Tati kup nám maminku

5. Doktor Dever

Byla neděle – poslední listopadový den – a pomalu ale jistě se blížily svátky, které díky rodině začal respektovat, a proto, jakmile na něj dvojčata ráno naskákala jako kobylky na klas, tušil, čím by je mohl zabavit. Minimálně do oběda.

„Tatííí, my se sami ševlíkli, abys měl ladost!" oznámil mu až příliš hlasitě Mathyas, zatímco Sophie si vylezla na postel a intenzivním snažením hbitých prstíků vyráběla otci na hlavě vrabčí hnízdo.

„Chrhm," vydral se mu z hrdla přidušený povzdech, jak se pokoušel vstřebat poslední mikrosekundy vytrácejícího se spánku. Ani oči se mu nechtělo rozlepit při představě, že se ti dva pokusili sami převléct.

„Běžte na snídani, Rox vám ji připraví," zamumlal a překulil se na bok.

„Ale tati, ty mušíš s námi," poučila ho Sophie dospěle a s bratrovou pomocí z něj začala stahovat velkou neforemnou přikrývku.

„Fajn," povzdychl si a neušlo mu zívnutí. Promnul si oči, prohrábl vlasy a s odevzdaným výrazem pohlédl na dva spokojené obličejíčky. „Kšá," řekl a gestem ruky se je pokusil vystrnadit z ložnice. Dvojčata se s veselým švitořením vydala do přízemí a on se raději rozhodl ignorovat fakt, že Mathyas na sobě měl navlečeny obráceně sestřiny žluté punčocháče. Natáhl se pro župan, přehodil si ho volně přes nahá ramena a vydal se do koupelny udělat ze sebe opět života schopného člověka.

*****

Hermiona za sebou už téměř zavřela dveře svého malého, leč útulného podkrovního bytu, když si vzpomněla na lilii v květináči, kterou koupila matce. Spěšně se pro rostlinu vrátila a raději překontrolovala obsah velké kabelky, aby se přesvědčila, že nezapomněla na nic, co rodičům v průběhu týdne obstarala. Když se ujistila, přehodila si světle fialový květináč do druhé ruky, pečlivě za sebou zavřela a seběhla dvě patra do přízemí, aby starší bytový dům opustila se spokojeným úsměvem na rtech a dobrým pocitem.

„Hermiono, drahoušku," rozzářila se paní Grangerová, když otevřela domovní dveře a nevnímajíc dceřin náklad, pevně ji objala.

Čarodějka jen stěží popadla dech, aby vyhrkla: „Mami, pozor, kytka!"

„Och," vydechla roztržitě postarší žena. „Tos nemusela. Víš, že nám nic kupovat nemusíš," pokárala ji jemně, ale rostlinu od ní převzala a rozešla se úzkou chodbou do kuchyně, aby pro tmavorůžově zbarvenou lilii našla vhodné místo. „Až si odložíš, tak otce najdeš v pracovně. Řekni mu, ať už nechá toho koumání kouzelnických reálií a jde do obýváku, udělám čaj," křikla a spokojeně umístila kytku na okenní parapet za kuchyňskou linkou.

„Ahoj, tati," nakoukla Hermiona do otcova kamrlíku, kterému on sám vznešeně říkal pracovna. Nalezla ho plně soustředěného na Dějiny Bradavic, které mu posledně přinesla z Krucánků a Kaňourů.

„Á, dcera se zase jednou přišla podívat," okomentoval její přítomnost s úsměvem.

„Mamka ti vzkazuje, že máš přijít do obýváku, vaří čaj," přetlumočila Hermiona matčinu zprávu a sledovala, jak si otec posunul brýle, které mu sklouzly až na špičku nosu.

„Přijdu za chvilku, zrovna jsem se dostal k období, kdy byl Voldemort studentem a začíná to být pořádně zajímavé," řekl zaujatě muž zkoumající bradavické reálie.

„Tak to tě nebudu rušit," mrkla na něj. „Ale být tebou, raději bych mamku poslechla – až dojdeš na místo, kde Harry Voldemortovi poprvé nakope zadek, přijď, jinak ti mamina tu kroniku zabaví," poradila otci a s úsměvem na rtech vycouvala z místnosti.