Tati kup nám maminku

10. Randíme

Ačkoliv zvažoval, že zbylé tři dopisy bez rozmyslu zničí, nakonec své rozhodnutí přehodnotil. Ovšem, jistou zásluhu na tom jistě měla i slečna Grangerová, která mu po druhé sklence vína, kterou jí onoho nedělního večera nabídl místo učení, protože se do toho najednou ani jednomu nechtělo, na rovinu řekla, že je pěkný srab, pokud to nezkusí. Jistě, naštval se, okamžitě zarazil přísun dalšího archivního do jejích prostořekých úst a vyprovodil ji s poznámkou o vystřízlivění. Jenže musel uznat, že měla tak trochu pravdu. Jednou už dvojčatům slíbil, že se alespoň pokusí nějakou tu maminku někde sehnat, tak by teď bylo značně nerozumné, kdyby tři šance na relativně bezproblémové seznámení hodil do koše. A tak to riskl znovu.

Druhá dáma v pořadí byla pěkná dlouhovlasá bruneta, s přísným výrazem a barevně střízlivým šatníkem, což po první zkušenosti kvitoval s povděkem. Jedinou vadou byla její málomluvnost. Za celou dobu řekla tři věty, a přestože ani on nepatřil mezi lidi, kteří žvaní za každé okolnosti, troufal si odhadovat, že stavět vztah na sdělení 'dobrý den' (při setkání a loučení) a 'moc jsem si to dneska užila' nebylo příliš reálné.

Při setkání se třetí kandidátkou definitivně zazmatkoval a nezpozorován vycouval ze dveří smluveného podniku. Vážně nestál o tetovanou ženskou s kroužkem v nose.

Když odepisoval na čtvrtý, poslední, dopis, byl k výsledku značně skeptický a neočekával úspěch. Proto byl poměrně překvapen, když se setkal s Nathalií. Vysokou štíhlou brunetkou s krátce střiženým mikádem a pronikavýma hnědýma očima. Byla chytrá, inteligentní, smála se jeho pokusům o vtipy a překvapivě si s ní rozuměl ve všem, o čem hovořili – knihami počínaje a politickou situací v kouzelnické Anglii konče. Dnes s ní měl mít pátou schůzku a randění se najednou zdálo jako poměrně příjemná záležitost. Při tom všem mu vůbec nepřišlo na rozum, že to možná bere až příliš rychle...

Měli v plánu navštívit představení činohry a Hermiona přislíbila, že pohlídá dvojčata. Děti byly od minule ještě trochu rozmrzelé, protože jejich první setkání s Nathalií nedopadlo zrovna nejlépe a tak si dali sraz raději přímo před divadlem. Ještě teď viděl v živých barvách pokus seznámit Mathyase a Sophii s možnou budoucí nevlastní matkou.

„Žádné osobní otázky, žádné nadávky a strkanice mezi sebou, jasné?" poučoval děti těsně před příchodem Nathalie.

Dvojčata spořádaně kývala, ale on si o tom udělal jasný obrázek, proto už předem ženu připravil na dotěrné otázky ze strany dětí. Naštěstí vypadala chápavě a polibkem na rty vymazala pochybnosti o správnosti jeho rozhodnutí.

Dost bylo přemítání, napomenul se v duchu, když ho vyrušilo klepání na dveře. Znovu vyslal varovný pohled k těm dvěma a šel otevřít.

„Ahoj," usmála se na něj zářivě a vlepila mu na tvář školáckou pusu.

„Jsem rád, žes přišla. Dvojčata už se nemohla dočkat."

„Taky jsem se na ně těšila, tak kdepak jsou? Něco malého jsem jim přinesla," zvýšila hlas, aby dolehl i k opodál zaraženě stojícím dětem.

„Nazdar," oslovila je a klekla si na podlahu ve snaze být jim blíž a překonat bariéru jejich ostychu. „Podívejte, něco pro vás mám," zatřepala dárkovými taštičkami, ale bez zjevného výsledku.

Ani Severus z jejich chování nebyl moudrý. Většinou nové návštěvníky zvídavě vítaly. Tentokrát se k ničemu neměly.

„Vy se mnou nemluvíte?" zkusila to znovu vlídně Nathalie.