Tati kup nám maminku

25. Výhodné menu

Krátce po páté zaklapla učebnici. Měla toho právě tak dost a stejně věnovala větší pozornost blížící se hodině, kdy si ji Severus vyzvedne. Zasněně se usmála. Chtěla si trochu odpočinout, a tak se rozhodla napustit si vanu a před jejich prvním skutečným rande zrelaxovat. Když se ponořila do horké vody vonící po kopretinách a hlavu si opřela o složený ručník, napadlo ji, zda by Severusovi neměla říct o... Ne, nepatrně zavrtěla hlavou, nebude mu nic říkat, pravděpodobnost, že by to vyšlo, byla nulová. Nebylo vlastně o čem mluvit... Zavřela oči a představovala si, co nového by jejich první rande mohlo přinést.

Probudil ji dozvuk drnčení zvonku protkaný bušením na dveře. Když procitla úplně, zachvěla se, jak si její tělo uvědomilo chlad vody. Musela usnout, došlo jí vzápětí a rychle se vrhla po náramkových hodinkách. Bylo za dvacet minut sedm. Oddychla si. To nemohl být Severus, ten chodil na čas. Sice se jí ulevilo, ale ani dvacet minut, a ještě ke všemu s nezvaným hostem, jí neposkytovalo příliš prostoru, aby ze sebe udělala atraktivní a pro dnešní večer dokonalou dámu. Povzdychla si. Hodila přes sebe župan, který jí sahal pod kolena, bezpečně zavázala pásek a bosky se rozeběhla po chladných dlaždičkách ke dveřím.

Po cestě si všimla, že na stolku leží brýle. Pousmála se. Byla si jistá, že za dveřmi je její otec. Kdykoliv se u ní zastavil, aby matka nevěděla, pravidelně přicházel s krabicí zákusků, které si pak společně vychutnávali. Tedy spíše John si vychutnával, protože doma ho žena příliš kontrolovala, aby se nezvýšila jeho hladina cukru. Hermioně to nevadilo, s otcem si rozuměla i beze slov, a bylo pro ni příjemným zpestřením, když mohla jednou za čas být jen s ním, i když za naprostého mlčení. A skoro se už stalo zvykem, že si tu otec pravidelně zapomínal brýle.

„Už jdu!" zakřičela, když se znovu ozvalo klepání na dveře. Prudce je otevřela. „Říkala jsem ti, že-" překvapeně zírala na Severuse, který si ji pobaveně prohlížel. Věděl, že jde o pár minut dřív, ale že ji zastihne v tak delikátním stavu, rozhodně neočekával.

„To skoro vypadá, že se někam chystáš," utahoval si z ní s poťouchlým úšklebkem.

„Uhm," vypadlo z ní. „Já jsem usnula ve vaně a teď jsem myslela, že jsi můj otec, protože si tady zapomněl brýle, a nemá rád, když mu je posílám po sově, říká, že to jsou nepředvídatelní ptáci, jenže ty nejsi on a-" Zmlkla, protože jí došlo, že blábolí nesmysly. „Pojď dál," řekla nakonec a uvolnila mu cestu. Raději sklopila zrak, protože jeho pobavený pohled ji přiváděl do rozpaků. „Jsi tady brzy," nadhodila, když za ním zavřela dveře.

„Hm, všiml jsem si," odtušil ironicky. „Dvojčata byla nedočkavá na návštěvu prarodičů, takže jsme vyrazili trochu dříve," vysvětlil o poznání přívětivěji, když si sundal boty a kabát pověsil na věšák.

„No, jak vidíš, tak já ještě nejsem úplně připravená, takže... Dáš mi chviličku?" zeptala se rozpačitě. Stála před ním v podstatě nahá a rozhodně se tak i cítila.

Musel se pousmát. Opět. Byl si vědom, že kvůli předčasnému příchodu bude muset nejspíše nějakou dobu čekat, ani Anna nepatřila mezi dochvilné ženy, ale nastalou situací byl mile zaskočen. Hermiona před ním stála pravděpodobně jen ve froté županu, vlasy měla trochu zvlhlé, nejspíš od páry, a tváře lehce zrůžovělé studem. Všiml si, jak si bezděčně přitáhla župan víc k tělu, když zachytila jeho výraz. Pravděpodobně hladový výraz a nemělo to co dělat se slíbenou večeří.

„Ne," řekl prostě.

„Ne?" zopakovala po něm a v jejím hlase postřehl náznak paniky.

„Ne," zavrtěl hlavou a přitiskl ji na zeď úzké chodby.