Tati kup nám maminku

14. Výbuch - Merlinžel, né vášní

„Zatraceně, kdo to sem zas co dal?!" dolehlo k jejím uším ne zrovna lichotivé remcání. Zvedla pohled od dvojčat, která vytvářela z modelíny barevné patvary, k původci oněch slov. A zacukaly jí koutky. Severus stál v hale a s tichým nadáváním se pokoušel vyplést z vlasů jmelí zavěšené u stropu. Hermioně došlo, že přece jen měla provázek, na němž bylo uvázané, trochu zkrátit.

„Omlouvám se," přispěchala s rádoby zkroušeným pohledem na pomoc, ale to už si pán domu věšel kabát na věšák.

„Vy jste se vážně rozhodla atakovat mě na každém kroku, viďte?" rýpl si.

Ironickou narážku na nedávný incident s pantoflemi nešlo přeslechnout. Začervenala se. „To ne, jen jsme s dvojčaty chtěly dům vánočně vyzdobit," vysvětlila stručně a švihnutím hůlky nechala zmizet větvičky, které popadaly v důsledku předchozího nešetrného zacházení.

Semknuté rty a přimhouřené oči, rentgenující papírové řetězy na stěnách, kývajícího se Santu na krbu, vločky vylepené na francouzských oknech a Euphorbia pulcherrima* na kuchyňské lince, dávaly tušit, že se mu proměna interiéru ani za mák nelíbí. Ale své děti o radost z Vánoc připravit nechtěl. Jeho tvář se uvolnila. „Docela se vám to povedlo," odtušil blahosklonně.

„Ty žletězy sem dělal já, tati," pochlubil se Mathyas.

„Já sem pomáhala," ozvala se okamžitě jeho sestra.

„Jste oba moc šikovní," pochválil je s něžným úsměvem určeným jen pro své děti.

„Jo a taky sme žíkali Hemjoně, aby s náma šla na bluslení. Víš, jak si žíkal, že v sobotu pudeme vešel bluslit. Tati, viď že pudeme, že jo?" dožadoval se syn potvrzení.

„Tati a viď že můše Hemjona s náma, viď?" atakovala ho tentokrát s andělským pohledem dcera.

Povzdychl si. Nebyl doma sotva pár hodin a už tu vládla naprostá anarchie. Podíval se na Hermionu. Její pohled jasně říkal: Můj nápad to nebyl.

„Nemyslím si, že slečna Hermiona touží po tom dívat se na to, jak padáte na led jako švestky," řekl opatrně a obrátil se znovu na ženu. „Hermiono, chtěl jsem vám to říct až později, ale dvojčata mě předběhla. Na sobotu jsem jim slíbil, že je vezmu na večerní bruslení, takže konzultace by odpadly."

„To je v pořádku," přikývla a snad chtěla něco dodat, ale Sophie jí okamžitě skočila do řeči.

„To není v požotku, my ceme, aby šla Hemjona s námi. Hemjono, žekni, že ceš jit s námi!" naléhala dívenka.

„Sophie, slečna Hermiona má určitě své vlastní plány a je neslušné jí něco vnucovat a-"

„Nemůše mít vlastní plánování, plotože ploto," dupl si Mathyas.

„Ale už toho mám dost," zvýšil tentokrát hlas Severus. „Vy dva si nebudete nic vymiňovat, jednou jsem řekl, že ne, tak-"

„Mýýýý ceméééé, aby šla Hemjonááááá," spustily dvojhlasně. Sophie přidala efektivní nářek a její bratr sekundoval alespoň popotahováním.

Hermiona usoudila, že je na čase zachránit situaci a dětské zadečky od blížícího se plácnutí. „Pokud vám to nebude vadit, tak se připojím moc ráda," věnovala svá slova spíše muži, než dětem. Dvojčata se okamžitě začala radovat, po slzách ani památky a znovu se pustila do patlání plastelíny po podlaze.

„To jste nemusela."

„Mně to nevadí," ujistila Hermiona svého bývalého profesora a kývnutím hlavy se rozloučila. Dnešní hlídání bylo u konce.