Tati kup nám maminku

26. Když se plány do budoucna rozcházejí

Předvečer Hermioniny zkoušky trávili každý po svém, na jiných místech, a přitom je spojovala pochybnost, jak se ten druhý zachová na základě toho, co mu chtějí sdělit.

Severus seděl v pracovně za svým stolem a bezděčně kroužil zápěstím, v němž měl sklenku staré whiskey. Jediný zvuk, který rušil ticho v domě, byly kostky ledu v nápoji nepravidelně narážející do hladkých skleněných stěn. Očima spočíval na drobném sametovém sáčku uvázaném stříbrnou stuhou. Naposledy takhle váhal... před šesti lety? Ano, a přesto to teď bylo jiné.

Opřel si loket o područku a sklonil hlavu. Bradu si podepřel palcem a ukazovákem zamyšleně přejížděl po rtech. Pokud se někdy někomu podařilo vidět Severuse Snapea nerozhodného, zaujímal u toho převážně tuto pozici. Pravděpodobně se chystal udělat bláznivou věc, ale přesto měl tušení, že nemusí déle čekat. K Anně stále cítil lásku, byla to matka jeho dvou dětí, žena, za kterou by položil život, kdyby k tomu dostal příležitost, zároveň však věděl, že se dokáže odpoutat od minulosti a žít přítomností; tím, co mu nabízela.

Přiložil ke rtům sklenici s těžkým dnem a nechal sklouznout do úst poslední doušek již notně zředěného alkoholu. Zbytky ledu ho zastudily na horním rtu. Nechal sklenku odlevitovat do kuchyně a vstal. Zítra ho čeká dlouhý den, nemusel jít učit, ostatně čtvrtky měl volné, ale chtěl jít podpořit Hermionu. A pak je čekalo jejich první opravdové rande, jak to ona nazvala. Pousmál se. Těšil se, i když mu cosi našeptávalo, že by to nemuselo dopadnout tak růžově, jak si vykreslil. Ten pocit potlačil a šel si lehnout

*****

Hermiona si naposledy překontrolovala, že má všechno. Doklady, malou láhev s vodou, kapesníčky, peněženku, hřeben, kosmetickou taštičku, laboratorní plášť, přezuvky a miniaturní výpisky toho nejdůležitějšího, co si chtěla projít předtím, než přijde na řadu. Zrak jí padl na kousek pergamenu se Severusovým písmem, který jí sova doručila před několika hodinami.

Hermiono,

zachovej klid, jdi brzo spát a hlavně!! se už nešprtej. Tak jako tak zítra všechny oslníš!

Na dobrou noc líbá,

Severus

Četla ten vzkaz snad po sté a stále se nemohla zbavit zasněného úsměvu. Pravděpodobně by udělala přesný opak toho, co stálo v krátkém dopisu, jenže právě Severusova slova na ni působila uklidňujícím dojmem. A něžné rozloučení, i když bylo jen psané, jí dokonale zabránilo myslet na cokoliv jiného než na to, až budou zase spolu. Konečně si to mohla připustit. Milovala ho.

Zavrtěla hlavou, na podobné úvahy bude ještě času dost. Pokud o to Severus bude stát, mohou se jimi zabývat po celý zbytek života. Odběhla do ložnice, aby si přinesla na ramínku pověšený černý slušivý kostýmek, k tomu černé semišové lodičky a červenou halenku. Rozhlédla se kolem, zdálo se, že na její velký den je vše připraveno. Spokojeně se usmála, vzápětí polekaně nadskočila, když na okenní tabuli zaťukala zobákem velká sova. Neznala ji, znamenalo to, že píše někdo cizí. Nabídla jí soví pamlsek, sova si z bohaté nabídky jeden vyzobla a děkovně zahoukala. Nečekala na odpověď a zmizela ve tmě.

Se zdviženým obočím za opeřencem zavřela okno a protočila obálku v prstech. Decentním písmem nadepsané její jméno a adresa jí neposkytly příliš velkou nápovědu, od koho dopis je. Rozlomila pečeť, kterou nepoznávala, a jen stěží potlačila zalapání po dechu, když se začetla do úředního dopisu. To nemohla být pravda. Ne teď, zaprosila v duchu, ale sdělení na pergamenu znělo jasně a zůstávalo stále stejné, i když se několikrát štípla do ruky. Vždyť na to dočista zapomněla, dokonale to vytěsnila z mysli, nevěřila, že by se to mohlo stát skutečností a teď tu najednou stála, v ruce dopis, který vyvracel všechny pochybnosti. Měla by skákat radostí, ale nohy měla jako z olova. Když její zrak padl na strohý ale přesto tak vřelý dopis od Severuse, oči se jí zalily slzami. Bude se muset rozhodnout a věděla, že verdikt bude bolestný...