Tati kup nám maminku

17. Jenže vy jste mu!

Seděla na pohodlné pohovce a dotazy, kterými byla ze strany všetečné Nymphadory atakována, jí až moc připomínaly ty matčiny.

„Hermi, skočím pro nějakou sladkost, hned jsem zpět," zašveholila a odběhla do kuchyně. Hermiona na chvíli osaměla a dovolila si pořádné nadechnutí. Nějak nečekala, že se přijetí pozvání na nedělní kávu změní v dotazník na téma budoucí život.

*****

„Nemyslím si, že to byl dobrý nápad, Lupe," vyjádřila svůj názor žena, když vešla do kuchyně a vykouzlila kolem nich Silencio.

„Určitě byl. Uvidíš, jak se bude tvářit Severus," mrknul na ni.

„Rozkouskuje nás za živa. Není hloupej, pozná, že něco kuješ."

„A co jako?" bránil se muž. „Prostě jsme pozvali Hermionu na kafe a zapomněli jsme, že jsme dřív pozvali taky jeho."

„Jistě, náhoda jako vyšitá," zapochybovala.

„Přesně," nepostřehl Remus ironii v manželčině hlasu. „Už jsi z ní něco dostala?"

„Jestli čekáš, že mi přiznala nehynoucí lásku k našemu příteli, tak se asi nedočkáš."

*****

Cinknutí zvonku nečekala a leknutím sebou trhla. Podruhé se ošila, když zaslechla z předsíně povědomé hlasy.

„Můšeme si jít hlát s Teddym, tati?"

„Samozřejmě," propustil své děti, které se rozeběhly ke schodům do patra, kde měl Teddy svůj pokoj. Hermiony sedící na pohovce u krbu si ani nevšimly. Zato jejich otec ano.

„Netušil jsem, že jdu nevhod," otočil se na Remuse, který se culil jak Potter po požití Felix Felicis.

„Dobrý den," vystřelila Hermiona okamžitě do pozoru. „Já už jsem na odchodu," ubezpečila Severuse, jenže v tu chvíli jí něčí paže zatlačily zpátky na gauč.

„Kam bys, Hermi, chodila? Alespoň si všichni příjemně popovídáme," zatrylkovala Nymphadora a nebezpečně tak Hermioně připomněla paní Weasleyovou. „Severusi, posaď se," vybídla ještě nově příchozího, zatímco s manželem strategicky zabrali volná křesla a místo zůstalo jen u dívky na pohovce.

S přimhouřenýma očima se posadil a zkoumavým pohledem své hostitele rentgenoval. Bylo mu naprosto jasné, čeho touhle šaškárnou chtějí dosáhnout. Jen netušil, kdy zavdal příčinu tomu, aby se tihle dva domnívali, že k dívce vedle sebe jakýmkoliv způsobem tíhne.

„Hermiona nám zrovna vyprávěla o blížících se zkouškách," vzal si slovo Remus. „Kdy je vlastně máš?"

„Na konci února," pípla tázaná a raději se schovala za velký hrnek s čajem.

„A potom? Předpokládám, že se usadíš?" dotíral dál. „Nebo ještě studium? Ach, pardon, Severusi, tys už tohle od Hermiony asi slyšel, ale to víš, my se s ní tolik nevídáme a-"

„Já slečnu Grangerovou připravuji na zkoušky, nevedu s ní hloupé otravné konverzace," skočil mu do řeči Severus.

„Takže ji učíš?"

„Samozřejmě, že ji učím a netuším, co má tahle komedie znamenat, ale-"

„Třeba bruslit?" nadhodila Tonks s nevinným úsměvem. Hermioně okamžitě znachověly tváře a Severus procedil skrz zaťaté zuby: „Jak to víš?!"

„Syn Stockwoodové chodí s Teddym do kouzelnické přípravky, a ta se zmínila, žes byl před nějakou dobou na večerním bruslení s nějakým nemehlem. Podle popisu to byla Hermiona. Ale to nemehlo si neber osobně, Hermi," obrátila se tentokrát na dívku po Severusově pravici, která zrudla ještě víc.