Vážně jsi to ty... ten, s kým jsem si psal. Takhle mě umíš uklidnit jenom ty." Znovu se opřu o jeho rameno a začíná mi být všechno jedno. Poslouchám tlukot jeho srdce v kombinaci s pravidelnými výdechy.